V lásce je dovoleno všechno

Kapitola 7-Požár

Hermiona

,,Draco nebreč a řekni mi co se stalo. O čem se ti zdálo?"

Draco se na mě otočil a utřel si slzy. Nebyly to slzy sebelítosti, nýbrž slzy bolesti. Mlčky jsme vedle sebe seděly dokud se Draco neuklidnil.

,,Zdálo se mi o matce která se mě snažila zastat a o otci který jí uhodil, jak bylo u něj zvykem. Následně se vrhl na mě no... A ty si mě pak probudila."

Na jeho obličeji se mihl nepatrný  úsměv který hned zmizel.

,,Tohle nám dělal pořád. A každou noc se mi zdá o něčem co mě a mé matce dělal."

Najednou si povzdychl a smutně se na mě zahleděl.

,,Omlouvám se nechci tě zatěžovat svými žvásty Grangerová..."

Chvilku jsem se na něj dívala s lítostí v očích.

,,Neříkej mi Grangerová. Jsem Hermiona, Draco."

 Uchechtla jsem se a on se ke mě přidal.

Má tak krásný smích...Jakto že jsem si toho ještě nevšimla?

 Když jsme se přestali smát tak jsme si hleděli do očí.

V jeho bouřkově šedých očích se odrážela bolest způsobená jeho otcem.

,,Proč si se přemístil ke mně? Mohl ses přemístit ke komukoliv jinému."

Konečně jsem řekla doposud nevyslovenou otázku. V jeho výrazu jsem jakoby postřehla značné zděšení z mé otázky. Draco se ale ihned usmál.

,,Byl jsem v koncích. Nevěděl jsem kam jít a pak jsem si vzpomněl na tu nejchytřejší čarodějku co znám a doufal jsem že mi pomůže."

Chvíli jsem přemýšlela jestli to myslí vážně.

Ten Draco Malfoy,co mě celých sedm let pomlouval a nadával mi do mudlovských šmejdek mi řekl že jsem chytrá? 

Draco jako by mi viděl otázku na očích.

,,Vím že jsem k tobě nebyl moc hodný... Teda vůbec nebyl, ale myslel jsem to dobře. Bylo to pro tvoje vlastní dobro."

Tak teď mi zamotal hlavu ještě víc. Myslel to dobře? Vždyť to nedává vůbec žádný smysl!  

,,Dobře,tak jo."

Vykoktala jsem ze sebe na konec.

"A můžeš mi laskavě říct jak ses dostal z Azkabanu? A jakto že tě nechytili mozkomorové a-"

Draco mě rukou zarazil.

,,Mozkomorové jsou slepý ale to ty víš. Jednou ráno se mi povedlo kolem jednoho proklouznout. Šlo to jako po másle dokud jsem nenarazil na trojici těch černých bestií a už jsem si myslel že jsem v koncích. Vedle v cele se ale ozval nějaký zvuk po chvilce jsem zjistil že je to můj otec který se je snaží nalákat k sobě. Nakonec jsem kolem nich prošel a dostal se na loď která mě odvezla na pevninu. Našel jsem si hůlku přenesl se do Londýna za matkou tam mě ale hned našli bystrozorové z ministerstva a poranili mě. Tak jsem se přenesl k tobě a teď jsem tady."

 Oddychl si že to mohl někomu říct a bez výrazu si zase lehnul. Odpověděl mi na všechny otázky a já si stejně pořád myslím že mi neřekl všechno.

Draco

Když jsem se od ní odtáhl a utřel si slzy tak se mě Mia zeptala na můj sen. Řekl jsem ji o otci a o matce a letmo se usmál.

,,Tohle nám dělal pořád.A každou noc se mi zdá o něčem co mě a mé matce dělal." Povzdychl jsem si a zahleděl jsem se do jejich hnědých očí a doufal že v nich najdu porozumnění.

,,Omlouvám se nechci tě zatěžovat svými žvásty Grangerová..."

Odpověděl jsem rychle. Nechtěl jsem ji totiž přetěžovat. Už tak musela mít kvůli mě hodně problémů.

