Příhody z Bradavic [ZASTAVENO 4EVER]

Příhoda 1. Na Příčné ulici

Po londýnské ulici Charing Cross Road se davem mudlů prodíral malý chlapec jménem Ambo a jeho matka. Kolemjdoucí se na ně překvapeně dívali a sem tam se někdo zastavil, vyfotil si je na na svůj iPhone a zase šel dál. Takové exoty tu ještě dlouho nikdo neviděl! Je 21. století, ne? Proč by proboha chodil někdo v dlouhých na první pohled vypadajících mnišských hábitů? Asi nemají na živobytí, pomyslel si kdekdo. chudák dítě. Nikdo ovšem neměl tušení, že ti dva jsou kouzelníci. Matka se obrátila po Charing Cross Road a vklouzla do mdlé a zašedivělé hospůdečky krčící se mezi moderně vypadajícími budovami.

Uvnitř to bylo stejné jako zvenku. Starý dřevěný lokál i nábytek, opile se smějící postarší čarodějky a čarodějové a odstrašující hospodský Tom. Ambova matka se s kdekým znala, tak že už byl Ambo zvyklí na to, že někde zkysli třeba i na půl hodiny, protože se jeho drahá matička prostě zakecala s někým známým. Bohužel, těch známých v Děravém kotli bylo opravdu mnoho. Jojo, Děravý kotel, tak té hospůdce říkali. Byl to přechod, který ukrýval vchod na Příčnou ulici.

   „Jé, ahoj Esmaraldo!" zamávala Ambova mamka na čarodějku v oranžovém hábitu s nakrčeným nosem. Ambo jí ještě nikdy neviděl. A Esmeralda na tom byla stejně. Jakmile jí uviděla, vykulila oči a ztratila se v davu.

   „To je divné," řekla si spíše pro sebe Ambova matka. „Musíme-"

   „Ne," zarazil si ji Ambo. „Nic nemusíš, JDEM!"

Mamka ještě chtěla cosi namítnout, pravděpodobně že musela ještě pozdravit nějako svou kamarádku, ale Ambo ji chytil a ruku a táhnul k hospodskému Tomovi. Tom byl pověstná drbna, věděl všechno, a to se ani nemusel na nic ptát. Mamka ho podezírala, že je nenahlášený zvěromág jako Rita Holoubková. Ona sama sice tomu skandálu moc nevěřila, ale hodně by se tím vysvětlovalo.

„Á, mladý Mulcaber," řekl hostinský. „A kde pak máš Mattyho, Judy?" Tom svá bezzubá ústa roztáhl do úšklebku, ze kterého nebylo možné vyčíst, zda to byl úsměv či ne. Judy, Ambova matka, jen odsekla: „Však dobře víš. Prosim tě dost chvátáme!"

Tom poznal, že Judy už na další vybavování nemá náladu . Zhluboka se uklonil, cosi si pro sebe zabrebendil, vzal svou hůlku a šel za lokál. Judy a Ambo ho následovali. Ambo už byl celý nedočkavý, vždyť za dvě hodiny jede do tolik vytoužených Bradavic! Ale nejdříve ho čekají nákupy a hlavně HŮLKA! Tom, Ambo a Judy se ocitli na malinkém dvorečku s cihlovou zdí. Tom do ní se svou hůlkou naťukal správný rytmus, a zeď byla ty tam.

   „S pánem Merlinem!" zamával ještě Tom.

Judy a Ambo vešli na Příčnou ulici.

Ambo na ní už několikrát byl, ale takový blázinec, jaký za zdí probíhal, ještě nikdy nezažil. Po ulici pobíhali rodiče, studenti, malé děti, děti čekající na Bradavice a všichni v dlouhých hábitech. Ambův velký den započal.

   „Jdem?" usmála se zeširoka Judy.

   „Jsem nedočkavostí celý omráčený!" odvětil Ambo.

Jako první zamířili do Lékárny slečny Cacodové. Judy Ambovi koupila všelijaké přísad, které bude potřebovat na lektvary. Když zaplatili vetché paní Cacodové, obrátil se Ambo se slimáčími srdéčky v igelitovém pytlíku a měl se k odchodu. Ovšem do Amba velice hrubě vrazila jakási dívka s fialovými vlasy, tak že uklouzl a srdéčka se rozlila po celé podlaze lékárny.

   „Oh," řekla holka bez sebemenšího zájmu. „Promiň."