Zalezitost S Duchem//Mr. Right (CZ)

7. B&L v akci

~~~ All time low - Missing you ~~~

„Takže vysvětli mi ještě jednou, proč tě od teď musíme vozit do školy a nazpět?" zeptal se Landon. Seděla jsem na zadním sedadle jejich auta. Landon si prohlížel nehty a absolutně mě nevnímal. Povzdechla jsem si. Dneska jsem neměla na nic náladu. Včerejšek se mi zcela vymknul kontrole a měla jsem pocit, že dnešek nebude o nice lepší.

„Moje auto nefunguje, musím ho dát do opravny, má to něco s katalyzátorem, či co," zamumlala jsem nepřítomně. Zírala jsem ven z okna a nechávala se unášet svými roztěkanými myšlenkami.

„A jak ses včera dostala domů?" zajímal se Brandon. Což mě dokonale probralo z apatie.

„Aden mě vzal," ať jsem se snažila přijít na nějakou lež, jak jsem chtěla. Nešlo to. Auto najednou zakličkovalo, vyděšeně jsem vyjekla a chytila se madla na straně dveří „Co to sakra vyvádíš!"

Brandon se na mě hrozivě mračil skrze zpětné zrcátko a Lan se přestal zajímat o svoje ruce a díval se na mě zpříma, nutno podotknout, že se stejným výrazem ve tváři, jako jeho dvojče.

„Přišla jsi snad o rozum?" zeptal se mě. Protočila jsem oči.

„Nic jiného mi nezbylo. Našel mě na parkovišti, dokonce se to snažil napravit, a když to nešlo, prostě mě odvezl domu," vysvětlila jsem v rychlosti to nepodstatné. Ani jsem nečekala, že by to mohlo být dostačující.

„A?"

„A co?"

„Chceš nám teď tvrdit, že to bylo vše, co jste dělali?" zabroukal Brandon ze sedadla řidiče. Zajížděl zrovna na studentské parkoviště. Možná když teď rychle vyskočím a uteču, tak bych se mohla vyhnout tomuhle potupnému rozhovoru.

„Co chtěl?"

„Pokusil se o něco?"

„Políbil tě znovu?" vyzvídal jeden přes druhého. Zničeně jsem zasténala. Všechno, co se včera mezi mnou a Adenem stalo, směřovalo právě k tomu, aby mě opět políbil. Zastavila jsem to, i přes to, že mě to stálo hodně přesvědčování. Musím se mu vyhýbat. I když si uvědomuji, že vzhledem k tomu, že bude můj Romeo, to bude poněkud komplikované. Musím k tomu prostě jen přistupovat profesionálně.

Nezamotat se do toho.

Nedovolím to.

Tentokrát ne.

„Jistě, že ne. Byl jen galantní a hodil mě domů. Nic se nestalo. Čestné slovo," vykouzlila jsem na rtech přesvědčivý úsměv. Landon si mě prohlížel, jako kdyby se mi chtěl podívat do hlavy, tak jak to umí jen on. Vystoupili jsme z auta a vydali se ke kampusu.

„Tak to má jediné štěstí. Romeo neRomeo, dal bych mu do zubů," ozval se Brandon. Znělo to, že svoji výhružku myslí vážně.

„Dobře, beru na vědomí. Můžeme změnit téma?" zeptala jsem se. Brandonův výraz se ze vteřiny proměnil ze smrtelně vážného, na vzrušený. Mělo by mě to potěšit, ale nějak jsem tušila, že to nebude ten případ.

„Dneska se konají konkurzy na neobsazené pozice ve hře..." začal blekotat. Hned jak jsem poznala, kam jeho tiráda bude pokračovat, rozhodla jsem se mu skočit do řeči.

„A ty si to jistě užiješ. Nahánět lidi kolem, to ti jde moc dobře. Já toho dneska mám tolik, vím že mě na konkurzu nepotřebuješ, jelikož jsi dost dobře vystačíš sám. Jsi tak strašně schopný a jsem si jistá, že to zvládneš i beze mě," pokusila jsem mu trochu zalichotit. Poznala jsem, že to zabralo, když se na jeho rtech objevil samolibý úsměv.