Hi Harry, we're your kids! (Harry Potter)

1.Poslední den prázdnin

Na obzoru se právě probouzelo rozespalé sluníčko, které svým jasem oznamovalo, že je ráno.
Když svým pohledem zabrousilo k domu Potterových, tak si pobouřeně uvědomilo, že to nebylo ono, kdo je probudil ze snění a rozzlobeně se schovalo za nejbližší mraky, jakoby trucovalo.
Na dvorku Potterových totiž stáli, již plně probuzení, 3 obyvatelé domu a právě se složitě dohadovali.
Lily, nejmladší dítě rodiny Potterových, se zamračeně dohadovala se svými bratry a byla nanejvýš rozhněvaná.
"Jak to myslíte, že s vámi nemůžu hrát? To famfrpál můžou hrát jen kluci? Vy pokrytci!"
Albus, prostřední dítě a o rok starší než Lily, se jen omluvně pousmál a chlácholivě ji řekl:
"Ale no tak, Lily. To nikdo neříká. Jen jsme říkali, že by jsme si radši zahráli a zalétali sami..."
Už to vypadalo, že to tím trochu zachránil, to by se ale do toho nesměl plést James, nejstarší z dětí a asi o dva roky starší než byl Albus.
"Jo přesně tak. A navíc by to byl lichý počet hráčů a kdybys hrála s někým v týmu, ještě bys mu to, pravděpodobně, pohnojila."
Albus se na něj s varovným pohledem podíval a jemu došlo, že to byl on, kdo to pohnojil a dřív než to mohl stihnout nějak napravit, tak už Lily došla k závěru. Hodně špatném a životu nebezpečném názoru.
Pousmála se
"Uvidíme, co si o tom myslí mamka"
Než ji stihli zarazit, tak se plnou rychlostí rozběhla do domu a oni hned pádili za ní.
Vyběhla po schodech nahoru s klukama v patách a stanula před dveřmi ložnice jejich rodičů.
Už sahala po klice, když ji James popadl za ruce a Albus zacpal pusu. Bránila se a za chvíli byla už schopna klidně něco vykřičet na celý dům, když všichni zaslechli rozhovor jejich rodičů.
"Neslyšelas něco?" Ptal se Harry, jejich otec, své manželky a jejich mamky Ginny.
"Jo. To budou děti. Slyšela jsem včera Jamese s Albusem, jak se domlouvají, že si prý ještě před odjezdem do školy zalétají, jakoby ve škole nemohli"
"A Lily nevzali? Myslel jsem, že ji to taky baví a jde."
"To nevím, já to jen zaslechla a nepletla se do toho. Jen se divím, že nic neřekli nám. Ve škole si oni sami zalétat mohou, ale nás skoro rok neuvidí."
"Ale nic jim nevyčítej. Není jejich vina, že si chceš zalítat. Jestli chceš, tak potom všechny svolám a bude to jako kdysi na škole-" dál se jaksi nemohl donutit pokračovat a nastalo ticho.

Děti se zaujetím poslouchali. Nikdy moc neslyšeli, co jejich rodiče dělali na škole nebo během války- ano věděli o ní, i přes velkou snahu rodičů, aby ne. Když se jich na něco z minulosti zeptali, tak jen s úsměvem zavrtěli hlavou a odvedli řeč jinam se slovy, že to prý nestojí moc za řeč. Jednou málem něco dostali ze strejdy Rona na téma famfrpál a jeho vlastní začátky. Tehdy řekl
"To víte, tehdy to bylo v šestém ročníku, když se mi začalo konečně dařit. Úspěch mi kazilo moje nízké sebevědomí a dělal jsem z nervozity v pátém ročníku zbytečné chyby. Ten rok byl katostrofou sám o sobě a ještě k tomu váš otec s vašimi strejdy dvojčaty Fredem a Georgem nemohli hrát, protože měli zákaz. V šestém se nám s vašimi rodiči začalo dařit a váš otec byl skvělí kápo. Byl to skvělí rok, škoda, že se ten konec moc nevydařil."
Tehdy se ho ptali, co se stalo, ale to už vešel jejich otec a když zjistil, co jim Ron vypráví, tak si ho vzal stranou a začal mu to vyčítat. Oni byli strašně zvědaví jenže nic se nedozvěděli a ten den usínali s vědomím, že kdysi měla jejich matka 6 místo 5-ti bratrů a to je znepokojovalo.

Snažili se zaslechnout ještě něco, ale jejich rodiče už vstávali z postele a jim došlo, že se už víc nedozví.
Ten den odjeli všechny Potterovic děti do školy v Bradavicích. Všichni byli v Nebelvírské koleji, jen každý v jiném ročníku- Lily v 3., Albus v 4. a James v 6. ročníku.
Když ten den usínali každý ve své posteli v Bradavicích, tak si nezávisle na sobě slíbili, že minulost jejich rodičů odhalí a usínali se spokojenými úsměvy na tvářích.

***

Tak toto je první kapitola. Jsem trochu vysazená na téma cestování časem, když se jedná o Harryho Pottera, tak mě neodsuzujte! Já vím, nejdřív Vypravěč času a teď tohle, ale nemůžu si pomoct!

Doufám, že se vám líbí ;)