Prokletá

Maldicón numero cuatro

Děkuji všem za skvělou podporu díky které jsem se dostala tak vysoko v této kategorií. Děkuji za tak svělé komentáře, votes, celkovou podporu a doufám že se vám i táto kapitola bude líbit. Psali jste že tahle povídka je hodně temná, krutá a na mě celkem neobvyklá. Je to takový koncept a budu se snažit ho naplnit, zobrazit hrůzy pekelné a i stvůry pekelné. Užijte si čtení.

Lilith mi zajistila bleskovou proměnu z mého normálního já, na někoho čemu říkala super kočka. Nevím, co bylo tak super na mini stříbrném tílku, spojenému řetízkem který mě studil na zádech. Alespoň černé rifle vypadali, že v mém šatníku zůstanou i po této frašce. Stejně stříbrné boty, které podle jejich slov tomu dodávali punc, mi přišli spíš na zlomení nohy než na pařbu života. To zas podle slov mé madre. Ale nechám jim svoje radosti pro dnešek.

Zítra mě čeká největší obchod mého života. Vysmlouvat si svoji duši tělo i mysli z područí slečny pekel, bohužel označení paní ji není moc po chuti. Ještě jednou jsem s nechutí hleděla do zrcadla, dlouhé náušnice mě při pohybu lechtali na klíční kosti a vysoký culík s ozdobnou sponou taky nebyl mojí klasickou propagační značkou. Netrpělivě jsem čekala na svůj doprovod a už teď jsem věděla, že to bude nuda, další vycvičená opička mojí madre.

Přesně na minutu zaklepal na mé dveře, tmavě modrá košile, džíny, milý úsměv. Hodila jsem po něm svůj kabát a kabelku a vybrala se směrem k výtahu, aby to bylo co nejdřív za mnou. Párkrát jsem ze vzteku zmáčkla tlačítko výtahu jen proto, že jsem tajně doufala, že to donutí ten krám jet rychleji. Pokud byste označili jízdu ve výtahu za neskutečně trapnou, tak si myslím, že by to nebylo dostatečně trefné.

Nervózně se vedle mě ošíval a poškuloval po mě. Párkrát si zakašlal, ale já mu na jeho triky neskočím, abych se ohlídla. Nakonec se asi odhodlal, protože mi poklepal na rameno.

„Jmenuji se Nick." Napřáhl ruku směrem ke mně a já mu věnovala jeden z nejlíp odkoukaných výrazů od madre. Koukla jsem na ruku a pak zpátky jemu do očí, samozřejmě moje obočí vyskočilo vysoko v němé otázce. A do prdele koho to má zajímat? Bylo lahodné sledovat jak rudé a stahuje ruku zpátky. Nikdy jsem si nemyslela, že mám něco po matce, jako stín na duši.

Bez dalšího slova jsme zamířili k autu, neptala jsem se, prostě jsem si sedla. Jak nastoupil na místo řidiče tak jsem ze sebe vyloudila svůj nejotrávenější povzdech, abych mu dala najevo, jak moc si cením toho, že můžu být tady. Auto bylo naše, překvapivě v černé kůži a s tmavými skly. Hned jsem mačkala na rádio a hledala jakoukoliv hlasitou hudbu, jen abych si s ním nemusela povídat. I když myslím si, že by byl hodně odvážný po tom výtahu, aby to zkoušel, ale oni jsou tupí a většinou jim chybí pud sebezáchovy.

---

Vystoupila jsem z auta, vzala si kabelku a mířila rovnou do klubu, neohlížela jsem se. Bylo tak snadné zamíchat se do davu, jenže dlouho mi to nevydrželo. Mě víc zaujímal velký bar protkaný neonovými barvami, boxy rozdělené na různých podiích, pár tanečních tyčí a všude směs barev. Byl to jeden z nejkrásnějších barů, kde jsem asi byla. Bohužel nacházeli mě známý a chtěli si povídat, o škole, o tom jak je to šílené, o tom kolik mi je.

Měla jsem chuť utéct s křikem, jenže nemohla jsem. Pátrala jsem očima po klubu a hledala kohokoli blízkého mému srdci nebo něco čím se zabavím. Hrozivá kopa dárků ležela v rohu nejspíš na stolku a přitahovala k sobě pozornost téměř každého, kdo kolem ní prošel. Já jen znechuceně zavrtěla hlavou a doufala, aby tam bylo tolik plyšáků, co minulý rok nech má co darovat do domova. V hlavě mi probliknul nápad a hned jsem se ho rozhodla zrealizovat.