Black Pearls

19. Tears of Mermaids

Vydržela jsem to několik desítek sekund, ale nedalo se nic dělat, moje plíce prostě a jednoduše potřebovaly vzduch. Rychle jsem se vynořila a srdce mi bilo jako splašený kůň - ne proto, že jsem předtím nemohla dýchat, ale proto, že takhle mě ještě nikdy nikdo nepolíbil.

Rickova hlava pomalu vyjela nad hladinu vedle mně a na rtech mu pohrával ten jeho obvyklý šibalský úsměv.

"Jaké to bylo?" Zeptal se, ale neupřesnil, co konkrétně má na mysli - zda ponor, nebo polibek.

"Zdrcující. Prudké. Pohlcující. Vášnivé."

Překvapeně na mně pohlédl. Zřejmě také přemýšlel nad tím, zda popisuji polibek, nebo svět pod vodou.

"Jako první lekce pod vodou to stačí. Teď ti ukážu, jak se můžeš pohodlně, téměř bez pohybu udržet na hladině."

Poté mě popadl do náruče a posunul do horizontální polohy. Nechala jsem sebou bez odporu manipulovat, jako bych byla pouhá loutka a Rick mi různě rovnal končetiny a trup, až nakonec spokojeně přikývl a odstoupil ode mně. Nebála jsem se, protože jsem věděla, že nohama zde ještě dosáhnu na dno, a tak jsem zůstala přesně v té poloze, v jaké mě zanechal.

Ucítila jsem, jak mě ta vlažná voda příjemně nadnáší a její vlny mě konejšivě kolébaly. Nad hlavou jsem měla čistě modrou oblohu a oranžové, zapadající slunce, které na mořské hladině vykreslovalo fantaskní, barevné obrazy. Bylo to tak silné, čisté a nádherné, až mě to celou pohltilo. NIkdy jsem se necítila tak volná, tak lehká a osvobozená.

Najednou jsem si uvědomila, že Rick už vedle mě nestojí, ale bála jsem se pohnout hlavou, abych nenarušila tu dokonalou rovnováhu svého těla, které se stále volně kolébalo na hladině.

"Ricku?" Zašeptala jsem opatrně.

"Jsem na břehu," ozval se jeho klidný hlas. "Udělej jemné krouživé pohyby rukama i nohama a dostaneš se tak ke mně."

Poslechla jsem. Velmi pomalu jsem se začala hýbat a tělo mě kupodivu poslouchalo a já se přibližovala ke břehu. To bylo poprvé, co jsem ve vodě dokázala vykouzlit jaké-také elegantní pohyby, co se dokonce i podobaly plavání.

"To byla nádhera!" Zakřičela jsem nadšeně a vystoupila na břeh. Zlatý písek se mi lepil na mokré nohy a já pocítila úlevu, že jsem zase na pevné zemi. Ale v těle mi stále zůstaval takový sladký, příjemný pocit, jako by mě někdo kolébal. Nikdy předtím se mi moře nezdálo tak příjemné.

Klesla jsem na zem vedle ležícího Ricka, který si naštěstí znovu natáhl kraťasy. Všiml si můj pohled, který směroval na tento kus oblečení a ušklíbl se.

"Nechápu, proč jste vy lidé tak posedlí těmi hadry," řekl a líně se natáhl s rukama za hlavou. "Být nahý je přece mnohem přirozenější."

"Tobě to tak možná nepřipadá," přitulila jsem se k němu, "protože asi máš většinu času stejně podobu mořské panny. A když máš šupinatý ocas, oblečení ti tak není k ničemu. Ale představ si, jak by to asi vypadalo třeba na nějakém zasedání americké vlády. Všichni ti staří páprdové a obtloustlé dámy jenom tak, natvrdo a donaha. Jak by si asi zachovali důstojnost?"

Ricky se usmál. "Jak se teď cítíš?" Jeho ruka mě pomalu hladila po zádech.

"Je mi skvěle. Ale mám trochu hlad."

"Mám ti chytit nějakou rybku?"

"Ha!" Doufala jsem, že žertuje. "Je tady v okolí nějaká restaurace, nebo tak něco?"

"Neboj, vrátíme se zpátky do té vesnice, kterou jsme projížděli a tam dostaneme nocleh i stravu. Lidskou stravu."

"Dobře." Trochu jsem se uklidnila. Ale v hlavě mi stále vířily dokola pořád jedny a ty samé myšlenky. Jak to s námi bude? Jak vypadá jeho sídlo hluboko na mořském dně? Má nějakou domluvenou nevěstu? Co na to všechno řekne jeho otec? Ale především, jak sakra vznikají ty zatracené perly?