Jakmile se naše pohledy střetly a já si uvědomila, co se vlastně stalo, tak jsem obrovskou rychlostí vyběhla ven ze skladu. Můj tep srdce se rapidně zrychloval a já sotva lapala po dechu. Zastavila jsem se u obrovského stromu, o který jsem se opřela. Tvář jsem zabořila do dlaní a snažila se všechno rozdýchat. Justin-já-sklad-obchod-mafie.
Do vlasů se mi zapletl studený vítr, který mi pomohl k tomu, abych začala pravidelně dýchat. Všechny myšlenky se mi smotaly v hlavě a já nedokázala přijít ani na jednu jedinou odpověď. Co teď? Jak to bude dál? Zmizí zase z mého života, protože neumím být upřímná a říct věci narovinu? Co dělá v cizím novém gangu? Po chvíli jsem pocítila něčí ruku na mém rameni. Cukla jsem sebou a zvedla jsem hlavu ze svých dlaní. Naproti mně stál Justin a z jeho pohledu se dalo vyčíst obrovské překvapení a zároveň zklamání. Ani se mu nedivím, chvilkama mi je taky ze sebe blbě.
„Claire?“ vydechl zatajeně mé jméno a nepřestával se dívat do mých očí. Hledal v nich kapku upřímnosti.
„J-já“ začala jsem koktat, ale nedořekla jsem to, co jsem říct chtěla, protože mé oči pohltilo nespočetno slz. Znovu jsem zabořila tvář do dlaní a snažila se přestat brečet.
„Co tu děláte? Ty i Thomas?!“ zeptal se zmateně a odkryl mi ruce z tváře.
„M-my“ znovu jsem koktala, protože jsem nemohla přijít na rozumné vysvětlení.
„Co vy?!“ zakřičel nahlas Justin, díky čemu se moje tělo zatřáslo.
„Kurva můžeš mi říct, co děláš tady ve skladu, v gangu, který nám má předat zbraně? Můžeš mi sakra říct, co děláš v nejslavnějším gangu v LA?! Můžeš mi kurva říct, jak ses k tomu dostala?!“ začal po mě křičet a moje tělo pohltily ty nejhorší pocity. Můj žaludek se sevřel ještě víc a vycházely ze mě jen vzlyky společně s několika slzami. Nemohla jsem přestat brečet.
„Mluv sakra!“ přiblížil se ke mně tak blízko, že jsem cítila jeho rozzuřený dech na mé pokožce. Jeho ruka se pomalu začala nadzvedávat a já rychle ucukla hlavou. Na moje překvapení jeho ruka zasáhla strom za mnou, a ne mě.
„Ty si myslíš, že bych tě uhodil?“ řekl sarkasticky a zasmál se.
„Prostě jsem se stala tím, čím jsi ty!“ vykřikla jsem z ničeho nic a probodla jsem ho pohledem. Na malou chvíli se mu zastavil dech a pokusil se vstřebat, co jsem mu zrovna řekla.
„Jsem mafiánka, a nemůžeš mi to nějak vyčítat, protože ty si taky mafián, jsi úplně to stejné, co já, nemáš právo po mě řvát, a opovaž se mi vyčítat něco, co sám jsi!“ nechtěla jsem to dohnat až k tomuhle, ale moje pusa nemohla zůstat zavřená a já jsem řekla všechno, co jsem měla na srdci.
„J-jak jsi mohla?!“ řekl bezmocně a potichu.
„P-prostě jsem utekla z domu, neměla jsem co dělat, a potřebovala jsem začít znova.. od úplného začátku. Jako nový člověk“ vydechla jsem a Justin se pomalými kroky přiblížil těsně ke mně.
„Pamatuješ, jak jsme si slíbili, že odjedeme někam hodně daleko?“ řekl v blízkosti mého ucha. Přikývla jsem a nechala jsem ho pokračovat v tom, co mi chce říct.
„Teď už to nepůjde“ řekl zlomeně a ruku zapřel o strom za mnou.
„Můžeme za to oba dva“ řekla jsem zatajeným dechem a upřeně jsem mu hleděla do očí.
„Proč zrovna takhle?“ řekla jsem přes slzy, které mi znovu začaly pomalu stékat přes mé líčka.
„Co proč takhle?“ přimhouřil oči a přiložil palec na mé líčko.
