Camp Undercover (1D)

17.

,,Jess jsi v pohodě ?" Přiběhne ke mě James a ihned mě vtáhne do obětí takže mu ted brečím na rameni.

,,Pšššš" Konejšivě mě hladí po zádech dokavad se neuklidním. 

,,Promin" Omluvím se a odtáhnu se od něj.

,To nic. Na." Podá mi papírový kapesníček, kterým si otřu oči. Sedne si vedle mě. 

,,Řekneš mi co se stalo s tím, ehm Jackem ?" Zeptá se po chvíli ticha. 

,,Víš já o tom nikomu neřekla. Nikdo to neví a já nevím jestli vůbec chci aby to někdo věděl." Zrak přesunu na své ruce v mém klíně.

,,Věř mi. Když to někomu řekneš udělá se ti líp. Musíš to ze sebe dostat." Pohladí mě po zádech. 

,,No tak dobře, ale neslibuju ti že se znova nerozbrečím." Nemůžu uvěřit že mu to vážně chci říct. Povzdechnu si a začnu vyprávět. Sice jsem se zařekla že se to nikdo nikdy nedozví, ale já už to v sobě prostě nedokážu držet. 

,,Bylo mi patnáct. Šla jsem do Starbuck a tam jsem ho potkala. Líbil se mi. Byla to moje první láska. Dali jsme se do řeči a začali se scházet. Byli jsme kamarádi a vše jsme dělali spolu. Pak jsme spolu začali chodit. Prví měsíc bylo všechno v pohodě. Chodili jsme ven, neustále mi říkal jak mi to sluší a prostě nám to celkově klapalo. Pak se několikrát opil a byl dost nepříjemnej. To, ale ještě nebylo nic. Jednou, když jsme spolu byli asi tak dva měsíce, ke mě přišel opilej, rodiče nebyli doma a....." Slzy mi začnou téct na novo. Nadechnu se a pokračuju. 

,,.....zbil mě. Měla jsem roztržený ret a monokl. Ukončila jsem to s ním. Jenže už druhý den ke mě dolýzal a prosil mě, abych mu odpustila, že už to nikdy neudělá a takové ty kecy. Jenže já blbá a mladá mu uvěřila a vzala ho zpět. Týden byl v pohodě, až do nějaké párty kde se opil a zbyl mě znova. Tentokrát už jsem měla modřiny jak na obličeji tak i na tělě." Nechám slzy volně stékat. Už nemám na to je zastavit. 

,,Zase jsem se s ním rozešla, ale opět jsem mu během dvou dnů skočila na ty jeho sladké řečičky. Jo, odpustila jsem mu znova. Tentokrát to trvalo asi tři dny než mě opět zbyl. To už jsem měla natrhlé i obočí. Ale opět jsem ho vzala zpět. A opět se asi po týdnu opil a když jsme byli u něj doma opět mě zmlátil a...." Přivřu víčka pevně k sobě a vyslovím ty dvě hrozná slova. 

,,...znásilnil mě." Celou dobu cítím jak je James děsně napnutý, ale ted vypadá jakoby měl každou chvíli prasknou. Utřu si slzy a dopovím to.

,,To už jsem nevydržela a poslala ho doprdele. Nějaký čas za mnou dolejzal, bála jsem se ho, ale pak to naštěstí vzdal. Jenže já jsem z toho byla úplně v prdeli. Začala jsem kouřit a řezat se. Rodiče nic nepoznali protože jsme už v té době byli rozhádaní a já se jim z ničím nesvěřovala, navíc jsem všechno skvěle kryla. Styděla jsem se za sebe. Že jsem něco takového vůbec dovolila. Odtrhla jsem se od kamarádů. Až asi po půl roce jsem potkala Molly, když se přistěhovali. A asi i díky ní jsem se z toho dostala. Jak z kouření, tak z sebepoškozování. Jenže to na mě ponechalo ještě něco. Bojím se důvěřovat klukům. Bojím se zamilovat. Bojím se že se mi něco takového stane znovu a já už bych to podruhé asi neustála. Nikdo o tomhle neví až ted ty." Těžce dopovím, protože mi slzy padají z očí jedna za druhou. James si mě okamžitě vtáhne do silného obětí. Cítím jak mi na rameni přistane něco mokrého. On taky brečí ? 

