Supernatural: Dcera lovce ✅

09. Normální den

Dean seděl u stolu a popíjel ze skleničky whisky. Sam si nesl salát a usadil se před Deana.

„Tak jak to šlo?"

„Docela dobře. Prý si sní mluvil o Tylerovi."

„Jo. Řekla ti to?"

„Jo, jen jsem s ní o něm chtěl mluvit sám."

„Promiň." Pustil se do salátu.

„Ne to je dobrý. Asi to bylo pro ni lehčí mluvit o něm s tebou než se mnou."

„Možná. Křičel si na ni hodně?"

„Ani ne. Jsem rád, že je v pořádku."

„Tak proč se tak tváříš?"

„Zeptal jsem se jí jestli zabila Calvina Foxe." Sam přestal žvýkat.

„A?"

„Řekla ano."

„Sakra."

„Přesně to jsem si pomyslel."

„Co teď?"

„Co myslíš? Mám snad zavolat Jody a říct, že ho zabila?"

„To jsem nemyslel. Co budeme dělat?"

„Nic. Řekl jsem, že se k tomu už nebudu vracet. Navíc ten šmejt si to zasloužil."

„To je možná pravda, ale je jí šestnáct. Zabila člověka."

„Myslíš, že to nevím? Kdyby to neudělala ona, udělal bych to sám. Předběhla mě."

„Deane."

„Jo já vím."

„Co si ji na to řekl?"

„Nic."

„Nic?"

„A co jsem jí asi na to měl říct? Tohle se nedělá a klepnout jí přes prsty? Ne, Same, prostě se k tomu už nebudeme vracet."

...

Ráno se probudila rozbolavělá. Dala sprchu a převlékla se. Na snídani neměla chuť a tak rovnou šla do garáže. Pustila potichu rádio a otevřela kapotu. Vytáhla klíč na svíčky a pustila se do jejich výměny.

Asi po hodině se objevil Sam. Opřel se o bok auta a podíval se na čem dělá.

„Jak to jde?"

„Z tuha, ale jde to. Potřebuješ něco?"

„Jen jsem se na tebe přišel podívat. Jdu si ven zaběhat, přišel jsem se zeptat, jestli se nechceš přidat."

„Možná jindy. Kde je Dean?"

„Ještě spí. Tak dobře budu s tebou, ale příště počítat."

„Jasnačka." Zase osaměla. Snažila se uvolnit jeden šroub, ale byl zrezivělí a tak to po dalších deseti minutách vzdala. Umyla si ruce a převlékla se do něčeho čistého.

Dělala několik sandwichů, když přešel ještě rozespalý Dean.

„Brý ráno, už jsi vzhůru?"

„Je poledne."

„Fakt? Ou, přispal jsem si. Neber si ze mě příklad."

„Provedu. Dáš si?" Ukázala na hromadu sandwichů.

„No jasně." V tichosti jedli. Čekala, že se Dean vrátí k jejich včerejšímu rozhovoru, ale neudělal to. Tak jak slíbil.

„Co chceš dneska dělat?"

„Na autě mi nejde uvolnit jeden šroub, je úplně zrezivělí."

„Převlíknu se a mrkneme se na to."

„A je to. Úplně zatuchlý. Podej mi tamhle ten sprej. Trochu to pročístím, než tam dáme nový." Nad autem strávili několik hodin. S Deanem jí to šlo rychleji než by to auto dávala do kupy sama. Pracovali v tichosti, Dean si občas pobrukoval s rádiem, ale jinak si nepovídali. Ne tak jako vždycky před tím.

Dean zavřel kapotu.

„Myslím, že to pro dnešek stačilo. Půjdu se umýt." S tím ji tam nechal. Následovala jeho příkladu a šla taky.

Zbytek odpoledne pak strávila se Samem a hráli šachy až do večera. Dean byl zašitý ve svém pokoji a sledoval televizi a večer se pak sebral, že jde do baru.

Do přípravy večeře se pustili se Samem společně. Dělaly sýrové ravioli.

„Páni tobě to jde."

„Už jsem je vařila."

„Fakt? To zírám. Já v tvým věku jsem uměl leda tak vajíčka na tvrdo."

„Tomu ani nechci věřit."

„Dobrá, možná jsem zvládl i špagety z konzervy." Zasmála se.

„Tomu už věřím víc."

Povečeřeli a smáli se u toho. Natálie Samovi vyprávěla vtipy a on jí vyprávěl zábavné historky z lovu.

„Počkej, počkej, ty se bojíš klaunů?"

„Nejde o strach, spíš je to fóbie."

„To je skoro totéž. Takže ti klauni na tebe zaútočili."

„Jo a pak jsem vypadal, jako velká třpytivá hromádka neštěstí."

„Cože?"

„Jeden z nich mě postříkal vodou a ten další na mě foukl třpytky. Fakt hrozný."

„Fotku náhodou nemáš?"

„Ne a i kdyby, už bych jí dávno smazal."

„Jaká škoda."

Po večeři ji Sam ukázal archiv strážců slova.

„To všechno nahromadili?"

„Ano. Už náš příbuzný, jmenoval se Henry byl u strážců slova. Tohle je naše dědictví."

„Páni."

„Je to síla co?"

„To teda."

„Chceš se podívat?"

„Možná až zítra. Kdy myslíš, že se Dean vrátí?"

„Ehm, asi až ráno."

„Aha."

„Potřebuješ od něho něco?"

„Ne. Půjdu už do postele."

„Dobře, tak dobrou."

„Dobrou."