DRUNK [Larry Stylinson - Cz vícedílovka]

-17-

*HARRYHO POHLED*: „Odkud znáš mou adresu?" Už jsem se chtěl posadit, ale naštěstí jsem si včas uvědomil, že jsem nahý. Peřinou jsem se zakryl a vyjukaně na něj koukal.

„No, viděl jsem tě, jak jdeš, tak mě napadlo..."

Nenechal jsem ho dokončit větu. „Ty jsi mě sledoval?!"

„Promiň." Nejspíš s pocitem viny sklopil pohled a zaujatě pozorovat špičky svých bot.

„Nevadí ehh... Jamesi?"

„Jsem Jack."

„Jasně, Jacku." Promnul jsem si oči, prohrábl vlasy. Jack Morris. „Jaký máš příjemní?!" řekl možná příliš nahlas, protože sebou trhnul. Chtěl mi odpovědět, ale zazvonil mu mobil.

„Už musím jít. Promiň, že jsem tě obtěžoval." Sledoval jsem, jak odchází, ale pak jsem zhasnul světlo, zachumlal se do vyhřáté postele a s nepříjemným pocit v břiše usnul.

*RÁNO*: Bolest a pulzující spánky bylo první, co jsem po probuzení ucítil. Neměl jsem tušení, z čeho mě bolela hlava. Chytl jsem se u kořene nosu a promnul si oči. Vstal jsem z postele a pod chladem, který zasáhl mou nahou pokožku, jsem se zachvěl. Roztáhl jsem šedě-modré závěsy a otevřel okno. Nahnul jsem se z něj a sledoval dění na ulice. I když byla neděle, tak tam bylo spoustu lidí v kvádru, s kufříky v ruce a u ucha si drželi telefon. Nebo kromě pracujících tam byly ženy s dětmi, lidi co venčili psi. Prostě typické ráno.

Jelikož mi začínala být zima, tak jsem usoudil, že bych se mohl obléknout, proto jsem přešel k velké světle šedé skříni a vytáhl si z ní oblečení na dnešní den. Černé boxerky Calvin Klein, bílé tričko s dlouhým rukávem a šedé tepláky. Klasický oděv na víkendové válení se doma. Prohrábl jsem si vlasy, které byly stále trošku vlhké, a zamířil do koupelny. Provedl jsem každodenní ranní hygienu, vyfoukal si vlasy. Česat jsem si je ani nezkusil, protože by to stejně nemělo smysl. Kručení v břiše mi připomnělo, že bych se měl najíst. Při mé cestě do kuchyně jsem málem v pokoji šlápl na mobil, který stále ležel rozházený po podlaze.

Vrátil jsem tam baterku, přimáčkl na něj kryt a zapnul ho. Po špičkách jsem sešel schody. Není to tak, že bych chtěl být potichu, ale chodím tak vždycky. Možná je to divné, ale já si prostě už zvykl. Do nosu mě neuhodila žádná vůně, která by měla vycházet z kuchyně, takže jsem podle mých instinktů usoudil, že není nikdo doma. Nebo taky podle lístečku na lednici, který oznamoval, že má mamka směnu v práci a vrátí se až večer.

Postavil jsem vodu na čaj, z lednice si vyndal jahodový jogurt a vzal si k němu půlku včerejšího rohlíku. Posadil jsem se ke stolu a naťukal do mobilu PIN a pak čekal, až se mi načte. Páni. 15 nepřijatých hovorů od Louiho a 5 od Zayna. A od Louise jsem tam měl ještě několik zpráv. Zapomněl jsem mu zavolat. A další otázka. Co po mě chce Zayn? Skousl jsem si ret a váhavě vytočil jeho číslo. Po třetím pípnutí se ozval Zaynův hlas.

„Harry! Včera jsem se ti nemohl dovolat, jsi v pořádku?" Ne nejsem, protože jsem zjistil, že mě můj nejlepší kamarád viděl, jak si to rozdávám se svým učitelem, psal mi stupidní dopisy, kterými mě chtěl zdeptat, sledoval mě a vyfotil mě před barákem již zmiňovaného učitele. A víš, co je ještě horší? Ten kamarád jsi ty Zayne! „Harry? Jsi tam?"

Trhl jsem sebou a vrátil se zpátky do reality. „Co jsi potřeboval?" Ignoroval jsem jeho otázky.

