FREE KILLER - JUST YOU AND ME

Horká čokoláda

Byl jsem si jist, že jsme jí tím ohromili. V objetí plakala, myslím, že jsme museli vypadat komicky. Dva kluci, jedna holka. Řeknu vám, jindy by mi bylo divné se objímat zrovna se štěnětem, ale dnes ne.  Když přestala plakat začala se smát, smála se od srdce. Její smích byl dokonale nakažlivý tudíž jsem se začal smát i já a netrvalo dlouho a Alex se připojil taky. 

Po nákupu telefonu jsme vyrazili na čokoládu. Alex našel jednu z nejlepších cukráren a tak jsme do ní společně vyrazili - pěšky. Je to zvláštní, nikdy jsme společně nebyli a už vůbec, jsme nešli pěšky. Povídali jsme si a bavili se. Došli jsme před cukrárnu, po otevření dveří nás ovála čokoládová vůně. Veronika se zastavila, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Posadili jsme se ke stolku kousek od krásného francouzského okna s vyhlídkou na zahradu, kterou vlastnila cukrárna. Každý z nás dostal nápojový lístek, který byl roztomile udělaný. Aspoň tak mi to přišlo po reakci Veroniky, která kvičela a Alex se k tomu dokonce tulil. Byli to takové ty deníčky s chlupy a očima. Prostě hrozně dětinské. Po otevření jsme si mohli vybrat z desíti druhů čokolád, které byli pojmenované podle postaviček z nějakého seriálu. Rozhodně jsem netušil o jaký jde, dokud se o tom Alex nezmínil a Veronika začala kvičet ještě více. Bože! děti!

Po několika minutách rozhodování jsme se nerozhodli. Servírka z nás byla už trochu v rozpacích a tak jsem rozhodl. Vstal jsem od stolu a zašel k servírce. Podal jí pár babek a dohodl se s ní aby nám udělali ochutnávku. S radostí peníze přijala a cupitala dělat čokolády. U kasy byla vitrína s dorty a v druhé byly zas donuty s různými polevami. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a šel si zpět sednout. Veronika si povídala s Alexem a já absolutně nezvládal jejich myšlenkový pochod. Proto jsem se rozhlížel po cukrárně. Byla to čtvercová místnost, obložená bílím dřevem a růžovými tapetami. Obrazy byly v bílém rámečku. Některé byli letní, některé zas jarní květiny. Působilo to hodně klidně. Zem byla dřevěná a bíle natřená. Nebyla zbroušená a proto se na ní místy vyskytovaly tmavé odřeniny. Stolky byli též bíle sladěné se židlemi a na každém byl ubrus. Celou cukrárnu osvětlovali dvě bílá francouzská okna. Moc se mi líbila. Pohledem jsem se zastavil na malé servírce, černé krátké vlasy vyčesané do malého culíčku. Její oči lemovali černé dioptrické brýle. Na sobě měla pracovní uniformu, která jí velice slušela. Po chvilce si dívka uvědomila, že jí sleduju a když se naše pohledy střetli, začervenala se. Stále jsem z ní nemohl spustit oči, byla něčím, strašně přitažlivá, možná ty brýle? nebo její odhalený tenký krk?

"Země volá Daniela, pokud tam jsi, vrať se na zem." uslyšel jsem Alexe a v tu chvíli přerušil oční kontakt. Otočil se k těm dvoum.

"Hm?" 

"Danieli, poslouchal jsi nás?" zeptala se Veronika a pohledem přejížděla po cukrárně a hledala to,na co jsem koukal.

"Ne" odpověděl jsem a usmál se. Veronika zabručela přimhouřila oči, nafoukla tváře a nohou klepala o zem. V ten moment nám přinesli naše čokolády. Veronice s Alexem se rozzářili oči a hned přejížděli pohledem po hrnečkách, kde by mohli začít. 

"Hele! Tu jsou kousky marshmallow." vyjekla veronika a popadla hrníček. Byla to tmavá čokoláda s kousky marshmallow, zalitá bílou čokoládou, okraje hrníčku byli z na jemno nastrouhaných oříšků. 

Hned jak si jí vzala zavřela oči a napila se. Nic neříkala. Poté otevřela oči odtrhla hrníček od úst.

"Mňam!" zakřičela a lžičkou vybrala všechny kousky. To samé udělal Alex. Já jsem si vybral čistě bílou čokoládu s kokosem. Vzal jsem hrneček, přivoněl si a napil se. V ústech se mi rozlila horká čokoláda, každý chuťový pohárek explodoval nad jemností bílé čokolády, dokonale sehrané v rytmu s kokosem. Bylo to jako kdyby dva bílí hřebci společně cválali sněhem, tak se mi rozplývala čokoláda. Byl to čokoládový orgasmus. Nad tím vším jsem se usmál. Odtáhl jsem hrníček od úst a vydechnul. Otevřel jsem oči a uviděl dva udivené obličeje, jak mě sledují.

"Co je?" zeptal jsem se a nasadil kamennou tvář. Oba se na sebe podívali, pohodili rameny a vybírali si další.

"Počkat?! vy už to máte v sobě?!" vyjekl jsem. Oba udiveně přikývli. 

"Co je na tom?" optal se Alex.

"Ty gastronomický vrahu! Ty vrahu chuťových buňěk!" ječel jsem a to Veroniku hrozně rozesmálo. Div nevyprskla dvou druhou čokoládu. Hned jak polkla, začala se smát na celé kolo.  

Netrvalo dlouho a každý už jme měli dost. Myslím, že jsme si zadělali na dobrou cukrovku. Ale co, aspon jsme měli každý čokoládový orgasmus. Po zaplacení, jsme vyšli ven, bylo něco okolo šesté večer, stmívalo se a mě napadlo, že bychom mohli Veronice ukázat několik zdejších míst. 

"Půjdeme tudy" ukázal jsem na osvětlenou uličku a podíval se na Alexe, který hned pochopil kam chci jít. Já a Alex jsme šli vedle Veroniky. Každý z jedný strany. Chytil jsem jí za ruku a propletl si s ní prsty. To stejné udělal i Alex. Projela mnou vlna klidu a svět se hned zdál být zelenější, než byl. To stejné cítila i Veronika, Pevně držela naše rce, jako by se bála, že odejdeme.

"Ver, neboj se, my od tebe neodejdeme. Nikdy." Řekl Alex a usmál se na ní.  Tohle je přesně to, co potřebuje. Někoho kdo jí bude mít rád, někoho, kdo s ní bude, někoho s kým si užije zábavu a tohle, tohle my jí dopřejeme.