,,Neříkej mi Grangerová. Jsem Hermiona, Draco."

Začala se smát a já se s radostí přidal.

***

Nějakou chvilku jsme si ještě povídali dokud jsem neucítil zvláštní zápach. Zmateně jsem se na Hermionu podíval jestli neví co to je, ale byla stejně zmatená, jako já. Pak se jí strachem rozsvítili oči a utíkala do kuchyně. Ozval se jenom přidušený výkřik. Celý jsem se třásl strachy. Kde ksakru je?!?            

,,Hermiono!"

Zařval jsem a už doufal v to nejhorší. 

Nemůžu ji tam tam nechat!

Zvedal jsem se z pohovky. Položil jsem nohy na zem a nemyslel na tu bolest která mi prostřelovala celým tělem. Sem tam jsem ucítil onu palčivou bolest pod srdcem a vzdychl jsem bolestí. To mě ale nezastavilo a šel jsem dál. Už jsem byl skoro u kychyně když jsem uviděl červenou záři. Hermiona stála u kouta a vodním kouzlem hasila oheň který se rozšířil po celé kuchyni.Chvíli jsem se na ni díval a chtěl jsem ji oslovit ale jako bych ztratil řeč. Zatemnilo se mi před očima a dopadl jsem tvrdě na zem.

Hermiona

S Dracem jsme si povídali dokud jsem neucítila podivný . Zmateně jsem se podívala na Draca ale ten vypadal úplně stejně zmateně jako já. Chvíli jsem dumala dokud mi to nedošlo.

Panebože! Ten lektvar proti bolesti!!

Ihned jsem se zvedla z pohovky a zamířila si to do kuchyně která byla v jednom ohni.Přidušeně jsem vyjekla ale potom jsem se vzpamatovala. Grangerová! Vždyť je to jenom oheň! Na takovéhle situace jsi přece připravená ne?

 Popadla jsem hůlku a zařvala jsem

,,Aqua eructo!"

Proud vody začal hasit na místě kde jsem ukázala hůlkou. Hned mi bylo líp. 

Všechno je v pohodě pak tady ale budu muset uklidit... 

Už jsem se uklidňovala když ale náhle přišel zděšený Draco. Sotva chodil, otevřel pusu jakoby chtěl něco říct, ale hned potom ztratil vědomí a upadl na zem. Rychle jsem všechno uhasila, přispěchala k němu a v duchu mu už nadávala.

On prostě nemůže chvilku počkat na místě. Prostě pan dokonalý no co by se dalo čekat.

I když byl podvyživený, tak byl pořád těžký. Popadla jsem ho za paže a po podlaze ho táhla do obýváku.

,,Ach Draco,co já si s tebou počnu."

Tiše jsem se zasmála a šla směrem k obýváku.

Draco

Probral jsem se a cítil že mě někdo vláčí po zemi. Opatrně jsem pootevřel oči, aby mě Mia neviděla a spatřil jak se mi směje. Došoupala mě na sedačku a sedla si vedle mé maličkosti.

,,Ty prostě nemůžeš chvilku počkat tady co?"

Řekla s výsměšným tónem.

,,Draco?"

 Otázala se ctižádostivě. Asi si myslela že jsem pořád v bezvědomí. Natáhla se ke stolku a podala mast. Rozepínala mi knoflíček po knoflíčku a já jsem se držel abych na ní nevlítnul. 

Ne Draco nemá tě ráda. TAKŽE SE LASKAVĚ UKLIDNI!

Nadával jsem sám sobě  když mi Hermiona košili sundavala. Vzala mast a krouživím pohybem ránu natírala.Potom mi přejela rukou břišní svaly a tiše vzdychla. Pak zřejmě chtěla mou černou košili zapnout, dokonce se ji povedlo dopnout pár knoflíčků, ale já to už nevydržel. Natáhl jsem se a vášnivě ji políbil.

Nějaká romantika ne? :D No takže i já jsem zvědavá co vymyslím dál takže se těšte :) Doufám že se alespoň někomu líbí moje povídka a předem se omlouvám za chyby.