,,Jess, já nevím co na to říct. Nechápu jak tohle může někdo udělat. Nedivím se ti že to a tobě zanechalo takovou újmu. Ale neboj už ti nikdy nikdo takhle neublíží. Ne dokavad u sebe budeš mít mě. Protože......" Odtáhne se ode mě. Ale jen tak aby mi viděl do očí.

,,Víš nevím jestli je ted ta nejvhodnější příležitost, ale já už ti to prostě musím říct. Víš cítím k tobě mnohem víc než ke kamarádce nebo k nejlepší kamarádce. Vím že máš problém důvěřovat nějakému klukovi a taky vím že tímhle hodně riskuju, ale myslíš že ke mě cítíš to samý ?" Setřu si slzy a rozhodnu se mu odpovědět.

,,Víš už nějakou dobu se peru sama se sebou. Vím že k tobě cítím něco víc než ke kamarádovi, dokazuje to už jen to že jsem ti tohle řekla. Ale jedna část mě si to prostě nechce připustit a nechce to cítit, protože se prostě pořád bojím. Prosím netlač na mě. Jsem ted hodně zmatená a potřebuju čas." 

,,Tlačit na tebe rozhodně nebudu. Ale chci aby jsi věděla že at se jednou rozhodneš jakkoliv, já tady budu vždy pro  tebe, ano ?" Přikývnu. 

,,A co je s Jackem ted ?" Zeptá se. 

,,Vím že byl v nějaké psychiatrické léčebně, ale jestli tam je pořád nevím." 

,,A řekneš to i Molly ? Je to tvoje nejlepší kamarádka, měla by to vědět." 

,,Asi máš pravdu. Stejně budu muset všem vysvětlit proč jsem tak vybouchla. Mohl by jsi to klukům prosím říct ty ? Já nemám na to abych to vyprávěla ještě dvakrát. A vám i holkám věřím. Jen mi musíš slíbit že jim řekneš aby to zůstalo jen mezi námi deseti." 

,,Slibuju." Opět mě vtáhne do obětí.

,,Promin že ti pořád jen brečím na rameni jako malá holka." 

,,To není pravda. Po tom co jsi si prožila se divím že jsi ještě taková jaká jsi. Jsi silná Jess." Dá mi pusu na tvář. 

,,Počkej a proč si mi to nikdy neřekla ?" Zeptá se Molly, když holkám večer na chatce vyprávím to co Jamesovi. Utřu si ubrečené oči.

,,Já jsem se styděla a navíc jsem na to už nechtěla myslet to jsem ale nevěděla že to dopadne takhle." Kouknu na ní. Všechny ke mě přiskočí a uvězní mě v obětí.

,,Promin že jsem na tebe tak vyjela. Kdybych tohle věděla tak bych to neudělala. Já jen že je James skvělej kluk a já bych nerada aby jsi si ho nechala utéct jen proto že se bojíš zamilovat." omluví se mi Molly.

,,To je v pohodě. Já ti to asi taky měla říct. A co se týče Jamese. Já nevím jsem taková na pochybách, jako jo cítím k němu něco víc, ale potřebuju si to všechno ještě srovnat v hlavě." 

,,Nejlepší kamarádky ?" Koukne na mě.

,,Nejlepší." Přikývnu a obejmu jí.

,,No a vy taky holky." Zasmějeme se s Molly a vtáhneme je k nám. 

Tak a je to venku ? Chudák holkka, já osobně bych nic takovýho zažít nechtěla, to asi nikdo. Doufám že se kapitolka líbila. Prosím o voltes a komentíky. Niki <3