DRUNK [Larry Stylinson - Cz vícedílovka]

-16-

*LOUISŮV POHLED*: Seděl jsem na gauči ve svém skromném bytečku a koukal na nějaký film v televizi. Netuším, jak se to jmenuje, ale bylo to docela vtipné. Sledování pořadu přerušily divné zvuky. Kručí mi v břiše. Pff nedivím se, zapomněl jsem se navečeřet. Zvednul jsem se z gauče a zamířil do kuchyně. No...kuchyní se to nazývat nedalo. Spíš to byl takový ‚kuchyňský koutek'. Moje kuchařské zkušenosti jsou velmi dobré. Teda, co se týče polívek z pytlíku a podobných věcí. Vytáhl jsem ze skříňky náhodný pytlík a dal se do připravování.

Po několika minutách jsem znovu seděl na pohodlném gauči a jedl polívku. Mám to ale zajímavý život plný dobrodružství. Když mluvíme o zajímavém životě. Harry slíbil, že mi zavolá. Z kapsy jsem vytáhl zkontroloval, jestli mi nezavolal nebo nenapsal. Nic. Povzdychl jsem si a vytočil jeho číslo.

Nebral mi to. Zavolal jsem mu asi 3x, ale nedovolal jsem se. Nestalo se mu něco? Ale ne Louisi, nemysli na nejhorší. Napomenul jsem se v duchu a položil se na gauč. Třeba to ještě nezjistil. Nebo si zapomněl mobil. Pro zatím jsem to nechal být a dál sledoval pořad v telce.

*HARRYHO POHLED*: Ne, ne, ne a ne. Tohle nemůže být ono. Prostě nemůže. Jak mi to ten hajzl mohl udělat? Měl jsem vztek, ale zároveň jsem byl zklamaný. Beze slova jsem opustil místnost, ignorujíc Liamův hlas, který na mě křičet, ať se vrátím. Vyšel jsem z knihovny a šel pryč. Neměl jsem nejmenší tušení o tom, kam jdu.

Prostě jsem šel, šel a šel. Až jsem došel k mému domu. „Všechny cesty vedou domů." Pomyslel jsem si a vešel do domu. Neobtěžoval jsem si sundat boty ani bundu. Mířil jsem do mého pokoje a pochodoval z místa na místo.

Co po mě chce? Co tím kurva zamýšlí? A proč zrovna on? Fakt mě zklamal a nasral. A to hodně. V hlavě se mi honily tyto myšlenky a ještě myšlenky tomu podobné. Ze vzteku jsem vrazil pěstí do skříně. Ale jakmile se dostavila bolest na poraněné místo, tak jsem mého jednání zalitoval. Zasyčel jsem bolestí a chytl se za ruku.

„Kurva, do prdele!" vyslovil jsem za minutu velké množství nadávek a u některých jsem si nebyl jistý, jestli vůbec existují.

Co teď? Pomyslel jsem si, když se bolest zmírnila a zmoženě se posadil na postel. Zavibroval mi mobil v kapse. Vytáhl jsem ho a podíval se, kdo mi volá.

Tak ten kretén si ještě dovolil mi volat? Seru na něj. Z naštvanosti jsem hodil mobilem o zem. A to tak, že z něj odlítl kryt a baterka. Displej rozbitý nebyl, takže to bude snad v pohodě. Měl bych se uklidnit nebo za chvilku zdemoluju celej pokoj.

Skopnul jsem ze sebe boty a šel do sprchy. Cestou jsem se svlíkal, až jsem nahý zaplul do sprchy. Zapnul jsem vodu a vydechl jsem. Taky se vám stává, že jste 15minut ve sprše a z toho deset minut nastavujete vodu tak, aby byla akorát? Mně se to stává furt.

Moc studený. Moc teplý. Zase studený, zase teplý. Prostě je to k zbláznění. Konečně se mi to povedlo nastavit tak, aby mi voda vyhovovala. Sehnul jsem se pro sprchový gel a roztíral si ho po celém těle. Po té jsem se znovu sehnul, ale tentokrát pro šampon. S vůní jablek. Můj oblíbený. Přičichl jsem k němu a vymáčknul si vhodné množství do dlaně. Protřel jsem si ruce a vmasíroval si šampon do vlasů.

Myslel jsem, že ve sprše vypnu a nebudu na nic myslet. Ale bylo to spíše naopak. Myslel jsem na to furt. Povzdychl jsem si, všechno ze sebe smyl, odsunul sprchové dveře a natáhl se pro ručník. Osušil jsem se a ručník si následovně dal kolem pasu. Stoupl jsem si před zrcadlo a prohlížel si sám sebe. Prohrábl jsem si vlhké vlasy a stále se pozoroval.

Chtěl bych tetování. Vážně netuším, proč mě to napadlo zrovna teď. Ze zkoumání sebe samého mě vytrhl zvonek. Kdo to sakra je?

Dál jsem se tím nezabýval, vrátil se do pokoje a shodil ze sebe ručník. Zatáhl jsem závěsy, zhasnul světlo a lehl si do zatím studené postele. Zachumlal jsem se pod peřinu ve snaze se přede všemi skrýt. Moje tělo se začalo zahřívat a já spokojeně vydechl. Už jsem doufal, že tu takhle zůstanu až do noci. Bohužel mi štěstí nepřálo.

„Harry, máš návštěvu." Oznámila mi mamka a odešla.

Kdo to kurva je? Nechci ze sebe sundat peřinu. Nakonec jsem přemohl svou lenost a stáhl si peřinu aspoň z hlavy. Ten dotyčný stál u dveří.

Béžový kabát, úzké modré džíny a okopané tenisky. Neznám nikoho s takovýmhle stylem oblíkání.

„Ahoj Harry. Pamatuješ si mě?"

Ale ten hlas už znám.