DRUNK [Larry Stylinson - Cz vícedílovka]

-18-

*HARRYHO POHLED*: Nejistě jsem se kousal do rtu a sledoval, jak se přibližuje.

„Čáu Harry!" usměvavě se usmál. Jak může být v pohodě po tom, co mi udělal?

„Ahoj." Přišel ke mně, nepřestávajíc se usmívat.

„Kam půjdeme? Chceš zajít do parku, na kafe nebo tak něco?"

„Chci si s tebou promluvit."

„To je taky možnost. O čem chceš mluvit? O počasí?" zasmál se.

„Přestaň Zayne." Trochu nechápavě se na mě podíval. „Proč jsi to udělal?"

„O čem to mluvíš Harry?"

„O tom, jak jsi mi posílal debilní dopisy a..." Zatvářil se překvapeně. Přistižen. „Proč jsi to udělal Zayne? Proč?!" zařval jsem. „Myslel jsem, že jsi můj kamarád a tohle si kamarádi nedělají. Proč jsi to kurva dělal?!" Jeho překvapený obličej se v sekundě změnil na hrubý. Trošku jsem se lekl, protože jsem takovýhle výraz nikdy neviděl. Teda viděl, ale ne u Zayna.

„Přestaň se vztekat." Naštvaně jsem sevřel ruce v pěst. „Spíš ty bys mi měl říct, proč sis nechal ošukávat prdel Tomlinsonem."

„Do toho ti nic není. A teď už drž hubu a řekni mi do prdele, proč jsi to udělal."

„Já nevím. Z hecu?" pokrčil provokativně rameny.

„Zayne, neser mě!" znovu jsem zařval a bylo mi jedno, že na mě ostatní koukají jako na debila.

„Prostě jsem chtěl, abys to nedělal. Nebo co já vím. Možná jsem chtěl vidět, jak se trápíš."

„Proč bys...chtěl, abych se trápil?" podíval jsem se na něj zmateně. „Tohle kama-."

„Ano Harry, tohle kamarádi nedělají, vím to. Ale když si to tak vezmu. Já tě vlastně neměl nikdy rád." Co? „Začal jsem se s tebou na základce bavit jenom kvůli tomu, abych si měl od někoho napsat úkoly. A když si za mnou potom začal chodit a myslel sis, že se s tebou chci přátelit. Nechtěl jsem zranit takového malého, naivně věřícího, kluka. Ale kluka, kterej spí, bůh ví proč s učitelem. Nejspíš kvůli známkám. S tím se bavit nechci. Nechci mít za kámoše (nad slovem kámoš udělal vzdušné uvozovky.), který slouží jako děvka pro učitele. Jak můžu vědět, jestli jsi nespal ještě s nikým jiným. Třeba s matikářem?" Nevěřícně jsem na něj koukal a vstřebával všechny věci, které mi během pár minut řekl. On...mě nemá rád? Celý ty roky to na mě jenom hrál? Nevěděl jsem, jestli mám brečet nebo na něj křičet, že je to debil a podobný nadávky.

„Jseš idiot Zayne." Odfrkl si a protočil oči.

„Nic lepšího tam nemáš?" Takhle se nikdy nechoval. Možná je tohle pravá Zaynova tvář.

A toto setkání jsme nezakončili jak jinak než rvačkou.

-

S monoklem a roztrženým rtem jsem se vrátil domů a zmoženě se svalil na postel. Aniž bych si to uvědomil, slzy mi znovu začaly stékat po tváři. Přišel jsem o kamaráda. Vlastně mého jediného kamaráda. Jediný, kdo mi zbyl, je Louis. Utřel jsem si slzy a můj pohled upoutal malířský stojan v rohu místnosti, kterého jsem se už pár měsíců nedotkl. Sice jsem chodil na školu s uměleckým zaměřením, ale ve třídě pana Stuarta nějaký ten pátek nebyl. Stoupl jsem si a přešel k malé skříňce vedle stojanu a vyndal z něho paletu, barvy a asi pět štětců každý jiné velikosti. Namočil jsem štětec, nejmenší velikosti, do černé barvy a nechal se unášet fantazií.