V lásce je dovoleno všechno

Kapitola 16-Neúplný rozsudek

Draco 

Panikařil jsem. Mia nikde.Těžce jsem oddechoval. Třeba ji něco udělali, nebo ji zabili. Hned jsem tu myšlenku jsem zahnal někam do temného koutu mého mozku. Sednul jsem si na zem a přemýšlel kde by mohla být. Největší pravděpodobnost je že ji odvedli bystrozorové. Tím pádem by měla být na ministerstvu. Jak se tam ale dostanu? Na tuhle otázku jsem si nedokázal odpovědět. Zvednul jsem se, vzal Hermioninu kabelku, všechno do ní naházel. Kabelku jsem si přehodil přes rameno a chtěl už jít, ale chlap s kabelkou je prostě divný tak jsem si vzal svou ukradenou hůlku a z kabelky udělal látkový batoh. Mnohem lepší. Vydal jsem se po pěšině k lesní říčce. Když jsem tam došel, tak mě konečně došlo jak bych se mohl dostat na ministerstvo. Vytáhl jsem tedy hůlku a přemístil se.

Objevil jsem se před svým starým domem. Brána s velkým M byla pootevřená a celá zrezavělá. Zahrada nebyla udržovaná jako vždy. Jenom pohled na ten dům mi naháněl hrůzu. Matka se musela trápit. Věděl jsem to. Manžel v Azkabanu, syn na útěku, ona sama v domě. Popošel jsem blíž ke dveřím. Žádný zvuk jsem neslyšel, bylo tam ticho jako v hrobě. 

Odhodlání vejít dovnitř se znenadání ztratilo a mě přepadl strach. Mohl tam být kdokoliv a číhat na mě. Mohla to být past a já mohl být chycen jako malá myška. Zbystřil jsem. Popošel k oknu za domem a nepatrně nahlédl dovnitř. Matka seděla v houpacím křesle, vlasy měla šedivé, její pohled se ztrácel v slzách které smáčeli její tvář. Kruhy pod očima měla černé a její vždy veselý úsměv byl fuč.
Zhluboka jsem se nadechl a jemně poklepal na okno. Matka se jakoby vzbudila z transu a pohlédla na mě. Rozesmála se a utíkala k oknu. Ihned ho otevřela a její objetí mě začalo dusit. Najednou se znovu rozbrečela. Nebylo to smutkem, nýbrž radostí. Obejmul jsem ji ještě pevněji a zašeptal ji do ucha "Ahoj mami, už jsem tady. Už to bude dobrý, ale musíš mi pomoct Hermiona má problém"

Hermiona

"A kdo je pro odsouzení Hermiony Jean Grangerové?" Stála jsem v síni stát jako přimražená. Teď se rozhodne o mě. Zkousla jsem si nervozitou ret a málem si ho i prokousla. Věděla jsem že to nebude dobré, ale nevěděla jsem že to bude zas tak hrozné. Když v tom ale Harry udělal pár kroků k soudci. 
"J-já no, chtěl bych p-před vznesením r-rozsudku ještě něco říct.." Vykoktal ze sebe. 

Starostolec začal něco nesouhlasně mrmlat, ale to je ihned soudce přerušil zvednutím ruky."Myslím že pan Potter má právo říct něco na obhajobu paní Grangerové." Pronesl významně. Všichni naráz přestali mrmlat a pohlédli na Harryho s otázkou v očích. Harry se jenom nadechl a začal. 

"Chtěl bych tímto říct že paní Grangerová byla vlastně donucena mlčet o přítomnosti smrtijeda. Kdyby to někomu řekla tak by jí mohla hrozit smrt. A navíc já jsem neměl v úmyslu nahlásit svoji kamarádku na ministerstvo. To by jste podle mě ještě zhodnotit než vynesete rozsudek." Harry konečně domluvil a chytl mě nervózně za ruku. Teď si ještě sám zavařil...Proč to nemohl nechat být?!

Měla jsem chuť za tohle Harrymu dát facku, ale jakž takž jsem se udržela. Soudce se zatvářil kysele, poté nás projel nesouhlasným pohledem a nakonec si stoupnul. "Podle mého uvážení by jsme měli vynést rozsudek až zítra. A myslím že by jsme si měli ještě s panem Potterem potom promluvit. Tímto odkládám řízení do zítřka" Zařval a jeho hlas se znovu rozlehl po celé síni. Nasucho jsem polka a odešla s Harrym ke dveřím. Ty se rázem otevřely a my šli s dalšími bystrozory do zrezavělého výtahu. Pár minut jsme jeli dokud se neozval zvonek a dveře se neochotně 

Místo aby jsme šli stejnou chodbou jako minule, tak jsme šli nějakou jinou, světlejší a ne tak temnou. Došli jsme k černým dveřím s číslem 176. Klika se pohla a my vešli dovnitř. Vysoko u stropu byla dvě uzká okna, takže sem vstupovalo pár denních paprsků. Jedna železná postel pro dva a jeden stolek který sotva stál. Dveře se rázně zavřeli a my osaměli.

