Hi Harry, we're your kids! (Harry Potter)

7.Konec dobrý-všechno dobré

Tak tady je konec, doufám, že se bude líbit a předem se omlouvám za tak rychle useknutý konec- došli nápady, takže sorry ;)

V místnosti bylo ticho, které by se dalo krájet, jak všichni třeštili oči na příchozí.
Netrvalo ovšem dlouho a ostatní s Harrym v čele vytáhli své hůlky a roztřeseně na ně zamířili. To přece není možný! Jsou přece mrtví! Kteří zatracení přeživší smrtijedi měli tu drzost se za ně zamaskovat?!
Fred se rozesmál a konzervačně prohlásil:
"Tomu lidi říkám přivítání! Člověk si na pár let usne a oni na něj míří těmi svými klacky, jak si myslí, že nás to nějakým způsobem ohromí."
Sirius by nebyl Sirius kdyby sarkasticky neprohlásil:
"Máš pravdu. Jestli vám mohu poradit, tak s nikým tady nehrajte na schovávanou, protože vy se schováte, oni vás nenajdou, vy usnete a když se vrátíte, abyste hru ukončili, tak na vás míří větvičkami, jako by nám ty oči jinačím způsobem nedokázali vypíchnout! To je svět todlenc to!"
Kingsley pevným hlasem prohlásil:
"Kdo jste a co tu pohledáváte?! Vzdejte se! Jsme v přesile!"
Tonksová-Lupinová se zasmála.
"Ale notak Kingsley! Takovou dobu jsme spolu pracovali a ty nevíš, kdo jsem? No dovol ty černoušku!"
Kingsley se zarazil a vyjeveně se na ní zadíval- tou pitomou přezdívkou ho nazývala jen ta přidrzlá růžová žvýkačka! Netřeba dodat, že jeho obvyklý netečný výraz byl ten-tam, když k ní rychle vykročil a silně ji objal až vykřikla:
"Pusťmě ty živá drtičko kostí! Ještě jednou  se mě pokusíš obejmout a já Tě zažaluju za ublížení na zdraví, blbče!"
Remus se na všechny pousmál.
"Jste nějak přepadlí. Nedáte si čokoládu?"
Po tomto prohlášení si všichni uvědomili, že to nemohl být nikdo jiný než jejich kamarádi a i když nechápali, jak tu můžou vůbec stát, tak se k nim nahrnuli.
Hosté byli předáváni z ruky do ruky.
Když už se i plačící Molly od svého syna Freda ('Mami, ale já jsem George! Ale ne mami, to nás od sebe ani teď nerozeznáš? Já jsem přeci Fred!'), tak všichni uvolnili cestu, aby viděli na tři osoby, které jako jediné zůstali stranou a všechno s nečitelným výrazem pozorovali.
Byl to George, Teddy a Harry a každý se díval na jiného nečekaného hosta.
Fred pomalu přistoupil ke svému dvojčeti a pozorně si ho z blízka prohlédl a pak rozhodně prohlásil:
"Já věděl, že nakonec budu přeci jen hezčí než ty! Brácho, jedno ucho se už dávno nenosí! Pořiď si tyrkysový nábytek a aspoň to tím stylem alá Filch trochu napravíš."
Sotva domluvil tak si ho George přitáhl do kosti-drtícího objetí.
Když se od sebe odtáhli, tak si ostatní s pobavením všimli, že oba na to druhého použil ten stejný žert a jejich vlasy byli až elektrizující- doslova, vlasy jim trčeli do všech stran zatímco jejich barva byla zelenkavá s nádechem žluté. Při pohledu na sebe se ušklíbli a prohlásili jako za starých let zaráz:
"Hele! Jsme úplně stejní!"
Sirius se po Fredově příkladu přiblížil ve své zvěromágské podobě k Harrymu a pak ho ve skoku povalil na zem, kde ho začal se vší vervou olizovat tak, že byl Harry za chvíli tak mokrý, jakoby právě vyšel ze sprchy.
Harry se rozesmál na celé kolo spolu s ostatníma a pak ho se slovy
"Jdi pryč. Ještě od tebe chytnu blechy!"
