Upřímně se divím, že tohle někdo čte :D :3 děkuju moc za votes a komentář :))
Užijte si část :))
________________________
Rok po tom, co Harryho odsoudili k trestu smrti, jsem se s tím z části vypořádal, tedy pokud mi to někdo chytrý nepřipomenul, já ho nezjebal a jako vždy si nesedl ve svém pokoji na okno a pozoroval, co se děje na ulici. Ano, docela mi chyběl, spíš jeho charizma, tělo, ale jeho povaha zas tak ne. Je to složitý.
Dnes jsem na okně seděl jen tak, v uších měl sluchátka a poslouchal Twenty One Pilots. Před domem zastavil motorkář na černé Suzuki. I v tom dešti si sundal helmu a přejel pohledem náš dům od sklepu až po komín. Zkuste hádat, kdo. (p.a. Všem to je jasný😃)
Jelikož já vůl neodešel od okna, tak si mě, i přes silný déšť padající do jeho očí, všiml. "Doprhajzlu." Sykl jsem, usmál se a zamával mu. Mávl mi nazpátek, ukázal na mě a potom na motorku. Vystrčil jsem na něj prostředníček, ale i ten ho neodradil od jeho plánu, který jsem předpokládal, že má.
Protočil jsem očima, oblíknul si mikinu a šel dolů. Otevřel jsem dveře. "Branka je odemknutá, motorku si dej na zahradu, ale prvně..co tu chceš?" Pozvedl jsem obočí.
Pokrčil rameny, schoval si motorku na suché místo a vklouzl za mnou do tepla domu. "Já se ti omlouvám, je to teď nevhodný a klišé, ale já prostě... " Natlačil mě na zavřené dveře a snažil se mě políbit. "Tady ne." Zakryl jsem dlaní jeho ústa. "Nejsem v domě sám, a navíc jseš jak hastrman, který se dal na Motokros." Uchechtl jsem se, on se ode mne odtáhl a sundal si koženkovou bundu. "Fajn, měl jsem v plánu, že bychom jeli ke mně, ale v tomhle počasí to nepřipadá k úvahu." Podrbal se na zátylku. Zavrtěl jsem hlavou a přemýšlel, proč sem jel, když prší, a ví, že s ním v tomhle nikam nepojedu.
"Sundej si boty a pojď nahoru, dveře od pokoje nechám otevřený." Odešel jsem do pokoje.
Za chvíli přišel i on, zavřel za sebou a začal se svlékat. "A co teda chceš?" Pozoroval jsem ho z postele. Nic neříkajíc si ke mně již v boxerkách sedl a opřel se o zeď polepenou plakáty. Podíval se za sebe a přejel pohledem celou zeď. "Jako fakt?" Pozvedl obočí. "Hm, no a?" Pokrčil jsem rameny. Protočil očima a šel se podívat do mé skříně. "Máš tady něco, co mi bude? Jo, a mimochodem, v tomhle počasí se domů nevracím." Ukázal ven a zrovna zahřmělo.
Přehraboval se oblečením, dokud nevytáhl tepláky a tričko, co mám na spaní, které mu sedí. "Jo, něco tam bude, no, ale už sis vybral. Takže..." Otočil jsem se k němu zády. "A domů budeš muset, tady nemůžeš zůstat." Přikryl jsem se a schoval se celý pod deku. "Pořád to je mámy dům, a..chápeš prostě."
Uchechtl se, sedl si na kraj postele a hladil mě přes deku po zádech. "Uvidíme. Bojíš se bouřek?" Odkryl mou hlavu. "Hm, a jak." Zakryl jsem si uši, kvůli hlasitému zahřmění. Lehl si za mě pod deku a obejmul mě. "Se mnou se bát nemusíš." Políbil mě do vlasů a tiskl mě pevně k sobě. "Uh, no, neřekl bych. Tvoje rychle měnící se nálada mě dost často děsí." Sáhl jsem po medvídkovi, u kterého se divím, že mi ho kvůli důkazům nezabavili.
