Mířili k malé budově od samého centra města. Yoda cítil, jak se mu menší drží neustále za zády, aby se nikde v neustále proudícím davu lidí, neztratil. Nevadilo mu to.
Kluk: Je tu moc lidí.
Yoda: Ale je to jen kousek.
Kluk: Řekni mi aspoň, kam jdeme.
Yoda: Ne.
Kluk: Proč ne?
Instinktivně se ho chytl za paži, když do něj někdo vrazil, díky čemuž byl odstrčen stranou na dalšího člověka jdoucího proti němu. Yoda se v chůzi okamžitě zastavil a pohlédl na osobu pevně svírající jeho ruku.
Kluk: Promiň.
Yoda: V pohodě.
Ale pustil ho. Odstoupil od něj o jeden krok, zatímco Yoda ho jen mlčky sledoval.
Yoda: Uhm, tak jdeme?
Promluvil po chvíli.
Kluk: Jo... jdeme.
Byla to skutečně malá budova vměstnaná mezi nákupní centrum a knihkupectví. Oproti jiným stavbám působila zastarale a poněkud ošuntěle, ale i tak z ní oba dva každým dalším krokem pociťovali nevysvětlitelnou, za to však příjemnou vlnu energie.
Yoda: Sice to nevypadá jako nic moc, ale vevnitř... vevnitř je to působivý.
Kluk: Pořád nic nevím.
Yoda: Taky nepotřebuješ.
Kluk: Ach jo. Proč s tebou vůbec někam jdu?
Yodovi neuniklo jeho podrážděné mumlání. Byl si takmer jistý, že každé jeho slovo je jako přilévání oleje do ohně, ale tenhle kluk, co má vzhledem k jeho očividné povaze až příliš moc roztomilou tvář, potřebuje pomoc, jelikož není možné, aby si neustále mračil. A ať si říká co chce, je to tak.
Yoda: Protože chceš.
Kluk: Nechci.
Yoda: Lžeš.
Kluk: Donutil jsi mě jít.
Yoda: Ne. Jen přemluvil.
Další zářivý úsměv.
Kluk: Ahh, bolí mě z tebe hlava!
Yoda se znovu přerušil svůj krok a podíval se na něj.
Yoda: Byl by opravdu tak velký problém, kdyby jsi na chvíli shodil tu tvou pochmurnou masku a na místo toho se třeba usmál? Anebo zkusil být alespoň na pět minut milý? Vážně to nejde?
Kluk: Neusmívám se a nejsem milý.
Prostá odpověď.
Yoda: Nevěřím ti.
Kluk: Já tobě taky ne.
Yoda:
Kluk: Navíc, tohle téma už jsme probrali několikrát.
Yoda: No právě.
Kluk: Tak co sakra nechápeš na tom, že já takový prostě nejsem a nebudu? Co?
Yoda si povzdechl, načež na chvíli přemýšlel nad svými dalšími slovy.
Yoda: Dobře. Navrhuju kompromis. Zapomene na tuhle celou cestu, vejdeme dovnitř a budeme dělat, že tenhle rozhovor vůbec neproběhl. Co ty na to?
Kluk: A mám na výběr?
Yoda: V podstatě ne.
Kluk: Jsi tak příšerně umanutý.
Yoda: V tom případě sdílíme alespoň jednu společnou vlastnost.
Vzal za kliku, načež oba vešli do obchodu s doslova omamnou vůní.
Kluk: Jsi si jistý, že tohle zabere jen pět minut, jak jsi říkal?
Yoda: A byl by problém, kdyby ne?
Kluk: No...
Rozhlédl se okolo sebe a jeho tvář se změnila ze zamračené na nespokojenou.
Kluk: Byl.
Yoda: Co je špatného na obchodu s muffinama?
Kluk: Třeba to, že kus sladkýho těsta těžko vyvolá úsměv, o kterém jsi se mimo to taky zmiňoval.
Yoda: Pleteš se.
Koupil několik koláčků s různými druhy krému a donesl je ke stolku, u něhož seděl jeho stále nabroušený společník s rukama skříženýma přes hruď.
Yoda: Ochutnej je. Jsou nejlepší v celém městě.
Kluk:
Yoda: Neplivl jsem na ně, neboj, jestli je tohle zrovna to, co ti dělá tu vráska na čele.
Kluk: Opatrnosti není nikdy dost.
Přesto si jeden muffin vzal. Čokoládový se světle zeleným krémem na vrchu. Uždiboval jej po malých kouskách a zkoumal pro něj naprosto novou chuť. Yoda se téměř zakuckal, když spatřil tu nepatrnou změnu v jeho obličeji. Pravý koutek úst druhého se jemně zvedal vzhůru, no stejně rychle, jako se to stalo, to taky zmizelo.
Yoda: Vypadáš, jako by jsi to jedl poprvé.
Kluk: Protože to tak je. A pssst, chci si to v klidu vychutnat.
Yoda se nad jeho reakcí usmál. Byl si jistý, že si tohle místo zamiluje.
Yoda: Takže...
Kluk: Nebylo to špatný.
Yoda: To jsem rád.
Kluk: Ale teď popravdě. Proč jsi mě sem vzal?
Yoda: Už jsem to řekl.
Kluk: Nepovedlo se ti to.
Yoda: Zatím.
Kluk: Zatím?
Yoda: Mhh.
Kluk: Ale to nic nemění.
Yoda se zlehka zhoupl na židli a pobaveně se usmál.
Yoda: Když myslíš.
