Parkour girl [CZ]

X.

„Jak vypadám?" otočím se ke Colette s již nasazenou parukou. Právě se nacházíme na začátku Glades v malé kóji, která sice není moc útulná, ale je tu zrcadlo, světlo a hlavně klid, takže si nemám na co stěžovat. 

„Rozhodně nevypadáš jako nikdo z Dexu. Teda až na to značkové oblečení," odpoví mi a sjede kritickým pohledem. Podívám se na sebe. Černé volnější tepláky s gumou u koníků, aby nepadaly, volnější tričko bez rukávů s měsícem a hvězdami s nápisem ‚Moon & Stars' a kotníkové černošedé boty. „Až na ty boty, ty si nechat můžeš, ale jinak ostatní... Promiň, ale moc luxus na Glades."

„Cože? Ale... Vždyť jsou to jen tepláky! A triko! A ještě k tomu je mám dost dlouho a ani to nebylo drahé," bráním se. „Co na Glades není luxus?" vyjeknu. Neměla jsem to říkat.

Colette se zlomyslně usměje. „Tohle." Otočí se k naskladněným krabicím a začne se v nich přehrabovat. Nejdřív mi u nohou přistanou obyčejné, na koleni roztrhlé, černé tepláky. Podívám se na ně s odporem. Když vzduchem letí bílé triko, uhnu, aby se mě náhodou nedotklo. 

„Co to je?" řeknu a ztěžka skrývám svůj odpor.

„Oblečení po mé sestřence, která není odsud, ale teta si myslela, že by se mi mohlo líbit a že by mi mohlo být. No, spletla se," ušklíbne se. „Ale teď by se ti to mohlo hodit." 

„Alespoň vím, že je to od tebe. Kdyby to bylo cizí, nedotknu se toho." Vyvleču si tepláky i triko a svoje „nové" věci na sebe hodím rychlostí blesku. 

„Lepší," pochválí mi to Colette a moje věci si dá pod paži. 

„Hm... A kde že je vídáváš cvičit?"

♣ ♣ ♣

Zastavím se a pohledem přejedu park. Hm... vypadá docela udržovaně. Nebo alespoň hned na první pohled nevidím injekční stříkačky, použité kondomy a... různé další věci. Colette říkala, že tady bývají občas, ale jinak se různě potulují po Glades. Jedině tady mám šanci je najít, ale zatím to tak nevypadá. Procházím se po cestičkách, rozhlížím se na všechny světové strany, ale po Codym ani stopa. Kdybych znala ještě někoho z jeho party, ale já znám jenom Codyho. Jak ho mám tady najít? 

„To je beznadějný," povzdechnu si nahlas, sednu na dětskou skluzavku a pohled upřu na zem.

„Ale ale, osamělá kočka. Copak tady děláš, maličká?" ozve se oplzlý hlas. Ruce se mi rozklepou, ale nedávám na sobě znát, že jsem ho slyšela. Uslyším šouravé kroky, jak se ke mně ta postava blíží. Stahuje se mi hrdlo, ruce sevřu do pěstí, ať se tak netřesou, ale nepomáhá to.

„Řekl jsem," položí mi ruku na bradu a zvedne ji, ať se mu dívám do očí. „Copak tady děláš, malá?" Jeho hlas je tvrdší, než když promluvil poprvé. Z pohledu na něj nejsem schopna dýchat. Mastné a zplihlé dlouhé hnědé vlasy mu padají kolem zarostlého a drogami zničeného obličeje. Nad velkým nosem má zasazené hnědé oči, ve kterých normálně bývá jenom prázdný výraz a chlad. Teď v nich vidím hlad po ženském těle. Po mém. Mlčím a zadržuji slzy, aby se ani neukázaly v očích.

„Ty snad neumíš mluvit?!" zařve, sevře mou čelist ještě víc a zatřese se mnou. Stále na něj jenom hledím, s husí kůží na celém těle a neovladatelným třasem v rukou.

„Tak co bude, ty malá děvko?!" Trhnu sebou a on mi vrazí mohutnou facku, až málem přepadnu přes bok skluzavky. Chytne mě za vlasy a vytáhne do stoje, vstříc jeho ošklivému obličeji. Cítím jeho odporný dech a dělá se mi špatně. A nejspíš díky tomu ještě stojím na nohou, protože jinak bych sebou už asi dávno sekla na zem. Jestli mě tehdy zachránili od znásilnění, teď už se tomu asi nevyhnu. 

„Právě, že nic nebude." Někdo ho ode mě odtrhne a další pár rukou mě zachytí, abych sebou nepráskla o zem.

„Táhni do hajzlu, zmetku jeden!" vykřikne feťák a vrhne se na mladíka, který ho ode mě odstrčil. Ten se mu snadno vyhne a pošle ho kopancem do řiti k zemi. Spadne na zem a díky jeho pomalým reflexům si ani nestačí zakrýt obličej, takže si ho musel ošklivě odřít. Ale vůbec ho nelituju.

 „Ty táhni na odvykačku, kreténe vysmažená," plivne na něj asi osmnáctiletý blonďák a otočí se ke mně.

„Jsi v pořádku? Neudělal ti nic?" Roztřeseně se otočím na dalšího kluka, který mě pořád drží, i když už sedím na zemi. 

„N-ne, nes... nestihl to," vykoktám ze sebe. „Díky vám." 

„Tak to je dobře," usměje se na mě a mně konečně dojde, odkud ho znám. Cody. Postaví se a podá mi pomocnou ruku. Přijmu jeho ruku a postavím se na roztřesené nohy. 

„No, to bude dobrý. Jsi jen v menším šoku, ale měla bys být zvyklá, ne?" zadívá se na mě. Prosím, ať mě nepozná.

„No... Nejsem zas až tak pěkná, aby se mi to stávalo pravidelně. Takže ne," odpovím mu a doprovodím to jedním úsměvem. Ani to není lež.

„Ale tak žiješ v Glades, že jo," poznamená. „Jsem Cody. Cody Christian," podá mi ruku.

„Ale-xa. Al-exa Queen," potřesu si s ním. „A právě tebe hledám."

~Další díl is heeereee!

~Snad se líbil. :)

~Komenty, votes i přečtení potěší.

~ZuFa2001