A queen must reign with a king, not sleep with a bastard |REIGN CZ FF|

Tvoje, moje, jeho, naše |part 6|

Nelie seděla na posteli a sledovala dveře. Bylo ráno, na ní ještě poměrně hodně brzo. Nemohla spát. Přála si, aby se mohla vymluvit na ranní nevolnosti, ale ty stále nepřicházely. Bylo jí psychicky špatně, pořád stála před volbou a riskovala život svého nenarozeného dítěte. Zpětně si uvědomovala, jak moc byla hloupá. Nemohl za to Sebastian. Zavinila to ona sama. A věděla, co musí udělat- skončit se Sebastianem, přiznat se Francisovi a doufat, že se slituje.

Sebastian sledoval Nelie, když vešla do sálu společně s Francisem- držela se ho za ruku, ale vypadala, že stejně moc nevnímá. Sledoval, jak jde Nelie ke stolu, kam si společně s Francisem sedli. Catherine se na ně zářivě usmívala, a dokonce i Henry vypadal, že má dobrou náladu. Sebastianovi se to přestávalo ještě víc líbit, když si všiml, ze už i Francis se přehnaně usmívá a stará se o Nelie. Ta se k jeho překvapení tvářila smutně, jako kdyby jí někdo umřel. Nevypadala šťastná, nadšená. Trpěla.

Její první myšlenka, potom, aby otcem dítěte byl Francis, jí přišla tragická, přehnaná, ale byla by účinná- zbavit se toho. Říkala dítěti TO. Nedokázala to pojmenovat jako svoje dítě, jako syna/ dceru. Brala ho jako impulz, ale zároveň jako problém. Nedokázala se ani rozhodnout, co to pro ni znamená. Catherine to brala tak, že bude dědic. Francis to tak určitě taky bude brát, stejně jako celý francouzský dvůr. Bash to bude brát...jak to může brát Sebastian? Bastard dalšího bastarda? Jako jejich dítě? Jako dítě, které měla s jeho bratrem? A jak se vůbec opovážila spát s oběma?! Nelie si povzdychla. Bash to nevezme dobře. Ani Francis, až se dozví pravdu o ní a Bashovi. A jak to brala ona? Ona to brala jako TO. Jako něco, co se muselo stát.
Francis k nim přišel do komnaty trochu později. Nelie se neopovážila ptát se ho, kde byl, co dělal, s kým byl. Podle jeho rozzářeného obličeje si dala dohromady, že mluvil s Catherine a už to ví. Sledovala ho. Francis se na ni usmál a přisedl si. "Mluvil jsi s matkou."

                  

Nelie sledovala Francise, jak se pořád usmívá a cítila se docela špatně. Zrovna se rozhodla, že to Francisovi všechno řekne večer, když přišla Catherine s tím, že večer se koná oslava pro Nelie a Francise. Důvod neprozradila, ale většina už stejně věděla, o co jde. Nelie si nebyla úplně jistá, kdy to Francisovi oznámí. Věděla, že večer je ta oslava a nechtěla mu ji kazit. Ale zároveň mu nechtěla lhát déle, než to bude nutné. Ale byl to i jeho den. Neměla srdce na to, aby mu ho kazila. Ale to si taky měla uvědomit dříve. Překvapeně se podívala na Francise, když ji před ni položil čaj a sledoval ji.

„Říkal jsi něco? Trochu jsem se zamyslela." Přiznala, a doufala, že mu to bude stačit a nebude se vyptávat. Nevěděla, co by mu odpověděla, kdyby se zeptal, nad čím. Nad jejím dítětem, u kterého nezná otce? Nenáviděla se.

„Jen jsem Ti podal čaj. A taky mi přijde, že se něco děje." Pohladil ji po tváři. Nelie s sebou necukla.

„O nic nejde, Francisi. Asi mě jen překvapila Catherine a ta její oslava. Myslela jsem, že to ještě chvíli počká. Co kdyby se něco stalo..." kdy se naučila tak dobře lhát? Asi, když začala spát s Bashem.

„Budete v pořádku, neboj se. Postarám se o Vás." Znovu ji pohladil po tváři a nezapomněl se laskavě usmát. A Nelie mu věřila. Věřila, že když mu to řekne, přizná se ke všemu a slíbí, že už se to nikdy nestane, Francis se o ně postará. Hlavně se postará o jeho dítě. Určitě to bylo jeho dítě. Začínala tomu čím dál tím víc věřit.

Nelie nezbývalo vyřešit nejen Francise, ale i Sebastiana. Musela učinit onu volbu, kdy upřednostnila Francise. Už zase. Ale tenkrát za ni rozhodl Henry, teď se rozhodla ona sama. Kráčela sama k jejich komnatě a přemýšlela, jak vůbec začne a jak jim to řekne. Samozřejmě, že každému zvlášť. Nevědomky si přiložila ruku na břicho, když o tom přemýšlela. Zarazila se. Jaká vlastně bude matka?

