Heartfelt (H.S. cz)

#20

Další věc, která mi vrtala hlavou, byla věta, kterou řekl Niall. S Lanou byl jen pro potřebu sexu. Jestli tak moc potřebuje sex a chce si semnou vyjít, což pořád navazuje na to, že mě chce dostat jenom do postele, ne? A jestli ne, tak se stejně vyspí s nějakou jinou. Nevím proč, ale představa Harryho s jinou holkou mi vadí. Píchá mě u srdce a neskutečně žárlím. A to s ním nic nemám, sakra!

Celý den jsem o tom přemýšlela. Konečně byl čas, abych se přichystala na dnešní schůzku. Upřímně? Ani na chvíli jsem nepřemýšlela, že bych nešla. I když jsem se dozvěděla plno nových věcí, nejsem typ člověka, co soudí někoho podle toho, co o něm uslyší. Asi se musím spálit, abych tomu uvěřila.

_

„Ahoj," usmála jsem se na Harryho, když jsme došla k jeho autu.

„Ahoj," úsměv mi oplatil a otevřel mi dveře, jako gentleman.

S tichým ‚díky' jsem se posadila a připoutala se. Harry mezitím obešel auto a já si až teď všimla, co má oblečené. Jeho černé, typické úplé džíny a do nich zastrčenou bílou košili. Pár knoflíků měl rozepnutých, takže mu vykukovaly holubičky, co měl na hrudníku a na krku mu visel řetízek s křížem a vlaštovkou. Byl krásný.

„Kam pojedem?" zeptala jsem se zvědavě.

„To je překvapení," zazubil se na mě.

„Ani malá nápověda?" ukázala jsem míru mezi ukazováčkem a palcem.

„Ne," zakroutil neoblomně hlavou a dál se věnoval řízení.

V autě bylo ticho, ale nebylo nepříjemné. Spíš jsme byli každý zabraný do svých myšlenek. Z rádia se linula hudba a já si lehce pobrukovala melodii, když jsem se rozhlížela kolem na krajinu ubíhající za okýnkem. Byla už tma, takže jsem toho moc neviděla, ale i tak jsem se dívala skrze sklo.

„Jsme tady," vydechl Harry, když vypl motor.

Rozhlídla jsem se kolem a pak zpět na Harryho. Byli jsme uprostřed města. Co tady chce dělat?

„Tak pojď," otevřel mi dveře a já byla tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si nevšimla, že vystoupil a otevřel mi dveře. Vystoupila jsem a podívala jsem se na obrovský mrakodrap.

„Co máš v plánu?" zeptala jsem se.

„Uvidíš," propletl semnou prsty a táhl mě k obrovské budově.

„Čau Chade," pozdravil se s klukem našeho věku v uniformě.

„Čau kámo," poplácali se po rameni a já tam stála jak solný sloup. „Slečno," usmál se na mě a podal mi ruku. „Jsem Chad."

„Mia, těší mě," taky jsem se usmála.

„Následujte mě," mávl na nás rukou a já s nechápavým pohledem střelila po Harrym.

Ten se jen povzbudivě usmál a vydal se za Chadem. Následovala jsem je. Jsem zvědavá, kam nás zavede. Došli jsme k výtahu, kde jsme nastoupili a Chad zmáčkl nějaké tlačítko.

„Jsme tady," výtah cinkl a my vystoupili. Úžasem mi spadla brada. Byli jsme na střeše, odkud byl nádherný výhled na celé město. Bylo to strašně vysoko, takže tady bylo poměrně ticho.

„To je krásný," vydechla jsem.

„Jo, chodím sem někdy přemýšlet," stál vedle mě a koukal na výhled semnou.

„Páni, co se ještě nedozvím," uchechtla jsem se.

Jen kývl hlavou, ale pohled mi nevěnoval. „Něco jsem připravil," šeptl a zase semnou propletl prsty. Dovedl mě na opačný konec, kde byl prostřený stůl a přichystané jídlo. Uprostřed byla položena růž. Vypadalo to krásně. Tak romantické. Tohle bych do Harryho neřekla.