Prokletá

Maldición numero decena

Užijte si informace na které jste čekali deset kapitol, pomalu se bližíme ke konci, zbyvá nám pět kapitol.

Protočila jsem náramkem na ruce, ale žádné zapínaní se na něm nenacházelo. Nejistě prošlapuji mezi dveří a odhodlávám se, jestli vyjít. Noc byla dlouhá a náročná, vlastně jsem vůbec nespala. Celou noc mi běželi v hlavě různé teorie od útěku, až po důvod proč tu vlastně jsem. Zhoupla jsem se ještě jednou na patách a otevřela dveře, nahlédla do chodby.

Nikdo tu není.

Úlevně jsem si vydechla a vyšla ven. Opadaná omítka byla rozdrolená po zemi, když jsem na ni šlápla tak křupala a vydávala nepříjemný zvuk, který mě mohl prozradit. Přešla jsem k otevřeným dveřím naproti, nakoukla jsem dovnitř.

Kuchyň někdy celkem útulná, byla pokrytá vrstvou prachu a špíny. Z pěti židlí zbyly tři, ale posadit se na ně by chtělo odvahu, protože i když před lety byli bílé, teď dostali žlutohnědý nádech. Dveře za mnou práskli a já se prudce otočila, až se kolem mě rozvířil prach. V černé tričku a riflích přede mnou stála samotná Smrt. Vyděšená jsem couvla pár kroků hloub do kuchyně, ale on mě následoval.

Prudce udělal ke mně několik kroků a já vyjekla, popadl mě za zapěstí. Třásla jsem se jak osika, už se mi na rty drala omluva, že jsem opustila, když mě pustil a prošel kolem mě, jak kdyby se nic nedělo.

„Máš hlad?"

Překvapeně jsem zamrkala. „Ano."

Otevřel jednu ze skřínek a vytáhl z ní balení sušenek. „Neměly by být zkažené." Natáhl se ke mně i s krabicí a podával mi ji. Zamračila jsem se na ni a hned i vyslovila svoji myšlenku nahlas.

„Proč mě krmíš, když mě chceš zabít? Teda ne že by mi to vadilo, nemusel bys mě zabít to ne." blábolila jsem bez rozmyslu jen, abych svoji otázku zakecala.

„Protože ještě nenastal čas, najprv musíš pochopit, proč umřeš, až pak budeš připravená."

„Tak mi to vysvětli."

Pokynul mi rukou k židli, abych se posadila a sám tak učinil, ale já jen zakroutila hlavou v záporu.

„Tohle bude na dýl."

„Já radši postojím."

„Fajn, pojď za mnou." Zavrčel si něco ještě pro sebe a já ho následovala ven z kuchyně. Zamířili jsme ke dveřím u schodů do patra. Opatrně je otevřel, potáhl za šňůrku u malé žárovky a vevnitř se rozlilo žluté světlo, pak vlezl dovnitř.

„Pojď sem."

S hodně malou dušičkou jsem se bez odporu nasoukala k němu. Projel rukou po dveřích a opět je otevřel. Jenže to nás přivítalo přívětivé světlo. Nacházeli jsme se v obyváku s pěkným gaučem, květinami, křesly a ta obrovská knižnice. Mrkla jsem na dveře, které vedli pryč, jenže to už se usazoval do jednoho z křesel a tak jsem ho následovala.

„Víš jak vznik svět?"

„Myslíš, jak ho bůh stvořil? Vznikli andělé, pak padl Lucifer a vytvořil za pomocí Lilith démony, protože ta slíbila pomstu kvůli tomu, že ji vyhnali z Ráje a on ji slíbil rovnocennost. Jenže on ji chtěl podvést a tak ho obelhala, zplodils s ním dceru Lucindu a ta po jeho smrti vládne peklu." Odrapotala jsem to v zkratce a on mi postupně přikyvoval.

„Jenže Lucinda, tvoje matka nemohla mít děti. Věděla jsi to?"

Šok se mi musel odrazit i na tváři protože se dal do vysvětlovaní.

„Vznikla jsi díky mě, tvoje matka počala a ty ses narodila. Celému tomuto vývoji událostí předcházela jistá smlouva."

„Jak vývoji událostí? Já jsem jenom událost?" zeptala jsem se se slzami na krajíčku.

„Nepřerušuj mě. Lucinda podepsala smlouvu, tisíc čistých duší za tebe. Jenže ona ji porušila."

„Jak ji mohla teď porušit, přece ti už dala ty duše ne?"

„Jenže ony nebyly čisté, podvedla mě, ze začátku byli, ale po určité době začali šednout a černat a to se nemá dít. V dohodě znělo, že pokud ji poruší tak o tebe přijde. Proto jsi tady."

„Tisíc duší za moji duši. Dala ti je a tak jsem tu. Jenže jsou špatné a tak já musím pryč, chápu to správně?"

Přikývnul mi a přesunul se k stolku s alkoholem, nalil si jantarový nápoj do broušené sklenice a vrátil se zpátky.

„Proč mám být trestaná za to, že ona něco porušila?" zeptala jsem se nechápavě. Ať jsem to počítala jakkoliv nevycházelo mi v té rovnici, proč bych já musela umřít.

„Ani na chvíli jsi ji neobraňovala že by toho nebyla schopná. Pozoruhodné."

„Neměl bys mít trochu slušnosti a taky m i nabídnout?" zeptala jsem se podrážděně „A oba víme, že by toho byla schopná, pokud uzavřela takovou dohodu."

„Dáš si taky?" ukázal na alkohol.

„Ne."

„Tak proč jsem se tě měl zeptat, jestli chceš taky?"

„Je to slušnost."

„Proč seš tak drzá, to se nebojíš?"

„Pokud je ta smlouva, o které mluvíš pravdivá, tak umřu. Pokud ne, tak umřeš ty. Co můžu ztratit?"