Láska ze Školy

Kapitola 18. - To je on !

Díky za 5oo reads
,,...Lukas jinak Luk" při zmínce jeho jméno jsem ztuhla a začala Garretovi a Reéemu drtit ruku. Oba dva se na mě podívali ,,To je on. Luk. To on mě chtěl před lety znásilnit" zašeptala jsem tak aby to slyšeli jen oni. Sice mi pak posílal omluvné dopisy a dárky. Říkal že ten den strašně pil atd...

Jsem ochotná to překousnout, ale strach nezmizí. Je tu ještě jedna věc... dvakrát jsem se s ním srazila a ani ho jednou nepoznala.

Najednou mi Garret sevřel ruku. Podívala jsem se na něj a on se ke mně natáhnul ,,ta holka mě děsí. Podívej jak kouká" zašeptal mi do ucha. Podívala jsem se na Eshli a ta od něj nemohla odtrhnout oči. Kopla jsem ji pod stolem do nohy aby laskavě přestala čumět na MÉHO kluka!

Odtrhla od něj oči a začala se věnovat špagetám co měla na talíři. To budeme teda povedená rodinka. Otec ještě nezavřel pusu, brácha násilník a ožrala a sestra balí mého kluka. V tuhle dobu jsem byla ráda i za Natálii.

Když jsme dojedli tak číšník odnesl talíře a mamka si něco začala šeptat s Erikem ,,takže mládeži, rozhodli jsme se že je na čase vám říct, dokonce týdne se stěhujete k nám" řekla mamka spíš pro Luka a Eshli než pro nás. Zase jsme se chytli s bráchou za ruce. Známe se jeden den a už chtějí u nás bydlet? Bože

Po době strávený na nejnudnější večeři ever jsme se konečně vydali domů. Opět jsem řídila já protože tam všichni pili víno až na mě, Garreta a Eshli. Nejdřív jsem dovezla domů rodinu a pak Garreta. Teď sedíme v autě před jeho barákem.

,,Musíme ten byt co nejdříve dodělat jinak mě ze společný domácnosti klepne" zdělila jsem Garretovi svoje obavy. On mě obejmul a řekl : ,,a nebo nemusíme u nás ti jsou dveře vždy otevřené. Vem si jak dlouho to bude trvat to jenom vymalovat. I když nás je třináct. Chceš dělat dvě vrstvy. Pak než nastěhujeme. Dá to ještě hodně práce" dokončil svoji řeč. ,,už půjdu, dobrou Zlatíčko" dál mi malou pusu a šel ,,dobrou". Nastartovala jsem a vyjela.

U branky na mě už čekal malý uličník a čekal až ho pustím domů. Aspoň že je napadlo tě pustit. Pustila jsem ji domů a šla zkontrolovat obývák jestli ho náhodou někdo nepozvracel. Naštěstí nikdo. Vzala jsem Trish do náruče a nesla si ji do pokoje.

Převlíkla jsem se do pižama a šla si dolů ještě pro vodu. Když jsem byla na chodbě uslyšela jsem pláč...

Omlouvám se ze včera nevyšla kapitola. Nějak se mi nechtělo psát a tak vychází dneska.

Týna