OHEŇ A VODA

2. kapitola

LEESE

Ráno jsem se vydala do učebny matematiky. Byla jsem před dveřmi, když mě dohnala moje nejlepší kamarádka Lis.

,,Ahoj, Leese."

,,Ahoj, Lis. Jak se dneska máš?"

,,Zatím dobře, ale zeptej se mě po matice a odpovím ti jinak."

Na matematiku jsme měli pana Frosta. Byl to ten učitel, který nemá rád nikoho. Všechny dává do jednoho koše, aniž by věděl, jak se kdo chová.

,,Doufám, že dnes nebude mít špatnou náladu." povídám, když si sedáme do předposlední lavice.

,,To jo. To by byla katastrofa." přitaká Lis.

Když přijde pan Frost, pozdravíme ho a tím začíná dlouhá nudná hodina.

Každý má za den jednu hodinu, kdy se učíme ovládat své živly. Já ji mám druhou hodinu.

Bohužel se při této příležitosti hodně vídám s Brandenem. 

Dnes máme v plánu udělat si skupinky. Máme se učit další levly. Každý živel je má jinak pojmenované, ale každý se je musí učit postupně. Já už jsem zvládla i poslední level. Nevím proč, ale já jsem zatím jediná ve škole, kdo umí vyvolat živel jen tak. Nemusím mít u sebe vodu, můžu si ji vytvořit sama. 

Takže je tahle hodina, pro mě vlastně jen opakování.

Přišla jsem ke stolu a na papírek jsem napsala svoje jméno a lísteček jsem strčila do misky. Paní učitelka Calroilová si vždy vybírá skupiny pomocí lístečků. Vytáhne pár jmen a dá je dohromady. 

Když jsem uslyšela svoje jméno, zbystřila jsem.

,,Leese Hartová, Ben Adler, Alex Barrymore, Carl Cabot a Braden Griffin."

Nedivila jsem se, že jsem jediná holka ve skupině. Na celé škole jsou jen čtyři dívky z padesáti žáků. Holky jsou tady docela vzácné.

Došourám se k naší skupince, Ben mě obejme kolem ramen a vyrážíme si někam sednout.

BRADEN

Když jsem zjistil, že jsem s Leese, myslel jsem si, že je to blbej fór. Celou dobu jsem ji bedlivě pozoroval, ale o nic se nepokusila. Ale já tušil, že něco chystá. Zatím se chovala normálně, ale já ji prokoukl. Je průhledná jako ta její voda.

S Benem si zkoušeli něco s vodou, já s ohněm a Alex s Carlem se zemí.

Hodina uběhla rychle a bez úrazů, oddechl  jsem si. Ale to jsem se zmýlil. Když jsme se vraceli k ostatním, ucítil jsem divné vlhko v kalhotách. Podíval jsem se dolů a všiml si, že je mám kolem rozkroku vlhké.

,,Ježíši Bradene. To jsi to vážně už nemohl vydržet?" zeptala se s úsměvem Leese. Řekla to schválně nahlas, aby to slyšeli všichni.

Ostatní se otočili, a když si mě všimli, dostali záchvat smíchu.

Ušklíbl jsem se. Leese se zatvářila zmateně, ale pak vykulila oči. Začala skákat a snažila se sundat si řetízek, který jsem jí rozžhavil. Zapalovač jsem měl v zadní kapse, takže se mi nenamočil. Po chvíli si řetízek zchladila a mě provrtala pohledem.

,,Tak co růžovko, už budeš hodná?" ušklíbl jsem se.

Ještě víc zrudla vzteky. Zamračila se, otočila se a šla na další hodinu.

Já jsem se otočil a šel jsem se převléknout.

 Celý den jsem na ni nenarazil, až při večeři.

LEESE

Když jsem si myslela, že dneska už Bradena nepotkám, spletla jsem se. Zrovna jsem odnášela tác, když do mě někdo vrazil. Všechny zbytky od večeře jsem měla na sobě.

,,Nemůžeš si dát pozor, kam šlapeš?!" vyštěkla jsem na něj.

,,Ty jsi do mě vrazila."

,,Jasně. Říkala jsem si, tak do koho to dneska vrazím, abych si ušpinila svoje čisté oblečení. Řekla jsem si, že tomu chybí zbytky špaget."

Přidušeně se zasmál a odešel.

,,Díky za pomoc." křikla jsem za ním. Zvedla jsem se ze země a tác jsem odnesla.

Naštvaně jsem dorazila do pokoje, šla se umýt a s žuchnutím do postele  jsem usnula.

Ráno jsem se probudila a nevěděla jsem, co dělat. Byla sobota, takže nebyla škola. Dnes byla u Bena a Clarka párty a moc jsem se na ní těšila.

Vzala jsem si těsné džíny, tmavě-modré tílko a vyrazila jsem.

V duchu jsem doufala, aby tam nebyl Braden, po včerejšku  jsem na něj fakt neměla náladu.

BRADEN

Dnes měla být u kluků párty, nudil jsem se, a proto jsem se tam nakonec vydal.

V duchu jsem doufal, aby tam nebyla Leese, po včerejšku jsem na ni fakt neměl  náladu.