Program Sentinel

Výbuch

„Vstávej, Shadow," zatřásla jí ramenem Jean, oděná v přiléhavém kostýmu. Rusé vlasy jí trčely do všech stran, ale její zelené oči pronikavě zářily, jako vždy. „Jdeme zachránit svět. Měla by ses obléct, nesmíš přijít pozdě."

„Ještě pět minut," zažertovala stříbrovlasá mutantka a pomalu se posadila. Večer si moc nevšímala, kam ji Cyclops vede, ale teď se rozhlédla. Viděla útulný pokojík, obložený dřevem, s několika obrázky na zdech. Malá skříň, otevřená dokořán, vypadala čistě, a místnost musela být pravidelně větraná, protože tam nebyla cítit zatuchlina. Bylo to krásné místo, kde by ráda strávila i několik dní.

Jenže teď byl čas jít bojovat. Přesvědčil ji o tom jak kostým Jean, který nosila jen na mise, tak její výraz. I přes to, že se smála, vypadala vážněji, než kdy dřív. A v nohách postele ležel malý, rudobílý svazek oblečení.

„To je pro tebe." Rudovláska ladně pohnula prsty a balíček se zvedl do vzduchu. Shadow tak měla možnost spatřit svůj vlastní bojový oblek. Při pohledu na X, několikrát rudě napsané na kostýmu, se jí zalily oči slzami. Vzpomínky, které jí tak úplně nepatřily, zapadly na své místo. Být X-menem... pro mutanta, jako ona, to bylo víc, než mohla kdykoliv chtít.

„Jste si jistí? Při nedostatku sebekontroly to může skončit katastrofou," zamumlala nejmocnější mutantka světa. Jean mrkla.

„Shadow, kterou jsem znávala, by nikdy nedopustila smrt kohokoliv z nás. A všichni stále doufáme, že jsi aspoň podobná té ženě. Nemusíš být X-menem na doživotí. Stačí jen na tuhle misi."

„Díky, Jean. Díky... za všechno."

„Poděkuj nám tím, že zachráníš svou dceru. Víme o ní tak málo... ale musí být mocná. Aby taky ne. Má nesmírně talentované rodiče."

„Ty víš, kdo je její otec?"

„Ale samozřejmě," Jean překvapeně vykulila oči. „Ty to nevíš? Vzala sis Kurta. Není logické, že s ním máš dítě?"

Shadow si rukama bleskově objala krk a zalapala po dechu. Když je oddálila, zůstaly na něm světlejší stopy. „Kurt Wagner? Nightcrawler? Ale..."

„Milovala jsi ho a on tebe. Dřív... byli jste šťastní. A já si myslím, že jednoho dne si vzpomeneš, proč jsi ho milovala."

„Vypadá..."

„Jako ďábel," přikývla rusovláska. „Ale je úžasný. Je lepší, než já i ty."

--------

„Pamatujte si plán. Pokud se Profesor nespletl, do cíle dorazíme za pár minut. Jistě tam bude uvítací výbor; ten si vezme na starost Wolverine a Storm. Pokud poletí, Jean jim pomůže. Jakmile se jich zbavíme, půjdeme co nejrychleji do bunkru a najdeme Shadowinu dceru. Nevšímejte si Elisarys Wood, i kdybyste ji našli. To je úkol Avengers. Oni nám stejně příliš nepomůžou, pokud nastane nějaký problém, a my jim taky pomáhat nebudeme."

„Co mám dělat já, Cyclopsi?" zvedla ruku Shadow a usmála se. Krátký kostým, ze kterého jí vykukovala povážlivá část břicha, a skoro celé nohy, jí překvapivě slušel. Na očích měla nenápadné rubínové brýle, zatímco její vlasy poutala čelenka. Vypadala velmi klidně, ale tím se nikdo nenechal zaskočit. Wolverine z ní cítil pach strachu, zatímco Cyclops viděl letmé záškuby její tváře, jak se snažila držet ji v klidu.

„Ty zůstaneš s Nightcrawlerem a v případě nebezpečí se dostanete oba pryč."

Kurt se pousmál, letmým úsměvem, který ukázal špičáky. Dlouhý ocas držel vysoko nad hlavou, zatímco dvě dlouhé adamantiové čepele, zdobící jeho boky, se leskly smrtí.