Program Sentinel

Spojenci

Shadow naříkala. Bylo těžké soudit, jestli nad ztrátou dcery, nebo poloviny těla. Rudá krev prýštila z obrovských ran jako vodopád, stejně jako slzy, kanoucí po tvářích, zbavených kůže. Její vlasy, do té doby dlouhé a krásné, byly spálené, pryč, odhalovaly holou hlavu. Všichni v letadle Avengers se k ní báli přiblížit; někteří, aby jí ještě víc neublížili, jiní se báli o svůj život.

Steven Rodgers to celé pozoroval s kamenným výrazem na tváři, ale jeho srdce nebylo chladné, jak by se mohlo zdát. Bolelo ho. Viděl X-meny zdrcené. Storm ležela v bezvědomí na zemi, zabalená do několika pokrývek, i přes to se však třásla zimou. Obvykle tak sebevědomý Wolverine dokázal jen zírat na své ruce, zatímco se mu pomalu hojily popáleniny, způsobené Sentinely. Cyclops držel Jean tak silně, jako by jí chtěl ruku utrhnout, a Nightcrawler se krčil v koutě a tiše se modlil.

Avšak, Steve nemohl říct, že by útoku litoval, protože měl zpět svou Elis. V okamžiku, kdy se o ni Kurt přestal starat, Falcon letěl dolů a vytáhl ji z obklíčení Sentinelů. Získali téměř vše, co potřebovali: zbavili svět nebezpečí v podobě Shadowiny dcery a zachránili Tear. Ale ani to nedokázalo ujistit Steva, že to, co udělali, bylo správné. Bolestné sténání Shadow mu bránilo v soustředění, narušovalo jeho sebejistotu. Ta dívka, ne, žena, mohla být budoucností mutantů, budoucností lidstva... pronásledování Sentinelů se čím dál víc stupňovalo a těch několik tisícovek mutantů, ukrytých pod Xavierovou školou, nemohlo ani náhodou zajistit přežití tohoto druhu. Jen skutečně mocný člověk by dokázal spojit zájmy homo sapiens sapiens a homo sapiens superior tak, aby dokázali žít společně, bok po boku. Jenže Shadow dost možná zemře, kvůli jeho touze získat zpět pro lidstvo bezvýznamnou okřídlenou dívku.

Pro lidstvo bezvýznamnou. Ne však pro něj.

Shadow zaječela tak hlasitě, až se letadlo otřáslo. Pilotující Hawkeye se okamžitě otočil, jednu ruku nataženou k luku.

„Opovažte se mi říct, že jste mi neřekli, že se naučila ovládat kovy," prohodil napjatě. Cyclops vyčerpaně zavrtěl hlavou.

„Já ji za Magnetem nevedl. Kde vůbec je? Měl se k nám připojit. Kdyby nám pomohl..."

„Viděli jsme ho odlétat. Nejspíš se na X-meny vykašlal. Nikdy vás neměl rád," pokrčil rameny Falcon. Na levé tváři měl dlouhou spáleninu, ale to bylo tak všechno. Většina ostatních neměla dokonce ani pomačkané oblečení. Vedle zdrcených X-menů vypadali jako sotva vylíhnutá mláďata a Steve cítil, že se za to všichni stydí. Wanda se držela za hlavu, jako by se měla co nevidět zhroutit.

Shadow zase vykřikla.

„Prosím," vydechl najednou Nightcrawler. Nikdo si ho do té doby moc nevšímal, ale teď k němu obrátili zrak. Tvářil se zděšeně, bolestně. Jeho prsty sebou každou chvíli cukly. A zlaté oči upíral na sténající Shadow s takovou úporností, že by ten pohled probudil mrtvého. Jenže na Shadow to nepůsobilo. „Prosím, pomozte jí. Jakkoliv. Já to... já..."

Natáhl k ní ruce, jen aby je s bolestí v očích stáhl zpět.

„Ona se mě bojí. Nemůžu ji ani utěšit. Prosím, udělejte něco, cokoliv..."

Jeaniny zplihlé vlasy se zaleskly, když k němu otočila hlavu. „Nikdo jí teď nemůže pomoct, Kurte. Nemáme tu žádné přístroje. Je to jen na ní."

Ozval se další srdceryvný jekot.

Steve zaťal prsty do pěstí. Tohle všechno byla jejich vina, aspoň částečně. Kdyby se zbaběle nestáhli, X-meni by na tom teď nebyli mizerně. Shadow přišla o půlku těla, zatímco bojovala, a oni jen seděli beze snahy jakkoliv pomoci. Styděl se za sebe. Příšerně se styděl.