Heartfelt (H.S. cz)

#30

„Vstávej," šťouchala jsem do Harryho, který odmítl vstát. „Musíme do školy," zabručela jsem a už jsem začínala být naštvaná.

„Jeden den nás nezabije," zamrmlal, přetočil se na druhý bok a spát dál.

„Už včera jsme nebyli. Ani na tréninku," připomněla jsem mu. „A to jenom kvůli tebe," zkřížila jsem si ruce na hrudi.

„Oh, bože, proč?" zafuněl, jako by ho někdo týral, ale nakonec vstal.

„Za 10 minut odjíždíme," vyplázla jsem na něj jazyk a šla připravit snídani.

_

„Harry?" oslovila jsem ho při snídani, s plnou pusou.

„Jo?" podíval se na mě a žvýkal svou snídani.

„Říkala jsem si, že bych příští víkend navštívila rodiče a bráchu, nechtěl bys jet semnou?" zeptala jsem se opatrně.

Harry se zasekl v pohybu a koukal na mě. Polknul, co měl v puse a vážně na mě hleděl. „A jsi si jistá?" zamračil se.

„Jak to myslíš?" zamračila jsem se i já.

„Je dobej nápad mě ukázat tvý rodině? Co když se jim nebudu líbit?"

„Myslím, že se jim líbit budeš," mrkla jsem na něj. Moje mamka není složitý člověk. Je šťastná, když jsem i já. A taťka? Ten si ho požná trochu přeměří pohledem, zeptá se na pár otázek, ale jsem si jistá, že to bude v pohodě. No, a jestli se jedná o bráchu, tak u něj to bude mít asi nejsložitější. Jsem jeho malá mladší sestřička, takže si mě dost hlídá. Ale s tím už se bude muset poprat Harry.

„Vážně?" kouknul na své potetované ruce.

„Vážně," potvrdila jsem mu to kývnutím hlavy.

„Tak dobře, pojedu s tebou," usmál se, pořád nejistě.

„Super," zaradovala jsem se a dala mu letmou pusu. „Teď musíme jet, jdeme," chytla jsem ho za ruku a dotáhla ho do předsíně. Oba jsme se obuli a mohli vyjet směr škola.

_

„Jsem tak ráda, že jste zase v pohodě," objala nás oba kolem ramen Alis. „A ještě více, když vím, že jsem toho byla součástí," uculovala se.

„Jo, jasně," zašklebil se na ni Harry a já se jenom zasmála.

„Stylesi, mohla jsem tě poslat do prdele," zamračila se na něj.

Harry pořád s pobaveným úšklebkem zvedl ruce do obranného gesta a vzdálil se od ní.

„Přestaňte vy dva," zasmála jsem se nad jejich požďuchování.

„On si začal, směje se mi," nafoukla tváře Al.

„Nechovej se jako děcko," prstem ji dloubl do tváře, takže vzduch, co zadržovala, všechen vypustila.

„Nechápu tě, jak s ním můžeš vydržet," zakroutila hlavou. Tentokrát to bylo mířené na mě.

Pokrčila jsem ramena. „Taky to nechápu," řekla jsem s vážným obličejem. Ačkoli mi to dávalo pořádně zabrat. Koutky mi cukaly v pobaveném výrazu.

„Heleee," ohradil se Harry.

S Alis jsme se zasmály a šly se posadit do třídy.

_

„Takové hovadiny nám dává," rozčilovala se Alis po hodině literatury.

„Štve tě, že musíš přečíst knížku?" rýpla jsem do ní.

„Jo a jak!" rozhodila rukama. „Tebe ne?" zamračila se na papír, který držela v ruce.

„Ne, už ji mám dávno přečtenou," zasmála jsem se jejímu naštvanému výrazu. „Nesnáším tě," zmuchlala papír do kuličky a hodila mi ji do obličeje.

„Taky tě mám ráda," zasmála jsem se. To už ale byla, na odchodě.

_

„Woho, děcka," vběhl do cvičebny natěšený Paul. Všichni jsme se na něj nechápavě koukali a čekali, co z něj vyleze. „Dneska mi přišla pozvánka na soutěž do Evropy!" vykřikl nadšeně.

„Co to znamená?" zeptal se někdo.

„Že vyberu 3 nejlepší páry a ty pojedou do Evropy na celosvětovou soutěž tance!"

Všichni jsme radostí tleskali a pokřikovali. To je úžasné. Tohle je příležitost, jak se zviditelnit.

„Takže se teď všichni snažte, ať vás vyberu," ukázal na všechny ukazováčkem s významným pohledem. „Teď se dejte do pohybu," tleskl a pustil hudbu.

„A kdy to je?" zeptala jsem se ještě.

„Od zítřka přesně za 3 měsíce," počítal v hlavě a na rukách. „Takže máme dost času natrénovat a dopilovat všechny povinné tance a vyšperkovat volnou tvorbu," mrkl na mě a já se usmála.

„Fajn," usmála jsem se. „A vybereš je kdy?" nedalo mi to a zeptala jsem se.

„Víceméně představu mám, takže moc dlouho se rozhodovat nebudu," zakýval rukou.

„Oh, dobře," kývla jsem hlavou na znamení, že rozumím a přešla k Harrymu, který mě vedl ke krokům samby.

„Myslíš, že nás tam vezme?" zeptala jsem se Harryho při tanci.

„Téměř jistě vím, že jo," zasmál se.

„Jak to?" usmála jsem se.

„Jsme tady nejlepší, pff, to je jasný," řekl a pohodil hlavou. Zasmála jsem se a pokroutila pobaveně hlavou.

„Máš moc velký ego," cvrnkla jsem ho do nosu.

„Hej," zasmál se a rukama mě objal okolo pasu. Zvedl mě do výšky a točil semnou. Pištěla jsem a smála se.

„Dej mě dolů," bouchala jsem ho do zad a ramen.

„Hej vy dva," ukázal na nás Paul a my se zklidnili. Koukali jsme na něho a čekali, jestli nás okřikne, že neděláme, co máme, nebo po nás chce něco jiného.

„Ano?" řekli jsme oba naráz, načež jsme se uchechtli.

„Jedete semnou," mrkl na nás a šel k druhé dvojici.

„Wohoooo," vykřikl Harry a objal mě.

„To je úžasné," řekla jsem šťastně a pevně ho tiskla ve svém objetí.

„To abychom pořádně mákli," zazubil se na mě.

„To teda. Měl by ses více snažit," poškádlila jsem ho a vyplázla na něho jazyk.

„Já?" zatvářil se ublíženě a chytl se na hrudi za místo, kde má srdce.

„Jo," zasmála jsem se. „Teď pokračujem," chytla jsem se ho, ale nespolupracoval.

„Harry," zakňučela jsem. „Spolupracuj se mnou," zašklebila jsem se.

„Ne, dokud se mi neomluvíš," tvářil se smutně.

„Pardon," řekla jsem jen.

„Cítím v tom plno ironie a sarkazmu," pokroutil nepřítomně hlavou.

„Ale není tam," udělal jsem na něho psí oči.

Zasmál se a pokroutil hlavou. „Si neuvěřitelná!" nakonec se vzdal a my mohli pokračovat v našem nacvičování tance.