Black Pearls

13. Fiesta de los Muertos

Ale uběhlo dalších pár týdnů, než jsem se konečně dozvěděla, co se tam tehdy vlastně stalo. A byla to vlastně náhoda, i když Ricky tvrdí, že náhody jako takové neexistují, všechno je předem dané naším osudem.

V ten den byl Helloween - a v Mexiku ho nazývali Fiesta de los Muertos - svátek mrtvých. Byla to ohromná událost, něco jako povinná oslava - všichni si museli vzít kostýmy a jít do ulic slavit a bavit se. I když to bylo spojeno se smrtí, lidé netruchlili, ale zabávali se. Hodně se pilo a tancovalo a trvalo to až do rána.

Vivian a Taylor se k tomu moc připojit nechtěli, ani jeden z nich na to nějak neměl náladu, ale já je nakonec přemluvila a přímo v našem domě jsem se chystala uspořádat velkou párty. Měla jsem za to, že nám to všem prospěje, když se na chvíli utrhneme od běžného života - Vivian stále myslela na Steva, já na Ricka a Taylor myslel bůhví na co. Již před pár dny se měl vrátit zpátky do práce, ale stále byl se mnou a poslední dny se mi zdál hodně nervózní a já marně přemýšlela nad tím, co je toho příčinou.

Zajely jsme s Vivian dopoledne do města, abychom si sehnaly kostýmy. Taylor s námi nejel, říkal, že kostým už má, ale já tomu moc nevěřila. Předpokládala jsem, že nakonec se celé oslavě vyhne a půjde si lehnout s nějakou výmluvou, ale rozhodla jsem se, že to nechám být.

Vešly jsme do malého obchůdku, kompletně přecpaného nejrůznějšími maskami od výmyslu světa, měli tu snad opravdu všechno. Z toho jsem usoudila, že tady v Mexiku tu oslavu berou fakt hodně vážně.

Chvíli jsme se prohrabovaly nakupenými šatami, když najednou Vivian zvýskla, při pohledu na něco, co ji upoutalo.

"Našla jsi něco zajímavého?"

Místo odpovědi jenom zvedla do vzduchu helloweenský kostým - dokonale vypracované a umělecky zdobené dílo.

Kostým mořské panny.

"Děláš - si -srandu?" Vysoukala jsem ze sebe.

Ty šaty byly nádherné, úplně dokonalé, skvěle ušité a sestávaly z podprsenky a rybího ocasu, a byly celé pokryté lesklými flitry různých barev, takže při každém pohybu to vypadalo, že po nich jezdí duha.

"Tohle je boží," vydechla užasle a nemohla z těch šatů odtrhnout zrak.

"Ty jsi to vážně chceš obléct?" Zeptala jsem se šokovaně. "Ty je přece nesnášíš, kvůli Stevovi..."

"Není to kvůli Stevovi," odpověděla vážně, "je to kvůli tobě. Kvůli tomu, že tě chtěli zabít."

"Oni mě přece nikdy nechtěli..." Vykoktala jsem zmateně.

"Měla by sis to obléct a vyzkoušet tak Taylora, jak zareaguje. Jestli se přes to už přenesl." Prohlásila s podezřelým podtónem v hlase.

Mlčky jsem zakroutila hlavou.

"Nebo ho tím konečně vyprovokuješ k tomu, aby ti řekl, co se tam tehdy stalo. Bylo by načase zjistit, zda ho Ricky zmlátil, nebo to bylo jinak."

"Ne, tohle si nevezmu," odmítla jsem ten šílený nápad rozhodně, "našla jsem super kostým neandertálské ženy, to se ke mně hodí víc. Když jsem archeoložka..." Trpce jsem se zasmála a šla si vyzkoušet šaty do kabiny.

Když jsem vyšla ven, stála Vivian u pokladny s taškou v ruce. "Už jsem si něco půjčila," řekla klidně, ale dál to nespecifikovala. A já se celou cestou domů modlila, aby to nebyl ten proklatý kostým mořské panny.

****

Odpoledne dorazila firma, kterou jsem si najala, aby vyzdobili celý dům i terasu odpovídajícími rekvizitami, takže teď jsem neustále zakopávala o dýně, lucerny, vidle a různé druhy slizu a všude visely umělé pavučiny.