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys nešel do baru a tentokrát už bych tě tam samotného sedět nenechal. A s tím Jackem, jak jsem se tam poznal, tak už se nevídám, protože je to idiot. Blbej Morris." Vykulil jsem oči a všechno z minulé návštěvy klubu se mi vybavilo. Jack je ten kluk, se kterým byl Zayn v klubu. A, aby to nevypadalo, tak mi psal zprávy z jeho účtu.

„Zayne. Sejdeme se v deset před školou." Chtěl něco říct, ale típnul jsem to.

Nasnídal jsem se a doufal jsem, že dnes na všechny moje otázky najdu odpověď.

*LOUISŮV POHLED*: Nemám na to. Nasedl jsem do auta a jel k Harrymu domu. Mám o něj strach. Nepřeháním to trochu? Nejsem moc vlezlí? Chová se vůbec takhle normální chlap? Asi ne, ale milující přítel ano. Zaparkoval jsem auto před malým rodinným baráčkem, vystoupil z auta a zamkl.

Chtěl jsem zazvonit, ale uvědomil jsem si jednu věc. Co když jsou doma Harryho rodiče? Nebo mi otevře někdo z nich? Bylo by asi těžké vysvětlovat, proč a co tady dělám. Nakonec jsem zazvonil a se sklopeným pohledem trochu odstoupil od dveří. Za necelou minutu se dveře otevřeli a v nich stál Harry. Usmíval se na mě jako sluníčko, ale i přesto na jeho výrazu bylo něco, kvůli čemu bych si měl dělat starosti.

„Loui, co tady děláš?"

„Měl jsem o tebe strach. Nebral jsi mi telefon a...prostě jsem tě musel vidět." Harry se znovu usmál, jemně mě chytl za ruku a zavedl mě dovnitř. Sundal jsem si boty, bundu, a když jsem jí pověsil na věšák, tak mojí pozornost upoutala jedna bunda, která tu již visela.

„Ehh zapomněl jsem ti jí vrátit." Harryho tváře nabraly červenou barvu a sklopil pohled.

„V pořádku, nech si ji." Pousmál jsem se na něj a Harry mě zavedl do obýváku, který byl spojený z kuchyně. Vypadalo to tu vážně hezky. Posadil jsem se na koženou hnědou sedačku a Harry si sedl vedle mě. „Stalo se něco Hazz?" pohladil jsem ho po tváři.

„Už jsem zjistil kdo to je." Pípl a přitulil se ke mně.

„A kdo to je?" řekl jsem, nepřestávajíc ho pozorovat. Všiml jsem si, jak se jeho oči zalily slzami, a sklopil pohled. Povzbudivě jsem ho pohladil po rameni a napjatě na něj koukal. Až zjistím, kdo je ten hajzl, tak si ho osobně najdu a...

„Zayn. Byl to Zayn." Tak toho už udeřit nemůžu.

„Počkej, ale...Zayn je tvůj kamarád." Podivil jsem se.

„To je na tom to nejhorší!" zamrkal ve snaze zahnat slzy, ale místo toho se mu spustily po tvářích. Utřel jsem mu je palce a přitáhl si ho do objetí. Kdyby Zayn nebyl můj student, tak bych mu vrazil pěstí. „Mám se s ním za hodinu sejít před školou. Chci vědět, proč to udělal." Přikývl jsem a odtáhl se od něj. Harry se na mě smutně podíval. Jemně jsem si ho přitáhl do polibku a ruce si položil na jeho, pořád mokré tváře od slz. Odtáhl jsem se a chtěl ho utišit, ale místo toho si mě Harry přitáhl do polibku již vášnivějšího než před tím. Položil jsem ho na gauč a opatrně na něj nalehl.

„Zůstaneš tu se mnou?" Šeptl a mírně se usmál. Úsměv jsem mu oplatil a přitáhl si ho do náruče.

-

*HARRYHO POHLED*: Nervózně jsem kopal do kamínku a čekal na Zayna. Kde sakra je? Doufám, že přijde. Asi už po padesáté jsem se rozhlédl kolem, jestli ho náhodou neuvidím. V dáli jsem zahlédl havraní vlasy a typický Zaynův účes. Znejistil jsem a začal pochybovat o tom, že to byl dobrý nápad se s ním sejít.