Rodina Sakamaki a Já

8.

Šla jsem za Reijim do pokoje. "Haló Reiji jsi tu?" Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Seděl tam zakousnutý spící Suraki v krku. Když si mě všiml, vyndal z ní tesáky a podíval se na mě. "Myslela jsem, že si jiný." Řekla jsem zklamaně. "Nenech se mýlit, jsem taky upír. A musím jíst." Řekl ještě s trochou krve stékající mu z koutku." Já vím , ale pořád jsem si nezvykla. Chápeš..." "Ano to chápu. A proč si vlastně přišla?" Zeptal se a utřel si tu krůpěj krve." Chtěla jsem se zeptat, jak je možné ,že jsem se přez noc změnila úplně?" Reiji se zamyslel. "Myslím si, že to je tím ,že si se ten den poprvé pořádně napila. Ještě něco máš na srdci?" Řekl s úsměvem . "Vlastně ano. Mám.... Mám tě ráda Reiji." V tu chvíli položil tělo Suraki, chytl mě do náruče a zadíval se mi do očí. "Já tebe taky. Už od první chvíle." Přitáhl si mě k sobě a naše rty se spojily v polibku. Když jsme se odtáhli, už byl skoro čas jít do školy a tak jsme se šli převléct do uniforem. Za chvíli už jsem před domem uslyšela troubit limuzínu. Když jsme pak společně sešli dolů. Laito se jen pousmál. "Tak co vy hrdličky? To už jste skončili?" Řekl tím jeho otravným tónem. "V tomhle domě člověk nemá ani trochu soukromí že?!" Řekla jsem si v duchu. A jen viděla Reijiho, jak uvnitř zuří. "No tak Reiji, ulev si. Pusti ten hněv ven." Provokoval ho Laito. Reiji ho chytil pod krkem, ale pak ho pustil. "Škoda Reiji. Už jsem si myslel, že by s tebou mohla být alespoň jednou zábava." Řekl Laito. "Nemám to zapotřebí." Odvětil. Jsem rada , že dokáže zachovat chladnou hlavu. Chytila jsem ho za ruku a vděčně se mu podívala s úsměvem do očí. Reiji mi ruku zmáčkl a úsměv opětoval.
Když jsme tak přišli do školy u třídy stála partička holek. Našich spolužaček, které si něco šuškaly a přitom nás pozorovaly. Když jsme kolem nich prošli najednou jsem uslyšela. "Reiji?" Otočili jsme se a byla to nejspíš jejich 'vůdkyně' blonďatá se zelenýma očima."Reiji ta troska je tvoje přítelkyně?" Řekla znechuceně. Cítila jsem , jak se mi rozsvítily oči zlostí. Když to uviděla začala do mě rýpat. "Ty máš rozhodne na víc..." Uculila se. "Tak podívej. Ty absolutně nemáš páru jaká je Kristino. Je to úžasný člověk, který překonal hodně překážek. A pokud tím ,že mám na lepší myslíš sebe. Tak by jsi se měla občas podívat do zrcadla." Odbil ji, chytil mě za ruku a šli jsme do třídy. Ona tam jen stála s otevřenou pusou a já viděla, jak se jí slzy hrnou do očí. Po škole, když jsme nasedli do auta, Laito už měl zase ten svůj hloupý perverzní výraz. "Tak už o vás mluví celá škola." Řekl tím jeho typickým tónem. "Tak z mojí sestřičky je lovná zvěř. Je mi tě líto..." Řekl sarkasticky. "Proč lovná zvěř?" Zeptala jsem se udiveně. "Nejsi a nebyla si jediná, komu se Reiji líbil. A upírky dokážou udělat cokoliv, aby si ho získaly." Reiji jen protočil očima. "Bohužel má pravdu. Musíš si na ně dát velký pozor. Jsou schopné všeho." Řekl už s vážnou tváří.