Sedla jsem si na postel a nesoustředěně si začala kouat ret. Měla jsem ho už tak okousaný, že jsem cítila vlastní krev. Vzpoměla jsem si na Draca kterého jsem našla před svými vchodovými dveřmi. Mírně jsem se pousmála, ale pak jsem si uvědomila kam mě tenhle Draco u dveří dostal. Vzedmul se ve mě nával vzteku a já vstala a silně udeřila pěstí do zdi. Harry na mě jenom pohlédl a pokroutil hlavou. Přišel ke mě vzal mě za bolavé zapěstí a jeho úsměv se změnil v naštvaný úšklebek.

 "I když si chytrá, tak si nehorázně pitomá. Víš to?" Pousmál se a já musela uznat že má asi pravdu. Utrhl si část látky z košile a tím mi obvázal ruku. "Díky...Za všechno, ale nemůžou tě potrestat! Vždyť ty jsi nic neudělal!" Doslova jsem na něj začala řvát až z toho uši bolely. Párkrát na mě mrknul jakoby si nejdřív potřeboval ujasnit co na to řekne. "Mio..." Začal jemně. "My se z toho nějak dostaneme, to se nemusíš bát. Potřeboval jsem jenom nějaký čas na to aby jsme mohli něco vůbec vymyslet." 

Mírně jsem kývnula hlavou na znamení souhlasu. Harry tedy pokračoval. "Myslím že by jsme je mohli nějak obelhat, udělat něco čím by jsme je oklamali. Uvidíš něco vymyslíme."

Draco

Matka mě vzala domů. Sršela z ní radost, že jsem zdráv a že mě nechytili. "Mami, pomůžeš mi tedy? Musím se dostat na ministerstvo a doufal jsem že mi s tím pomůžeš." Naléhal jsem na ní pořád. Ona ale vždy jenom pokývla hlavou že to nejde. "Víš Draco, já ale vůbec nevím jak." Tím se snažila ukončit debatu, ale já se nedal Mami, jsou jenom dvě  možnosti. Buď mi pomůžeš a já budu mít šanci odtamtud Miu dostat, nebo tam prostě půjdu sám a nebudu mít skoro žádnou naději abych se vrátil"

Matka se na mě podívala jako bych se zbláznil. "A-a no k-kdo je t-ta M-Mia?" Začala koktat. "Mia mi už několikrát zachránila život. Měla by si jí být aspoň trochu vděčná" Odsekl jsem ji hrubě až jsem se tak trošku zastyděl.Ale pořád jsem si stál na svém. Musím Miu zachránit.

Další hodinu jsme s matkou debatovali jak nepozorovaně vniknout na ministerstvo. Vyrušilo nás poklepání na okno. Oba jsme hrůzou nadskočili, ale naštěstí to byla jenom sova s novinami. Matka sově vzala noviny a poté je rozevřela. Chvíli její oči létali po řádcích, když najednou přestala dýchat. "Draco?" Zeptala se mě ustaraně. "Hmm?" Bál jsem se co řekne. Doufal jsem jenom aby to nebylo nic o Mie. "Ehm, píšou tady něco o Hermioně Jean Grange-" Ani to nedořekla a já jí noviny vyrval z ruky. Tep se mi zrychlil a já začal znovu šílet. Očima jsem přelétl pár nepodstatných řádků o novém koštěti, až jsem narazil na onen řádek.
 

 Hermiona Jean Grangerová!

 Vinná nebo nevinná? Ani starostolec nemohl rozhodnout protože tato dívka ukrývala bývalého smrtijeda-Draca Malfoye! Řízení se odsunulo na dnešek takže prozatím nic nevíme. Zítra le vás budeme informovat o dalších novinkách tohot případu!

Dále obžalovaný slavný Harry James Potter který ji vypomáhal! Skandální novinky čekejte už zítra!

Srdce se mi zastavilo a já nemohl dýchat. Matka ke mě přiběhla a mateřsky mě obejmula. Dvě slzy se mi začali kutálet po tváři. Ze slz se stali vzlyky. Matka se mě pořád snažila uklidnit, ale marně. Nakonec ale rozhodla. Ještě dnes v noci se podíváme na ministerstvo.

ZdravímAmigos!

Doufám že jste napjatí jak to dopadne :D Ještě tenhle večer vydám (Teda doufám) další kapitolu.

Moc jste se z téhle kapitoli asi nedozvěděli ale je to velice důležitá kapitola

No Harry ale něco vymyslí takže se nemusíte bát.

Chci všem poděkovat za podporu a hlavně mé nejoblíbenější lynchqueenxx !

Díky ní jsem se k tomu prostě vždycky dokázala dokopat! Ale jsou tu i další protože každý komentík nebo vote vám ukáže že se někomu váš příběh líbí :))

Prostě lidi 1.8K to fakt není normální. Všechny vás mám moc ráda a co nejdřív vydám další díl. Těšte se :) <3

Vote i koment potěší! :)

Omlouvám se za chyby v textu :/ :D

Adios Mučačos!!