KÓD PĚTI /dokončeno

3

Dny se krátily, než nastal dvacátý první leden. Ten den, jsem nevěděla co si myslet o mém momentálním stavu. Z jedné strany mi bylo zcela jedno, koho vybere, ale má druhá půlka mi držela palce.

Přešlapovala jsem jedné strany domu na druhou a třela si o sebe prsty.

„Pojď, Emo, vyrážíme." Zavelela matka a já vyšla za ní. Dneska jsem se musela obléct slavnostně, což bylo povinné pro celou mou zemi. Máma mi ušila nové, tmavě modré šaty. Končili mi nad koleny a jejich lem tvořily roztřepené konce. Nemělo to výstřih, jelikož ten, byl v naší zemi zakázán, takže mi končili pod krkem, který mi zdobily stříbrné korále. Rukávy to mělo tříčtvrteční a celkově jsem si v tom připadala namačkaně. Byla jsem ráda za pohyb, který vykonám s rameny. Vlasy jsem měla pouze v culíku, jelikož mé roztřepané ruce neměli na nic více.

Už jsme byli u betonového placu, který opět hlídali ochránci. Zhluboka jsem se nadechla a potlačila svojí nervozitu. Najednou se mi kolem krku obmotali něčí ruce a já sebou vyděšením trhla do strany. Jakmile jsem ale spatřila pramínek šedých vlasů, uklidnila jsem se.

„Quinn." Zabrblala jsem

 „Áno, m'lady? Sluší ti to, Emo!" Vyhrkla ze sebe, když se konečně narovnala a stála rovně, jako všichni ostatní.

„Ostatně jako vždy." Prohodila jsem sarkasticky s úsměvem a nechala se unášet tou skvělou náladu, že tu mám opět kamarádku. Quinn se oblékla do dlouhých bílých šatů. Abych sama sobě nelhala, potvrdila jsem si to, že se mi nijak nelíbí. K jejím šedým vlasům by jí slušely kratší barevné šaty, které by ji zvýraznili jak oči, boky tak i tenké nohy.

„Všichni se prosím utište." Zahlásil starosta z městské rady a postavil se na místo, kde minule stála naše královna.

„Naše výsost nás bohužel nemůže navštívit," Jak jinak také, pomyslela jsem si. „A osobně nám ohlásit, které dívky se staly kandidátky, proto, tuto informaci momentálně sdělím já," V mžiku se okolo mě spustilo brblání a tiché výkřiky. „Ale ještě před tím, než vyslovím jména vybraných dívek, ujasním, o co budou bojovat. Bude to samotný trůn naší velkolepé královny Avery. Z celé země královně přišlo tisíce pozvánek do hradu. Každou z nich si prošla a vybrala ty nejlepší z nejlepších. Z jihu, kde lidé momentálně zápasí s mrazy, pochází Vivian. Tuhle dívku určitě neznáte, jen musím říci, jak bílé vlasy to má. Další dívkou z části severu, kde je naopak tepleji a slunce hřeje více, pochází Astrid. Vlasy má jako z ohně. Ze západu, kde je nejkrásnější západ slunce pochází Yannic. Stydlivá dívenka, jejíž hlavu zdobí růžové vlasy. Předposlední je slečna, z kraje plných stromů a přírody. Je to Raquel - velmi sympatická kandidátka. A poslední, kterou jsem nejvíce poctěn, jelikož pochází z mého města. Je to Ema, kandidátka, které hlavu zdobí fialové pramínky vlasů." Zastavil se mi dech a nelhala bych, kdyby mi přestalo bít i srdce. Tiše jsem slyšela, jak lidé okolo mě spustili spoustu otázek ve stylu, proč ona. Neměla jsem sílu se pohnout, nadechnout nebo hnout koncem prstů. Nebyla jsem šťastná nebo smutná, ale naopak - překvapená.

„Emo, gratuluji ti. Jsi kandidátka!" Vyhrkla na mě Quinn, která byla šťastnější než já. Rty jsem přetvořila do falešného úsměvu.

„Emo, musím ti říct to, co každé kandidátce. Máš dvě hodiny na to si zabalit věci, rozloučit se s rodinou na dobu neurčitou a dostavit se opět sem." Oznámil mi starosta.

„Ale," Spustila jsem ze sebe. Starosta se na mě podíval a nadzvedl obočí. Momentálně se na mě otočili všichni, aby dobře slyšeli, co řeknu. „Co když nechci být kandidátka?" Dořekla jsem.

„Co se to s tebou děje Emo? Máš takovou příležitost si zlepšit život a ty to odmítáš? Přijímáš to a tečka." Oznámila mi máma. Zakroutila jsem hlavou. Co mám dělat? Couvla jsem o krok dozadu.

„Já nikam nechci." Snažila jsem se bránit.

„Prostě půjdeš, Emo, jsem tvá matka a mám ještě nárok za tebe rozkazovat, takže to neodmítneš a představíš se samotné výsosti Avery!" Mamky hlas byl ráznější a silnější, než jak je zvykem. Představila jsem si sebe, jak se změním. Jak už to nebudu já. Třeba budou stačit jen tři dny v paláci, a jaká jsem byla do teď, bude fuč. Jako by někdo luskl a já se vypařila. V setině jsem se otočila a vyběhla pryč.