Zaklepala na dveře Sebastianovy komnaty. Rozhodla se, že nejdříve si promluví s ním a vysvětlí mu to. To nejhorší si nechávala na konec. Doufala, že to Sebastian pochopí. Povzdychla si. Bash otevřel dveře a překvapilo ho, že vidí Nel.

„Myslel jsem, že se kvůli tobě a Francisovi pořádá slavnost. Že nepřijdeš."

„Musím s tebou mluvit." Vešla dovnitř. Začínala být čím dál tím víc nervóznější. Ale když zvládne tohle, zvládne to říct i Francisovi.

„Poslouchám." Sledoval ji zvědavě. Takže se to k němu ještě nedoneslo. Šokující, vzhledem k tomu, že Henry ho bere víc jako svého než Francise. Myslela si, že Henry se nad tím baví víc než ona, když si chtěla vzít Sebastiana a on ji vybral Francise. Se kterým oficiálně čeká dítě.

„Včera za mnou přišla usměvavá Catherine. Sama jsem to nevěděla, řekla mi to až ona. Ta oslava je nejen kvůli mně a Francisovi. Je hlavně o tom, že oficiálně čekáme prvního potomka. Jsem těhotná." Dodala, jako kdyby to snad už z toho nepochopil. Nepromyslela to. S obavami sledovala Bashe, věděla moc dobře, že má právo být naštvaný. Zuřit. Chtít ji něco udělat, vynadat.

„To dítě čekáš s mým bratrem?" sledoval ji...klidně. To ji taky překvapilo. A že ji ještě bude šokovat daleko víc věcí. Zaváhala.

„To je ten problém. Je to už pochopitelně delší doba, co se to stalo, ale já a Francis jsme byli na jedné z několika mnoho oslav Catherine. Oba jsme něco vypili, což mě pochopitelně neomlouvá, ale Francis se trochu osmělil a...tak se to stalo. O pár týdnů později za mnou přišla Catherine s tím, že jsem těhotná. Nebudu Ti lhát, nevím, kdo je otcem, ale přeju si, aby..." nedokázala to dokončit. Sebastian kývl.

„Aby to byl můj bratr. Nechceš mít bastarda s bastardem. Budoucí král je jistější. Bezpečnější pro dítě, ale i tebe." Smutně ho sledovala, mrzelo ji to. Ale řekl to za ní, to, co se bála sama vyslovit nahlas. Jenom kývla.

„Oba víme, že pravda jednou vyjde najevo. Do té doby si s Francisem užívejte ten klid." Otevřel ji dveře, na znamení toho, aby odešla. Mlčky sklopila hlavu a odešla.

Došla do komnaty, kde už na ni čekal Francis. To ne, dneska mu to nezvládne říct. Ale sledoval ji taky vyčítavým pohledem.

„Kde jsi byla?" věděla, že se zeptá. Věděla, že použije tuhle otázku. Bude mu to muset říct dneska. Teď. Před oslavou. Povzdychla si a sedla si na postel.

„Za Sebastianem." Přiznala se nakonec. Francise nepřekvapil fakt, že byla za Sebastianem, ale že se přiznala.

„Chceš mi něco říct, Nelie?" zkusil opatrně. Podívala se na něj.

„Ty to víš...že ano?" kývl.

„Proč jsi nic neřekl?" možná by bylo dokonce i lepší, kdyby něco udělal. Ne jenom řekl.

„Protože jsi moje žena, Nelie. Chtěl jsem, abys byla šťastná. Což bohužel zahrnovalo mého bratra a ne mě. Vím, co se Ti stalo, co se Ti dělo. Tak jsem nechtěl, abys byla nešťastná ještě kvůli mně." Nelie to spíš pomalu rozbrečelo.

„Nesnažila jsem se. Nedala jsem Ti ani šanci. Vím, že jsem to neměla dělat. Moc dobře vím, že jsem to měla zvládnout. Nechtěla jsem Ti ublížit. To jsem nikdy nechtěla."

„Bolelo to, na začátku. Než mi došlo, že chci, abys byla hlavně ty šťastná. A to je pro mě hlavní, Nel, ať jsi ty šťastná." Přisedl si k ní a pohladil ji po zádech. Podívala se na něj.

„Jsem těhotná. Nevím, jestli skáču radostí." Přiznala.

„Budu Vás milovat oba. Nebo tři. Klidně víc. Postarám se o Vás všechny, když mi to dovolíš." Sledovali se navzájem.

„Nevím, čí to je. Přeju si, aby to bylo tvoje, ale neovlivním to." Přiznala provinile.

„Já vím. Je to v pořádku, Nel. Miluju tě. Miluju Vás." Opatrně si ji k sobě přitáhl a potom ji objal. Nelie ho taky objala a tiše mu plakala na rameno. Francis ji nechal, kolíbal se s ní a hladil po vlasech. Uklidňoval ji. Tak moc ji miloval, že ji odpustil všechno. Chtěl s ní být, i kdyby to dítě nebylo jeho. Tak moc ji miloval.