Black Pearls

EPILOG - ČÁST II.

Zdál se mi překrásný sen - plavala jsem na vlnách, které mě měkce nadnášely a čechraly mi vlasy, moře tiše šumělo, obloha byla jasně modrá a kolem mně se vznášel šepot andělů.

Slastně jsem se usmála a nechala se kolébat tichou písní moře a byla jsem přesvědčená, že jsem dočista mrtvá a právě mě unáší Bůh podsvětí Hádes kamsi do říše mrtvých.

Ale po chvíli jsem začala cítit něco nepříjemného, bodavou, lezavou zimu, ruce a nohy jsem měla ztuhlé a moje dlouhé, bohaté svatební šaty mi nasákly vodou a pomalu mě stahovaly ke dnu.

Tiché šumění se najednou změnilo na hlasitý řev divokých vln, bezhlavě pleskajících a narážejících do tmavé skály, kam mě unášel silný podmořský proud.

"Do hajzlu!" Zařvala jsem bezděčně a začala máchat rukama, protože to vypadalo, že každou chvíli narazím hlavu přímo na ostrý výčnělek skály, když vtom jsem ucítila, jak mě něčí ruce stáhly dozádu - v poslední chvíli, ještě sekunda a je ze mě krvavá placka.

Když jsem znova popadla dech a dokázala pořádně otevřít oči, plné vody a slepených vlasů, byl tam samozřejmě Ricky.

Díval se na mně dost odtažitě a možná zaraženě. Asi jsem vypadala divně - oblečená v těžkých saténových šatech s dlouhou vlečkou, závoj se mi omotal kolem krku a moje plíce už nevydržely ten nápor a já prudce kašlala, téměř jsem se dávila.

Bez slova mě odtáhl na břeh. S úlevou jsem se natáhla na ostrém, kamenitém kousku pobřeží, nevnímajíc ten chlad a bodavou bolest v plicích.

Seděl vedle mně a já si všimla, že má na sobě normální, lidský, tmavý oblek. Byl kompletně oblečen, dokonce měl košili a kravatu a na nohách elegatní, černé boty.

"Někdo umřel?" Zeptala jsem se v naději, že se chytne na můj ubohý pokus o žert, ale když ke mně otočil hlavu, jeho pohled byl přísný, ledový.

"Tak jo," posadila jsem se vedle něho a začala vyprávět. Všechno pěkně od začátku, jak mi jeho otec napsal výhrůžný dopis, jak jsem tajně jela do Karibiku, kde v jakési soukromé zátoce věznili Steva a Vivian, jak je mučili sluhové a vojáci jeho rodičů, jak jsem musela přísahat na život svůj a svých přátel, že Rickymu zlomím srdce a udělám něco, co mi nikdy neodpustí.

Trvalo to dlouho a když jsem skončila, byla jsem totálně vyčerpaná a ochraptělá. 

Ricky mlčel se skloněnou hlavou a rukou bezděčně kreslil něco do písku. Byl to Poseidonův trojzubec a mě to z nějakého důvodu připadalo legrační, nevím proč.

"Proč jsi mi to neřekla dřív?" Zeptal se nakonec, ale nepodíval se přímo na mně.

"Já... Myslela jsem, že to tak bude lepší. Však víš, ty jsi.. .A já jsem... Chci říct... Jsi vládce všech moří a musíš žít pod vodou. A měl bys zplodit kupu malých rybiček."

Udělal pobavenou grimasu. "Říká kdo?" 

"Já nevím," prohrábla jsem si rozpačitě mokré vlasy. "Není to tak?"

"Vzhledem k tomu, že jsem Vládce všech moří, jak jsi už ráčila podotknout," řekl sarkasticky, "můžu určovat pravidla sám. A já jsem se rozhodl, že mou životní družkou se stane lidská dívka. Je mi jedno, co si o tom kdo myslí. Můžeme spolu zplodit spoustu potomků. Kdo ví, co se s nimi stane... Můžou vládnout pod vodou, nebo nad ní, je to na nich. Nebo až budu starý, můžu ustanovit vládcem někoho ze svých synovců. To je fuk... Hlavně, že můžeme být spolu."

Naklonil se ke mně, ale já se odtáhla.

"Co je?" Zavrčel.

"Ještě předtím... Než cokoliv uděláme... Proč máš proboha na sobě ten mokrý oblek?"

Ušklíbl se. "Původně jsem si myslel, že vtrhnu na tvou svatbu a udělám tam menší vodní představení. Ale pak... Jsem si to rozmyslel a odešel jsem dřív, než se začali scházet hosté. A čekal jsem naproti v jedné kavárně, když jsem tě viděl odjíždět. Věděl jsem, že najdeš ten obraz a tak nějak jsem čekal, že ho vyhodíš z okna. A pak jsem si najal taxík a sledoval tě. Když jsi vyhodila toho řidiče, myslel jsem, že chceš utéct někam daleko. Někam, kde byl nebyl Taylor, ani já. No a když jsi se rozhodla spáchat sebevraždu... Tak mi došlo, že se něco děje. A teď... jsme tady."

Neodolala jsem a políbila ho. "Co budeme dělat?" Vzdychla jsem si. "Tvoje matka bude zuřit..."

"To zvládneš, jsi už velká holka." Postavil se a bez okolků se svlékl do naha. "Měla bys to udělat taky," usmál se na mně, "čeká nás dlouhá cesta. Teda plavba..."

Poslechla jsem, ačkoliv jsem netušila, co chce vlastně dělat, ale bylo mi to fuk. 

Spolu jsme se ponořili do studeného moře a Ricky mě někam nesl.

Netušila jsem, že zrovna v tu chvíli moji přátelé začali oplakávat mou smrt.

Ale o tom vám povím až příště...