Parkour girl [CZ]

V. (5. kapitola)

U vstupních dveří se stačí podívat na vyhazovače, ukázat úsměv, co mám po matce, a on nás pustí. Heh, ta protekce od maminky. Ne, že bych toho využívala nějak často. Ale občas se to hodí. Vstoupím do klubu zamrkám. Musím si zvyknout na to šero a barevná světla, která pořád blikají. Nemám kluby moc ráda a nikdy jsem neměla. Nejsem ten typ, co by se v nich vyžíval.

„Co se děje?" povzdechne si vedle mě Mia a podívá se na mě pohledem: Co se ti zas nelíbí?

„Vždyť víš, že jsem kluby nikdy moc nemusela..." řeknu jí. Ale musím přiznat, že se mě pomalu chytá tančící nálada. Ten rytmus je prostě neodolatelný.

„Hele," zastaví mě a nechá ostatní projít. „Chceš se naučit lhát? Chceš. Je mi jedno proč, ale chceš. Takže mám pro tebe návrh. Budeme to prostě zkoušet už tady. Vyhlédneme si nějaký pěkný borce a zamotáme jim hlavy, jo? Tak moc, až nebudou vědět, čí jsou. Ale," zdůrazní, „chovej se jako normální holka. Jsi dcera starostky! Víš, jaká to je výhoda? Pustili by tě do jakéhokoliv klubu ve městě! A nejspíš by ti i nalili. Zkus toho trocha využít," mrkne na mě a vejde do davu lidí. Dupnu si sama pro sebe nohou, že jsem se nechala takhle... zlomit. Následuju Miu ke stolu, kde už sedí všichni ostatní i s Taylorem a nějakou slečnou.

„No ne! Slečna Slušňačka se objevila někde jinde než v knihovně! Co se stalo?" vyjekne Taylor dramaticky a všichni u stolu se rozesmějí. Zarazím se v půlce pohybu. Tak já se tu jednou objevím, konečně se odhodlám jít do klubu, a on se mi směje?

„Skylar, klid. Je to jen vtip," dodá Taylor vážnějším hlasem, bez úsměvu na rtech.

„Jo, jasně," pousměju se nervózně a zapadnu na sedačku vedle Mii. Sklopím hlavu a ruce si položím do klína. Neměla jsem sem chodit. Kdybych si lhaní trénovala před zrcadlem, udělala bych líp.

„Tak, vážení, pití je tu!" ozve se nadšený hlas Dariena. Všichni zajásají, i když se to v rytmu hudby ztratí. Natáhnu se pro sklenku Jacka Danielse, kterou mi Darien podává, a vložím mu do dlaně smotané bankovky.

„Na. To máš za to, že jsem zapomněla. Všechno nejlepší," usměju se na něj a sleduju jeho výraz, když zjistí, co jsem mu to vlastně dala.

„A-ale... To je moc, to nemůžu přijmout," zavrtí rozhodně hlavou a podává mi to zpátky. Gestem ruky to zamítnu.

„Nech si to. Řekla jsem, že první runda je na mě a taky to dodržím. A navíc, myslím, že to nebude jediné, co dnes vypiju," mrknu na něj a uchopím whisky pevněji. Zazubí se na mě a pozvedne svého panáka.

„Dobře. Tak tedy," zvýší hlas, „na... Mě? Na to, že už jsem nějaký ten pátek dospělý?"

„Ale stejně se chová, jako by mu bylo pět," dodá Mia a krouživým pohybem zatočí se skleničkou, až se tekutina uvnitř plazí po okrajích. Darien na ni našpulí pusu s pohledem: Jako vážně? Vážně s tím začínáš? Mia se jen zakření a poklepe prsty na stůl.

„Už to můžu vypít?" zeptá se Matteo nedočkavě a vrhne mlsný pohled na whisky.

„Jasný."

„Tak na Dariena!" vyjekne Taylor a vyklopí to do sebe. Všichni ostatní si přiloží sklenku k puse, zakloní hlavu a obrátí whisky do sebe. Sleduju to poměrně vyděšeně. Jak se to, u všech pekel, pije?

„Udělej to, co ostatní. Prostě to do sebe vyklop a hlavně to hned polkni, nenechávej si to v puse," nakloní se ke mně Darien a pozvedne sklenku.

Nervózně se na něj usměju. „Tak... Tak na tebe," pozvednu i já svoji ‚číši'. Přiložím si ji k ústům, celou dobu v očním kontaktu s Darienem, zavřu oči, nadechnu se a vyklopím do sebe. Polknu tu pálivou tekutinu a málem se zakuckám, ale nedostanu k tomu příležitost. Něco se dotkne mých rtů. Cizí rty. Darienovy.