"Hm. To je od něj, viď?" Usmál se. Přikývl jsem, otočil se na něj, méďu položil za sebe a obejmul ho. "Ale, ale, copak se děje?" Hladil mě ve vlasech. "Ty mě ochráníš před bouřkou víc jak plyšák od rok mrtvé osoby, která mě měla v plánu jen znásilnit a zabít. I když jseš podobné povahy, jako byl on." Zabořil jsem hlavu do jeho hrudi a rozplakal se. "Shhh, Loui. Nemysli na něj, koťátko. Jen ti to ubližuje jako tenkrát on." Políbil mě na čelo. "No, jo. Máš...máš pravdu." Otřel jsem si slzy.
"A zapomněl jsi na sebe. Taky jsi mi ubližoval." Vydechl jsem a popotáhl. Pouze mlčel a hladil mě ve vlasech.
Usnul, ležel jsem v jeho objetí, a i když bylo teprv 4:48 PM, tak jsem též pomalu usínal. To bude tím počasím.
"Tak tady přespíš, no." Pousmál jsem se a pohladil ho po vousech. Nechápal jsem své chování. On taky ke mně dřív nebyl dvakrát milý, ale teď bych ho měl nejraději pořád u sebe a tulil se k němu. Asi to je tím, že si na mě, jediný kromě mé rodiny, vzpomněl.
No, jo. To je tak, když jste skoro pořád celý rok zalezlý v domu, a ani nejdete za svým nejlepším kamarádem, protože stále čekáte, že přijde za váma.
Ležel jsem vedle něj poslouchaje tiché oddychování, koukal se do stropu a přemýšlel o všem možným, když do pokoje přišla máma. "Loui, koho tady máš? Sestry zase vyvádějí, že..oh, aha." Pousmála se nad spícím mužem vedle mě. "Tak pak přijďte dolů, udělala jsem čínu." Zavřela za sebou.
Jakože wat...co to mělo být? Plácnul jsem se do čela a vzbudil ho polibkem na jeho pootevřené rty. Nějaká romantika tady.
"Máš hlad? Máma udělala čínu." Promluvil jsem, když už se na mě díval svýma mokakovýma očkama. "Určitě. Cítím, že mi každou chvílí zakručí v břiše." Sedl si a promnul své oči. "Hele, mohl bych si před tím jídlem jednu vykouřit?" Vstal z postele a otočil se na mě. "Jestli máš svoje tak jo, ale buď u mě v pokoji, nebo venku." Pousmál jsem se.
Za moment se vrátil s krabičkou mintových L&M a zapalovačem. "Potkal jsem tvoje sestry. Jsou zvědavý jak moje matka. Ta se pořád ptá, kdy si najdu nějakou pořádnou ženskou." Uchechtl se, vyndal si jednu cigaretu z krabičky a zatím ji držel mezi prsty. "Nebo jako moje matka. Jsou si podobný. Můžu?" Zasmál jsem se a sáhl si do krabičky pro cigaretu. "Jo, nemáš zač." Prasknul kuličku ve filtru, vložil si cigaretu mezi rty a zapálil si. Udělal jsem to samé, co on, a opřeli jsme se oba zády o zeď. "Máš tu nějaký nádobí?" Poukázal po chvíli na cigaretu. "Oh, jo jasně. Něco najdu." Dal jsem si cigaretu mezi rty a hledal s ní po pokoji talíř ze včera. Nečekaně byl na stole. Díky bohu ho máma ještě neodnesla.
Podal jsem mu talíř a sedl si zpět k němu na postel. "Odkud máš mou adresu..?" Oklepal jsem cigaretu. Mlčel. "Nebo si mlč, no." Pokrčil jsem rameny a vydechl kouř. "Na co ses ptal?" Pousmál se. "Už na nic." Típl jsem cigaretu do talíře a opřel se hlavou o jeho rameno.
Počkal jsem než dokouří, a pak jsme šli do jídelny. "Loui, jdete už?" Zavolala máma, když jsme stáli ve dveřích. "Jo." Sedli jsme si ke stolu. "Představíš nám svého kamaráda?" Dala před nás misky s čínou. "Huh? Jo. Mami, tohle je Zayn. Zayne? Máma." Představil bych mu klidně i sourozence, ale vystydla by mi večeře.
