R.O.T.

Chapter 6.| The truth

"Tyhle by ti mohly sedět." Natáhla Lisa před sebe ruce, ve kterých svírala delší černé šaty a položila je Danielle na hruď.

"Dobře, zkusím je," zašeptala Danielle a zavřela se v koupelně. Shodila ze sebe tričko s džíny a oblékla si obyčejné černé šaty, které ji končily těsně nad koleny. Lisa měla pravdu. Opravdu ji seděly. Danielle párkrát přejela po látce, než se vrátila zpátky z koupelny. Byla u Lisy v pokoji, která byla tak hodná, že ji půjčila některé černé šaty na pohřeb rodičů Danielle. "Pokud ti to nebude vadit, půjčila bych si tyhle," ukázala na šaty, které si nechala rovnou na sobě. Lisa jen přikývla a ostatní šaty schovala zpátky do skříně. "Děkuji. V tu chvíli mě asi nenapadlo si zabalit nějaké šaty na pohřeb," zasmála se nervózně Danielle a v ruce mačkala tričko, které měla předtím na sobě.

"To je v pořádku. Kdyby sis chtěla kdykoliv promluvit, můžeš přijít za mnou," usmála se povzbudivě Lisa a pohladila lehce Danielle po paži. Ta jen s menším úsměvem přikývla a s posledním poděkováním opustila Lisy pokoj. Procházela chodbami, dokud se nezastavila u dveří pokoje, kde teď bydlela s Melissou. Za těch pár dní, co opustila její bývalý domov, se stihla celkem zorientovat na základně a pomalu, ale jistě se přenášela přes smrt jejích rodičů.

Odemkla dveře a vešla dovnitř. Melissa tam už stála taky oblečená a čekala, až přijde Danielle. "Počkej minutku," řekla Dan, hodila oblečení na postel a šla do koupelny. Rozpustila si vlasy z culíku a párkrát je přejela hřebenem. Dodělala další menší úpravy a potom za doprovodu Melissy odešla z pokoje a celé základny. Její rodiče budou pochování na hřbitově, pod kterým se nacházela celá základna.

Do Danielle se opřel chladný vánek, když se dostala ven ze základny. Rakve už byly položeny do země, zbývalo se s nimi jenom rozloučit. Celý pohřeb probíhal trochu jinak než obvykle, z důvodu, že po Danielle stále šla R.O.T., se ani neodehrál v kostele. Danielle ale mohla s jistotou tvrdit, že památka na její rodiče bude navždy uctěna. Přišla se s nimi rozloučit spousta agentů, s kterými nejspíše pracovali, někteří prohodili i pár slov a potom se jenom trochu vzdálili do řad, kde stáli jak vojáci se zvednutými hlavami a drželi minutu ticha. Při pohledu na to celé Danielle vhrkly slzy do očí. Byla všem těm lidem vděčná, i když z nich nikoho neznala. Byla jim vděčná za to, že se přišli rozloučit s jejími rodiči a ona se s nimi mohla v klidu rozloučit. Nikdo ji nepřál upřímnou soustrast, nebo po ní chtěl, aby řekla pár vět. Byla za to ráda, protože věděla, že tohle by už nezvládla.

Přistoupila k oběma hrobům a opatrně si klekla na zem, aby Lise moc nezašpinila šaty. "Mám vás moc ráda, je mi líto, co se stalo. Navždycky budete v mém srdci. Odpočívejte v pokoji," zašeptala naposledy Danielle a nechala slzy, aby ji sklouzly po tvářích. Zvedla se a objala Melissu, která ji silně stiskla a hladila ji po vlasech. Danielle ji plakala do ramene do doby, než rakve zmizely pod hlínou.

Odpočívejte v pokoji.

***

V celém pokoji vládlo ticho. Danielle v ruce tiskla mámin přívěšek a přitom se dívala do zdi. Melissa si ji ustaraně prohlížela, od pohřbu už uběhly 3 hodiny a Danielle ani jednou nepromluvila. "Nechceš něco na jídlo? Nebo pití?" zeptala se Melissa, aby prolomila to děsivé ticho. Danielle zakroutila hlavou a ani se na Melissu nepodívala. Ta si povzdechla a zvedla se ze židle, na které doposud seděla. Musela se jít na chvíli projít. V tom si na něco vzpomněla. "Málem bych zapomněla. Tohle je od tvých rodičů. Měla jsem ti to dát, kdyby se něco stalo," promluvila Melissa a z jednoho šuplíku vytáhla obálku, ve které byl schovaný dopis. "Přečti si to, až budeš připravená. Kdyby něco, budu v jídelně," pokračovala a pohladila Danielle po rameni. Položila obálku na postel vedle Danielle a odešla z celého pokoje. Danielle chvíli sledovala obálku, než se pro ni natáhla a otevřela ji. Z obálky vypadl velký papír, který hned Danielle rozložila a začala pomalu číst. Poznala, že to psala její mamka. Vždycky měla krásné písmo.