Leonuv problem I. část

112 10 1
                                    

Po té co Amanda utekla jsme se sešli v obýváku. Leon byl stále mimo. Daniel pochodoval po pokoji a stále o něčem přemýšlel. Cítila jsem se bezmocná.
"Máš sbalené věci?" Optal se Daniela já přikývla.
"Dobrá, Leo?" Ten též přikývl, vstal a šel ven. Pohlédla jsem na kluky oba uhýbali pohledy. Po cestě na letiště nikdo nepromluvil ani slovo.
"Může mi někdo říct, co se v tom domě stalo?! Kdo to byl?!" Prolomila jsem ticho. Daniel, který řídil se na mě soucitně podíval do zrcátka.
"Víš, Ver-"
"Alexi, řekni jedine slovo a zabiju tě." Zavrčel Leon. Alex si něco zamumlal a mlčel.
"Leo, probůh, co se to děje?" Nalehala jsem. Jeho chování mě ničilo. Do očí se mi hrnuly slzy.
"Veroniko!" Křikl. "Nestrkej nos do věci, do kterých ti nic není."
"Danieli, zastav na tenhle tom rohu." Řekla jsem a městem ukázala na obrazovku navigace. Daniel přikývl.
Otočila jsem se na Lea.
"Nic mi do toho není?! Ti se šeredně pleteš. " Zavrtěla jsem hlavou a po tvářích mi steklo pár slz. Kluci, sedící ve předu mlčeli a vyčkávali co se bude dít. Už už jsem sahala po klíče když v tom mě Leon silné chytl za paži.
"Kam si myslis, že jdeš?!" Zavrčel.
"Leone!" Napomenul ho Alex.
"Jdu pryč!" Krikla jsem vytrhla se z jeho sevření a vyběhla se slzami v očích ven. Tuhle čtvrť jsem znala dobře. Běžela jsem na svoje oblíbené místo, do altánku v parku, ze kterého byl krásný výhled.kdyz jsem doběhla, usadila jsem se na lavičce a uviděla půlku města. Byla to nádhera. Do očí se mi hrnuly slzy. Proč mi o ní nikdo neřekl? Proč se ti dozvídám jako poslední. Plno otázek mi létalo hlavou. Z přemýšlení mě vytrhlo zvonění telefonu v mě kapse. Na displeji se objevilo jméno. Alex.
"Hm?" Zakřičela jsem naštvaně do telefonu.
"Kde jsi?" Optal se chladný Leonuv hlas.
"Hledej." S tímto jsem položila telefon, zhluboka se nadechla a čekala.
Zanedlouho pod altánek dojelo auto. Vystoupil z ní Alex Daniel i Leon, který vypadal dosti naštvaně. Čím blíže byl, tím více jsem se ho bála. Uchopil mě za paži.
"Opovaž se ještě někdy takhle zdrhnout!" Křičel na mě a lomcoval s mou paži.
"Au!" Kňukla jsem, ale jeho to nezajímalo.
"Leo, nech ji být, ublizuješ ji!" Řekl Alex. Leo se na něj vražedně podíval. Alex sklopil zrak. Otočil se na mě, pohlédl mi do oci a zhluboka se nadechl. Poté mou ruku pustil. Otočil se a sel k autu. Nechápavě jsem se podívala na kluky,ale ti jen potřásli hlavou. Alex se sebral a šel za Leonem do auta. Pohlédla jsem na Daniela, byl rudý vzteky a napnutý jak pružina. Přišla jsem k němu, pohlefla na něj.
"Pojď, nebo bude zle." Řekla jsem s falešným úsměvem.

Tak tu je kratičká kapitola, omlouvám se za chyby, je to psané na mobilu v Bulharsku:) jinak teď budu kapitoly přidávat častěji jelikož jsem včera byla v nemocnici. :D

FREE KILLER - JUST YOU AND MEWhere stories live. Discover now