FREE KILLER - JUST YOU AND ME

První oběť

Z pohledu Veroniky

Když jsem od něj odjížděla, zapsala jsem si jeho adresu do telefonu. Stále se mi v hlavě přehrávala jeho konverzace s tou ženskou. Chtěla, aby jí zabil manžela? Bože! Kdyby věděl, že jsem to slyšela, byla bych asi mrtvá. Prosím, že to není pravda, že není nájemný vrah.

Dojela jsem ke stájím a šla pro Jahu do boxu. Stál tam a sledoval mě ze svého boxu. Vzala jsem ohlávku, vodítko a šla k němu. Nasadila mu jí a vyvedla před stáj, kde jsem ho vyčistila. Jeho rány se už zotavovaly a kopyta měl krásně obroušená. Už to byl ten Jaha, kterého znám od hříbátka. Po vyhřebelcování, nauzdění a na sedlání, jsem nasedla a vyrazila do lesů. Jakmile jsme přijeli na lesní cestu, pobídla jsem ho do svalu. Chyběl mi tenhle vítr ve vlasech, pohled z koňského hřbetu. Po úraze mi doktoři řekli, že nebudu schopná už nikdy sedět na koni, že to je pro mě příliš nebezpečné kvůli operaci se zády. Kdyby to věděli, asi by mi to zakázali, ale nevědí, jak velkou lásku ke koním mám. Cválali jsme po cestě a nedaleko před námi ležel spadlý strom. Jaha zpozornil věděla jsem, že si bude chtít zkočit. Přidržela jsem se holení a pobídla ho. Hřebec vyskočil a já se konečně ocitla ve vzduchu. Jako bych letěla. Jakmile se dotknul předními nohami, ucítila jsem ostrou bolet na hrubníku. Zpomalila jsem Jahu do kroku, a snažila se vydýchat. Určitě jen skříplí nerv. Jaha jako by něco tušil, začal couvat. Nechtěl jít dál.

„No tak chlapče, co se děje? Vše v pořádku jo?" Pohladila jsem ho po jeho mohutném krku. Bolest stále nepřestávala a hřebec se otočil a krokem vyrazil zpět do stájí. Ucítila jsem jak je Jaha napnutý, jako by očekával nejhorší v tu chvíly jsem uslyšela výstřel a Jaha se leknul, odskočil a dal se do cvalu. Kousek odsud mají myslivci střelnici, která je několik let už uzavřená, tak co to bylo za výstřel. Snažila jsem se hřebce uklidnit, a ze cvalu jsme přešli do klusu a poté do kroku. Rozhodla jsem se, jít se podívat co se děje. Po lesní cestě jsme zabočili doprava, kde byla střelnice. Vycházel odtamtud postarší chlap okolo třiceti pěti v kostkované košili. Měl hnědé oči, vlasy krátké a kudrnaté, na obličeji měl strniště. Byl to hezký chlap. Sledoval mě a poté nasedl do svého auta, nastartoval a odjel. Měla jsem hodně divný pocit. Jahu jsem pobídla do klusu a jeli jsme na střelnici. Rozhlížela jsem se. Jaha zafrkal a podíval se na levou stranu, udělala jsem to samé. Zděsila jsem se při pohledu na ležící tělo mladé dívky. Měla prostřelený hrudník, všude bylo plno krve. Sesedla jsem z hřebce a rozběhla se k ní. Ještě dýchala. Z pusy jí teklo plno krve. Roztrhla jsem jí košili, co měla na sobě a uviděla několik ran. Bože! On jí střelil brokovnicí. Dívka zachraptěla, topila se ve své vlastí krvi. Sundala jsem si mikinu a přitiskla jí na rány. Ihned prosákla a já měla její krev na svých rukou. Z kapsy jsem vytáhla mobil, musela jsem zavolat pomoc.

„Dobrý den, dovolali jste se na 911, co pro vás mohu udělat?"

„Prosím přijeďte někdo ke střelnici blízko Ivnsových stájí! Někdo tu postřelil dívku brokovnicí, je tu spousta krve!" Křičela jsem zoufale do telefonu

„Dobře, ihned k vám někoho posíláme, prosím počkejte na příjezdové cestě, jste tam sama?" Zeptala se.

„Ano" Odpověděl jsem.

„Ujistěte se, že jste sama. Záchranáři jsou na cestě." Zavěsila. Ihned potom jsem volala Leovi.

„Leo! Jsem u střelnice, prosím přijeď" brečela jsem do telefonu. Leo něco zamumlal a položil telefon. Dívka se nehýbala. Nevěděla jsem co dělat, první pomoc by jí zabila. Možná, možná už je mrtvá. Ruce a hrudník jsem měla od její krve. Z dáli jsem uslyšela houkání sirén. Vyběhla jsem od dívky a nasedla na Jahu. Musela jsem je sem dovést. Autem by se sem, sotva dostali. Přicválali jsme na příjezdovou cestu a seskočila z hřebce.

„Prosím rychle! Nevím, zda ještě žije" křikla jsem a záchranáři si vzali všechno vybavení, lehátko a běželi za mnou. Hřebec zůstal u dodávky a klidně se pásl. Doběhli jsme k dívce a záchranáři začali dělat svou práci. Nemohla jsem to vidět. Otočila jsem se a sledovala okolní les.

„Doba úmrtí přibližně 13:36" řekl jeden ze záchranářů. Otočila jsem se a nevěřícně na ně koukala. Zavrtěli hlavou. Otočila jsem se a po lesní cestě klopýtala ke hřebci, u kterého stal Leo a hladil ho po krku. Uviděl mě a rozběhl se ke mně.

„Ver?! Co se stalo?! Ptal se, ale já jsem nebyla schopná odpovědět. Stále jsem se dívala na krev na mých rukou. Leo mě objal a hladil ve vlasech. Když jsem uslyšela kroky z lesa, otočila jsem se a uviděla záchranáře, jak odchází. V tu chvíli přijela policie a šla zabezpečit místo činu. Jeden ze strážníku přišel za mnou.

„Slečno, jsem strážník McQuil, to vy jste našla oběť?" optal se a já přikývla.

„Viděla jste někoho?" optal se a já opět přikývla.

„Můžete mi popsat, jak vypadal?"

„Hnědé oči i vlasy, krátké kudrnaté, byl zarostlý strništěm. Kostkovaná košile. Věk okolo třiceti pěti" řekla jsem. Strážník na mě koukal nevěřícně. Leo mě k sobě přitiskl.

„Pamatujete si nějaké auto?" kývla jsem.

„Starší vojenský džíp. Poznávací značku si nepamatuju."

„Dobře, děkujeme, buďte na telefonu. Zavoláme vám ohledně dalších otázek. Jste nějak zraněná?" Zeptal se, zavřel bloček a pokynul k Leovi, aby mě vzal k záchranářům. Ti mě vyšetřili a poslali domů.

„Ver, svezu tě domů. A pro Jahu se stavím později." Řekl a já jen zavrtěla hlavou. Nasedla jsem na hřebce a cvalem odjela z místa. Leo nasedl za mnou do auta a jel za mnou do stájí.