FREE KILLER - JUST YOU AND ME

Xavier

Čekalo mě pekelně dlouhé uzdravování, rehabilitace a nakonec cvokárna, kde přišli na to, že to semnou nic neudělalo. Rodiče se neukázali i když jim z nemocnice volali, mamka nepřijela. Tu prázdnotu vynahradila společnost Alexe a Leona. Alexe jsem znala jen z klubu, do kterého jsem chodila docela často. Touhle příležitostí jsem zjistila, že to je hrozně fajn kluk. S Leonem se znají už roky. 

Když mě konečně propustili z nemocnice, ani jsem se nevrátila domu a už mi Leon cpal kufry do rukou se slovy "Prožila jsi si toho hodně, teď pojedeme na výlet" Kéž by to bylo jednoduché, zvlášť když mi začíná školní rok.

"Leone! nikam nemůžu jet, zvlášt ne když mi začíná školní rok! Pochop to" Rozhodila jsem naštvaně rukama. 

"Ver, prožila jsi toho hodně! nějaká škola počká!" křikl na mě. Posadil se na postel a dal si ruku do dlaní.

Z pohledu Leona

Seděl jsem zoufale na posteli a snažil se jí přemluvit, dobře, když chce zůstat ve škole, tak jí to dopřeji.  Napruzeně chodila po pokoji. Vypadala roztomile. Stoupla si před mně a já jí chytl okolo pasu a  posadil si jí na klín, objala mě a já jí políbil. 

Po rozloučení, kdy jsem jí neochotně nechal v jejím domě samotnou. Nebo spíše, ona si to myslela. Zaparkoval jsem nedaleko jejího domu a sledoval vše, co se děje okolo. Ze sledování mě vyrušilo vyzvánění telefonu.

"Alexi?" optal jsem se, ale jediné co jsem slyšel bylo šumnění. Náhle se ozvaly výstřely.

"Alexi!!!!" zakřičel jsem do telefonu.

"Leo" slyšel jsem Alexe a pak to vypadlo. Nastartoval jsem auto a rychlostí vyjel do klubu. Nasraně jsem svíral volant, až mě začali bolet klouby. Tu kurvu zabiju!"

Už z dálky jsem viděl dým z bloku kde je club. Sešlápl jsem plyn až na zem a auto vyrazilo rychlostí k místu. Vylezl jsem z auta s otevřenou pusou. Alexův klub byl srovnaný se zemí a na místě bylo několik mrtvých. Z dálky se ozývali výkřiky, hasiči a policie. 

Zazvonil mi telefon. Neznámé číslo.

"Halo?" 

"Víš, myslela jsem si, že táhneme spolu. Jenže po smrti Dereka. Jsi si ze mě udělal jednoho velkého nepřítele. Vzpomínáš si na Xaviera? Tak ten je zrovna na cestě k tvé milované. Měj se krásně."

Stál jsem jako opařený na místě kde se shlukovali policisti a hasiči. Ona poslala Xaviera? Nejmladšího a nejlepšího nájemného vraha? Nasedl jsem do auta a vyrazil k Ver. Když jsem přijel dveře do baráku byli otevřené. Vběhl jsem dovnitř a uviděl celý barák vzhůru nohama.

"Ver!" křičel jsem. 

"Ver kde jsi!" Běžel jsem do jejího pokoje kde jsem ho uviděl. Seděl na ní a ruce jí držel nad hlavou, líbal jí na krku. Byla vysvlečená. Po tvářích jí tekly slzy. Jakmile mě uviděla, oddechla si. 

"Ahoj Leonku, konečně jsi tady, babizna říkala, že příjdeš, jen jsem nečekal že tak brzo." usmál se a olíznul Veronice tvář. 

"Zkazil jsi mi radost, ted nevím s kým si pohraju jako první" Rukou jí zajel mezi nohy a Ver vykřikla.

"Pusť jí ty debile!"  křikl jsem a hodil po něm první věc co jsem našel. Což byla lampička. Rukou jí odstrčil. Vyběhl jsem na něj a srazil ho z Veroniky k zemi. Oba jsme leželi a mlátili se hlava nehlava. 

"Leo, prosím!" křičela ale já jí nevěnoval pozornost. Ucítil jsem tupou ránu do břicha. Poté zase a zase. Z pusy mi tekla krev, rozhlédl jsem se po místnosti ale ona tam už nebyla. Ztrácel jsem rozvnováhu a už i sílu, když mě probudil zvuk odjištění zbraně. 

"Vypadni od něj!" Křičela, podíval jsem se na ní, stála ve dveřích s pistolí jejího táty. 

"Ale princezno, netrefíš ani slona, natož mě, polož to než si ublížíš." Jakmile to dořekl, Ver vystřelila, kulka prosvištěla blízko jeho obličeje.

"Ty kurvo! co jsis myslela!" zařval, cukla sebou a znovu na něj namířila.

"Xaviere, nechci ti nic říkat, ale ona neminula, ona tě jen nechtěla střelit rovnou." zasmál jsem se, ale z mých úst vyšlo jen zachrchlání.

Tak je tu krátká kapitolka o ničem. Omlouvám se že jsem nestihla vůbec žádnou kapitolku, co jsem chtěla napsat. Měla jsem docela hodně věcí na práci.... Třeba hraní Pokemon Go :DD

Zítra Vám napíšu další, snad i delší kapitolku :-)