Láska ze Školy

Kapitola 21.- Sáro ?!

Přijela k baru nebo spíš klubu. Kluky jsem nikde neviděla tak mě napadlo na ně počkat. Mezitím co jsem čekala jsem zavolala Natce, jestli je všechno v pohodě. Volala jsem ji už podruhé, za tu dobu co jsem nebyla doma, držela jsem slib, který jsem dala Rendovi. Pohlídám ji! Už začínala být trochu naštvaná, že ji hlídám.

Přestala jsem čekat na kluky a šla dovnitř. Do nosu mě udeřil zápach spocených těl, alkoholu a zvratek. Vzpomněla jsem si jak jsem sem vždycky s klukama utíkala a pak mě bratříček zachraňoval.

Rychle jsem prohlídla místnost, ale nikde jsem je nevyděla. Zašla jsem si k baru, kde obsluhovala pěkná brunetka, která mi byla něčím povědomá, pro jednu colu. Opřela jsem se o bar a čekala. Nějakej ožrala se kolem mně ochomejtl a plácl mě přes zadek. Podívala jsem se, kdo se to opovážil mi šáhnout na zadek a ještě si vlézt do mého osobního prostoru.

Byl tam nějaký muž něco kolem třicet až čtyřicet let. Měl dost mastné vlasy a už od pohledu se mi hnusil. ,,Co si myslíš, že děláš?" zeptala jsem se ho výhružně. Postavil se mi za záda a znovu mě obejmul kolem pasu. ,,Nechceš si trochu užít, kočko? Budu opatrnej" kecal opilecky. *Trošku si prohrajeme* proběhlo mi hlavou. Narovnala jsem se a svůdně jsem zašeptala: ,,když to tvrdší, proč ne ?

Jen si tady něco vyřídím" natož jsem srovnala hlavu a prudce s ní trhla do zadu. On to nečekal a tak jsem ho trefila hlavou do nosu a uslyšela nehezké křupnutí. Nos se zlomil! *Jejda* To už se k nám nahrnulo spousta lidí mezi kterými jsem spatřila Garreta, Reného a Luka. Garret mi chtěl jít pomoct jenže kluci mu v tom bránili a pak mu něco pošeptali, natož kývnul a v klidu stál.

Chlap se už vzpamatoval a dokolíbal se ke mně ,, Ty dě💥ko jedna zku💥vená" zakřičel. Už mě začal štvát a tak jsem mu jednu vrazila pěstí a on se tiše svalil na podlahu. Lidé kolem začali jásat a pískat. Koukla jsem k místu, kde jsem předtím viděla stát kluky. Samozřejmě že tam stále stáli. Došla jsem k nim a chytla Garreta za ruku a vláčela ho za sebou. Kluci se vzpamatovali a pochytali se za zápěstí a šli jsme jak ve školce.

Už, už jsme byli u dveří, ale někdo mě opět zastavil. Na chvilku jsem se lekla, že je to ten opilý pedofil , ale jakmile jsem uviděla oceánově modré oči a do nich padající černé vlasy oddychla jsem si ,,Elis? Si to ty ?" nad takhle blbou otázkou jsem se musela usmát. Přešla jsem blíž ke Chrisovi a položila mu prst na hruď ,,ne, Chrisi! Nejsem to já. Já jsem duch" zašeptala jsem mu tajemně. (Doufám, že si pamatujete malou zmínku o Chrisovi. Jestli ne, tak si přečtěte kapitolu: Nehezká minulost)

Rozesmál se a obejmul mě ,,si tu sama ?" zeptal se. nadzvedla jsem ruku ve které jsem stále držela Garretovu ruku, René nadzvedl Garretovo zápěstí a Luk ho napodobil s Reného zápěstí. Chris s úsměvem přejel první dva moje společníky pohledem a u toho třetího se napnul a zamračil. Vydal se směrem k Lukovi, ale zastavila ho menší brunetka ,,ahoj brouku. Tak jdem? Kdybys věděl co se tu před chvilkou stalo..." drmolila jedno přes druhé Gabča. Odkašlala jsem si.

Gabča lehce nadskočila a hned se na mě otočila ,,Elis!" vypískla ,,jak se máš? Co máš v plánu přes prázdniny? Hezky si to tomu týpkovi natřela"  vůbec sem ji nerozumněla. Jen jsem se usmála a znovu se podívala Chrise, který se stále mračil, ale už nebyl tak napjatý.

Najednou se Gabča zarazila a přestala se usmívat ,,o-on je tu s tebou?" zeptala se zaraženě. Jen jsem pokroutila hlavou a pustila Garratovu ruku ,, Chrisi, Gabčo dovolte abych vám představila mého a Reného budoucího nevlastního bratra Lukase.
Jinak jaká byla cesta kolem světa a pobyt ve Španělsku ?" navázala jsem. Dalo by se říct, že se uvolnili a začali si s náma povídat.

Povídali jsme si ještě asi deset minut úplně na nejlepším místě... Hned za vchodovýma dveřma! ,,Hele už budeme muset jít, nebo se mi v autě poblejou, ahoj a ráda jsem vás opět viděla " nečekala jsem na odpověď a už jsem opět chytla kluky a táhla je ven.

Venku jsem je nechala chvilku stát na čerstvém vzduchu ,,počkej te tady! Já se hned vrátím" rozkázala jsem a šla do večerky, která byla o pár domů dál od baru. Koupila jsem igelitové pytlíky, tři dětské přesnídávky a šla platit. Kluci stáli na stejném místě, kde jsem je viděla až na to, že když jsem koukala z okna tak jsem viděla Garreta jak zvrací do keře. Zaplatila jsem šikmookýmu prodavači a s úsměvem  jsem vyšla ven za klukama. Dala jsem klukům igelitové pytlíky na zvracení a nacpala je dozádu do auta. Otevřela jsem okýnka a vyjela na cestu. Nejdřív jsem měla v plánu odvézt Luka a až pak hodit kluky do postele doma.

Zastavila jsem před Lukovým domem. Nechtěla jsem si přiznat, že tady jsem dřív trávila svůj veškerý volný čas. Rychle jsem zaklepala hlavou aby mě ty vzpomínky opadly. Vyšla jsem ze svého místa a šla zazvonit. Mezitím než někdo otevřel jsem se pokusila vyndat Luka. No... Nešlo to a tak do něj museli kluci vzádu strčit. Trochu na mě spadnul a tak jsem ho musela podepřít. Slyšela jsem vrznout dveře a tak jsem s Lukem po boku vyšla ,,Luk byl s mím bratrem a přítelem na pivku a trochu to přepískli. Dejte mu ibalgin a dejte ho do postele. Ráno mu dejte nejlíp přesnídávku nebo polívku" mluvila jsem aniž bych se podívala na osobu co stála ve dveřích. Celou dobu jsem koukala na zem nebo na Luka. Hlavu jsem zvedla jakmile jsme vystoupili těch pár schodů, které vedly k vchodovým dveřím. Zvedla jsem hlavu, abych té osobě osobě předala klimbajícího Luka,  ale ta osoba mě zasekla na místě a místo toho jsem jen vydechla ,,Sáro?!"