Program Sentinel

Zpocený muž ve vojenské uniformě se potají zhluboka nadechnul, než otevřel dveře do místnosti, ve které se vždy projednávaly nejnebezpečnější útoky Hydry. Musely být pečlivě naplánované, což vyžadovalo zkušenosti, ale i cit pro nebezpečné manévry. Superhrdinové nad nimi ale vždy měli navrch. To se změní, díky spojení jejich dvou velkých nepřátel; Hydry a Sentinelů. Za pomoci poloboha a mutanta by mělo být téměř snadné zbavit se jak Avengers, tak X-menů. Za pomoci poloboha, mutanta, Shadow a Tear.

„Vážení pánové," začal muž zlehka. „Jmenuji se Edward Stryker a jsem synem Williama Strykera, kterého jste někteří z vás měli tu čest poznat. Pečlivě jsem prostudoval všechny zápisky mého otce o mutantech, stejně jako zápisky Bolivara Traska o Sentinelech a spolu s mými kolegy jsme vytvořili důmyslný plán, který dokáže, snad poprvé, zničit všechny nepřátele lidstva, takzvané hrdiny. Pro začátek jsme se chtěli zaměřit na nejvíce křičící týmy; Avengers a X-meny. Máte nějaké dotazy?"

Štíhlý mladík s ulízanými vlasy a dlouhou holí v ruce ledabyle zvedl ruku a pousmál se, když do něj voják zabodl pohled.

„Jak?"

Edward Stryker se pousmál a pokynul rukou, aby se postavili. „Doufal jsem, že se zeptáte. Prosím, pojďte za mnou."

Zhruba dvacítka lidí různých národností, z nichž dva byli zcela neobyčejní, kráčela středně rychlým krokem dlouhými, jasně osvětlenými chodbami. Jejich průvodce se náhle zastavil před velkými kovovými dveřmi, opatřenými petlicí a několika zámky.

„Loki, pamatujete si na mladou manželku Rodgerse, Elisarys Wood?" zeptal se. Severský bůh nakrčil obočí a zmateně přikývl.

„Zabil jsem ji. Jistěže si ji pamatuji."

„A Magneto, vy si pamatujete poněkud starší manželku Wagnera, Dabriu Shadow?"

„Je těžké si nepamatovat nejmocnějšího mutanta všech dob..."

„V tom případě zapomeňte všechno, co si myslíte, že o nich víte a dovolte mi, abych vám představil nové bytosti, stvořené k zabíjení. Tear a Shadow!" zvolal Stryker a otevřel dveře.

Pozorujícím nepřátelům superhrdinů, donuceným bojovat společně pro jejich zničení, se otevřel nesmírně podivný pohled. Dvě nejnovější členky dvou největších týmů, Dabria Shadow se svými stříbrnými vlasy a očima, s pletí černou jako uhlí, a Elisarys Wood, s dlouhými hnědými křídly spolu bojovaly. Jejich svalnaté paže se míhaly jako blesky, hned sem a hned tam, zatímco dívky elegantně uhýbaly před údery druhé.

„Jak jsi na tom, Taro?" zavolala Shadow a prudce se sklonila před mohutným máchnutím křídla Elis. Drobná dívka, se stejně černou pletí a bílými vlasy, jaké má Shadow, ale s podivně zlatýma očima, se zuřivě zamračila a roztáhla ruce. Její mohutná kožnatá křídla a dlouhý ocas, zakončený bodcem, z ní dělal kreaturu, notně připomínající chrliče. I přes to si nějakým způsobem uchovala část krásy své matky; její zešikmené obočí a rozježená hříva ji tvořili nespoutanou.

„Jsem Vládkyně stínů, přesně jak sis přála, mami!" vydechla Katharina, zkráceně Tara, a tleskla.

Místnost se zahalila do temnoty, ve které se Shadow lehce schovala. Zato Elis několikrát zamrkala a upřela oči na místo, kde ještě před vteřinou stála její sokyně. Zkušebně se rozmáchla, ale udeřila jen do prázdna.

„Neschovávejte se!" vykřikla naštvaně a vznesla se do vzduchu. Jenže na sobě neměla žádné brýle s nočním viděním. Nebyla možnost, jak spatřit Shadow.