odstrčil ze sebe pryč.
Sirius se proměnil zpět a s poznámkou:
"Za to, že si mě nepozval na tvou svatbu, by sis to zasloužil!" ho obejmul.
Všichni se následně zadívali na Teddyho a Remuse s Tonksovou.
Tonks to nevydržela a rozběhla se za svým (jak jinak) jediným synkem. Ovšem, jak ji známe, tak cestou k němu zakopla...o co?...o její vlastní nohu! (Jak později řekla- 'Ona se tam připletla sama, mrcha!')
Remus ji se smíchem zvedl na nohy a za potlesku spolu objali jejich syna, který svůj dosavadní život žil bez nich.
Tonksové vlasy zářili její obvyklou růžovou barvou, Teddymu zase úplně všema (jako diskokoule), jen Remus je měl pořád hnědé (dvojčata navrhla, aby si dobyl baterky- přeci nebude rodině dělat ostudu!).
Když se všichni nakonec posadili, tak se slova ujal Albus.
"Když jsme se vrátili a přečetli si vzkaz od dvojčat..." Fred se hrdě poplácal po hrudníku "...tak jsme se dohodli, že podle toho vzkazu budeme postupovat. Bylo tam, že se prý máme vyplížit z domu a jít do Godricova dolu, kde prý bydleli Lily a James Potterovi. Jelikož je tento dům čirou náhodou ten samí, ve kterém bydlíme, tak jsme se automaticky nemuseli vyplížit ven a šli jsme tak rovnou do sklepa. Tam byl tajný vchod, kde byly prostorné místnosti s kuchyňkou, obyvákem a koupelnou, záchodem a ložnicemi. Zde jsme nalezli tady ty individua, které nám řekli.....nechcete to dál vysvětlovat vy? Přeci jen je to váš příběh."
Fred se ušklíbl a začal:
"Ten večer, co jsme se dozvěděli o budoucnosti a vaší minulosti, jsme se s Georgem rozhodli, že takto tu budoucnost nenecháme a začali jsme jednat. Přemístili jsme se k Siriusovi, kde shodou okolností byli i tito dva. Vysvětlili jsme jim, co se má stát a stane. Shodli jsme se na určitém plánu a přemístili jsme se sem. Sirius nám ukázal ve sklepě vybavený byt pro nás všechny. Remus ještě na poslední chvíli zašel do Obrlé koupit skřítka a bylo to. Vytvořili jsme si dvojníky, které jsme vrátili zpět, aby čas dál plynul podle skutečnosti. Vymazali jsme jim paměť... tedy jen Siriovi, Removi a Tonks- nám jste ji další den vymazali vy. No prostě jsme se tam uzamkli tak, aby nás nikdo nenašel a pomocí skřítka jsme si nechali donášet, co se nám zlíbí. George byl z nás jediný, kdo nepotřeboval dvojníka, protože se ten ***ák dokázal vyhnout smrti. Brumbál tehdy už nebyl ve škole, tak jsme ho nemohli vzít sebou a zachránit Snapea a vydržet s ním tu dobu ve stejných prostorách se nám vážně nechtělo. Navíc už na zachraňování víc lidí nebyl čas, tak sorry. George tehdy napsal tady těm třem vzkaz a bylo to. Přečkali jsme všechno tam a .....teď jsme tady. Překvapení!"
V místnosti bylo ticho, jak se ten příval informací snažili vstřebat. Vždyť to bylo šílené!
Nakonec nad tím jen pokrčili rameny a věnovali se dál rozhovorům, přičemž všem třem dětem děkovali za to, že se přemístili v časě.
Zábavu ještě přiostřila Ginny, která dětem neoblomně řekla:
"Ale je vám jasný, že do toho kouzelnického Disneylandu nepůjdete ani po tomto, že ano?"
Tak končí dobrodružství zvědavých mladých Potterů- děti dostali informace, Weasleyovi Freda...nebo George, Harry kmotra, Teddy své rodiče, kouzelnický svět infarkt a já konečně klid.

The end