Zalezitost S Duchem//Mr. Right (CZ)

4. Sny

~~~Sleeping with sirens - Iris (cover)~~~

„Adene, posloucháš mě?" vytrhl mě z přemýšlení strýcův hlas. Děkan Thompson seděl za svým stolem a vrhal na mě neschvalující pohled. Vypadal stejně, jako můj otec, až na to že byl o pár let starší a nechal si narůst menší plnovous, což jsem považoval za čirý vtip. Snažil se na mě pouštět hrůzu, ale tak jako to bylo se všemi lidmi okolo, nic jsem si z toho nedělal.

„Tvoje matka mi volá každý den a ptá se mě, zda jsem tě neviděl. Mohl bys někdy přijít domů, aby kvůli tobě předčasně nezešedivěla?" mluvil silným autorativním hlasem, který používal na svoje studenty. Aspoň, že si konečně odpustil to vykání. Nikdo na univerzitě neví, že děkan je můj strýc. Mě to bylo fuk, ale Lukovi na to záleželo. Prý, aby si nikdo nemyslel, že tu mám protekci. Jako kdyby to nebylo jedno. Nikdy sem nechodím, i když jsem tu zapsaný jako student.

„Stavím se za ní podívat," přitakal jsem. Asi bych měl. Neviděl jsem mamku a sestru skoro dva týdny.

„To rád slyším. A teď k tvé docházce," měl jsem za to, že výchovná tiráda byla u konce, ale to jsem se šeredně mýlil. Čelil jsem pevnému pohledu mého strýce, neměl jsem v plánu ho nechat mě poučovat.

„Tenhle rozhovor jsme vedli nesčetněkrát, co tě vede k tomu, že tentokrát to dopadne jinak," zahučel jsem.

„Protože jsem přišel na to, jak tě donutit mě poslouchat," Lukův tón se mi ale ani trochu nelíbil. Měl jsem zlé tušení, že to teď nebude hrát v můj prospěch. Nedal jsem na sobě však nic znát a čekal, co z něj vypadne.

„Jsem jedno ucho," utrousil jsem pochybovačně.

„Udám na policii tebe a ten tvůj nelegální šampionát," sdělil mi. Vztek projel celým mým tělem tak rychle, že mě to donutilo se napřímit ve svém křesle, kde jsem doteď ležérně posedával.

„To bys neudělal," zavrčel jsem, ale okamžitě jsem věděl, že tentokrát si není radno s Lukem zahrávat. Co mu zatraceně přeletělo přes nos?

„Víš moc dobře, že udělal. Adene, nechci jen, abys zahodil svůj život," jeho hlas se poněkud zjemnil. Nesnesl jsem jeho pohled plný lítosti. Sklopil jsem oči ke svým pěstem v klíně, zbělaly mi klouby, jak moc jsem teď chtěl do něčeho praštit.

„A když mě udáš a pošleš do basy, tak tím můj život nezahodím," vydal jsem ze sebe sarkasticky, stále ještě se ovládajíc.

„Když se začneš chovat, jako dospělý, nenechám to dojít tak daleko," zněla Lukova odpověď. K čertu s tím. Pomyslel jsem na svoje spoluzávodníky a přátele. Nemůžu je stáhnout sebou. Mě by to bylo jedno, ale nešlo tu jen o mě. Zapomněl jsem, že Luke ví, jak vyjednávat.

„Co po mě chceš? Proč mě nenecháš žít, tak jak chci?" zasyčel jsem. Vyskočil jsem na nohy a rázoval sem a tam po jeho kanceláři. Chvíli bylo jen ticho.

„Jsem za tebe zodpovědný,"

„No tak to nemusíš. Umím se o sebe postarat!"

„To vidím. Na školu, na kterou ses tak moc chtěl dostat, jsi úplně zapomněl a zapomínáš i na svoji rodinu. Vydal ses po špatné cestě," Luke měl z části pravdu, ale byl by v tom čert, abych to přiznal na hlas.

„Co tedy chceš?"

„Chci, abys chodil na přednášky a snažil se. Chci, abys trávil čas doma. Pak to co děláš po nocích, budu ignorovat, i když by si tvoje matka přála něco jiného. Vím, co pro tebe závody znamenají," sakra kdyby aspoň nebyl tak rozumný. Donutil jsem se uklidnit a obrátit zpět k němu.