5. kapitola

1K 66 6
                                    

LEESE

Ráno jsem se probudila a šla do kanceláře slečny Caloirové, kde jsme měli vše probrat. Dnes dopoledne si sbalíme věci a dopoledne odcházíme.

BRADEN

Když jsem se ráno probudil, oblékl jsem se a šel ke kanceláři madam Caloirové.

Dorazil jsem tam jako poslední.

,,Půjdeme pěšky až do jednoho tábora, kde budeme trénovat a čekat, než budeme vědět dál. Celou cestu musíme jít nenápadně. Teď nás všechny budou chtít zabít. Sbalte si ty nejdůležitější věci a tmavé oblečení. Je to asi 12 dní chůze, takže čím méně věcí, tím lépe. Tak to je vše. A děkuji vám." řekla Leese a usmála se na nás.

LEESE

Všichni jsme se rozešli se sbalit a po obědě jsme vyrazili. Se všemi jsme se rozloučili a vyrazili do lesa.

Šli jsme mlčky.

Někdy jsem si povídala s Benem, ale nebyla taková dobrá nálada.

Uběhly dvě hodiny po odchodu ze školy, když na nás někdo začal házet ohnivé koule.

Rozběhli jsme se. Běželi jsme, vyhýbali se, až jsme dorazili k řece. Za námi to vybuchlo.

,,Skočte do vody a zůstaňte tam." křikla jsem na ně. Zaváhali, ale potom skočili. Skočila jsem do vody a vytvořila jsem kolem nás velkou dýchací bublinu.

Ben mě chytil za ruku a já jsem cítila, jak do mě proudí energie. Pomáhal mi.

BRADEN

Pomalu jsme v bublině pluli po proudu, rychlostí asi šedesátikilometrovou rychlostí. 

Ben jí chytil za ruku a po chvilce jí pustil. ,,Myslíte si, že jsme jim už utekli?" zeptal se.

,,Možná." odpověděl Taylor.

,,Já se jdu podívat." zavolala Leese. Všichni jsme se na ni podívali. ,,Zůstaňte tady." Než jsme mohli něco říct, už byla pryč.

LEESE

Vyrazila jsem ven. Držela jsem vzduch pod vodou a rozhlížela se kolem sebe. Po pár minutách jsem se vrátila ke klukům.

,,Vzduch je čistý." oznámila jsem. ,,Teď se všichni nadechněte." Nadechli se a já jsem zrušila bublinu.

BRADEN

Šli jsme tak dlouho, než se začalo stmívat.

,,Vyspíme se tady." oznámil Clark.

,,Díky." vydechla unaveně Leese. Sedla si na zem a začala si připravovat spacák.

Udělali jsme oheň a domluvili se na hlídkách.

První byl Clark, druhý jsem byl já, třetí Taylor, čtvrtý Ben a poslední Leese.

LEESE

Uložili jsme se ke spánku a mě byla hrozná zima. Taylor si toho všiml a přitáhl si mě do náruče.

,,Hrozně hezky hřeješ." zamumlala jsem mu do hrudi.

,,Spi už Leese." Políbil mě do vlasů a já se oddala spánku.

Moje poslední myšlenka patřila škole, mému jedinému domovu.

BRADEN

Nevěřil jsem, že mi ten první den dá tak zabrat. Pomalu mi padaly víčka. Mé poslední myšlenky patřily škole, která byla mým jediným domovem.

OHEŇ A VODADonde viven las historias. Descúbrelo ahora