Otec: Abych pravdu řekl, nečekal jsem, že to dopadne takhle.
Chudák Chanyeol nevěděl, co tím myslí. Je to dobré? Anebo spíš špatné?
S prosbou o pomoc se podíval na svou mamku, ale ta jako vždy dělala, že v místnosti vůbec není a tohle se jí ani netýká.
Otec: Je to dobré.
Co prosím?!
Slyšel dobře?
Vážně teď od něj zaslechl... Pochvalu?
Chanyeol znovu pohlédl na matku. Věnovala mu jen letmý úsměv, než od něj odvrátila tvář.
Otec: Až na tu poslední známku, samozřejmě.
Dodal.
Otec: Co se stalo?
Chanyeol: Bylo to těžké.
Nemohl totiž říct úplnou pravdu. Že ve skutečnosti byl jen ve stresu a zahlcen pochybami kvůli Baekhyunovi. Neodvažoval se však před ním vyslovit jeho jméno. Nechtěl žádné problémy. Bál se, že by jen pouhá zmínka o něm mohla obrátit všechno vzhůru nohama.
Musí být opatrný jako byl celou tu dobu. A snad ještě víc. Nedat mu žádnou příležitost ublížit jemu či jeho matce.
Otec: Tak těžké říkáš.
Chanyeol přikývl.
Otec: No, každopádně jsem to čekal mnohem horší.
Nikdy v něj moc nevěřil. A Chanyeol ví, že taky ani nebude. Jen se mu výjimečně podařilo jej překvapit, i když sám se sebou příliš spokojený nebyl.
Poslední zkoušku opravdu zkazil. Ale už to nejde vzít zpět. Možná to tak i mělo být.
Otec: Co máš v plánu nyní?
Odejít na univerzitu?
Ano, to chce.
Někam daleko?
Ano, to taky bylo součástí jeho plánu.
Odstěhovat se?
To by bylo fajn. Mohl by volně dýchat. Stýkat se s kým chce. Zvát si domů koho chce, aniž by se musel čehokoli bát. Jednoduše konečně začít žít.
Ale.
Jeho oči opět spočinuly na jeho matce. Další člověk, kterého by opustil za cenu vlastního štěstí.
Nedovedl se představit, co by se tu dělo, kdyby se odstěhoval. Možná by dál žili tak jako žijí teď. Ona sama, v neustálém strachu, ale se střechou nad hlavou . Nebo se to změnilo. Jak, je však otázkou, na níž si netroufá nijak odpovědět.
A pak Baekhyun. Baekhyun, který ho taky potřebuje.
Téměř si nahlas povzdechl.
Proč je tak těžké se rozhodnout? Udělat ten krok dopředu...
Dokud mu Baekhyun neřekl, že nechce, aby odešel, tak nad tím takhle ani nesmýšlel. Dokud s ním o tom nemluvil a neuvědomil si, jak moc s ním všechny ty emoce a představy mávají.
Chanyeol: Ještě žádný plán nemám.
Odpověděl proto.
Chanyeol: Potřebuju čas.
