Nemocná

Nechte mě být

Seděla jsem v lese a pozorovala ten klid. Předemnou byla nádherná krajina a pohled na ni mě uklidňoval i přes to, že mi hučelo v hlavě. Byla jsem naštvaná a přes tváře mi sjížděli slzy. Přemýšlela jsem nad sebou a nad lidmi, kteří si mysleli, že vědí kdo jsem. Že vědí, co si myslím a že vědí jak mi mají pomoct.
Nikdo z nich nic z toho nevěděl.

Za nedlouho mě z měho přemýšlení vyrušil můj bratranec a jeden kamarád.
Bylo pro mě trapný před nimi brečet. Prosila jsem je, aby odešli. Řekli, že zůstanou.
Chvíli jsme tam jen tiše seděli. Sem tam jsme se po sobě trapně ohlédli. Pak z ničeho nic bratranec ticho přerušil..

"Neměl právo tě bít. Bylo to od něj hodně hnusný, ale musíš pochopit, že o tebe máme všichni strach."

Já: "Hmm.."

Bratranec: "Brzy pojedeme na tábor a já budu hlídat, jestli budeš jíst."

Hodila jsem na něj výraz, co měl znamenat "to si myslíš ty", kterému jsme se museli všichni zasmát.
Potom začali říkat různý hovadiny, nespíš proto aby mě rozveselili.

Pak jsme si zapálili cigarety a povídali si. Když nás to tam přestalo bavit rozhodli jsme se, že se vrátíme.

Bála jsem se vrátit. Nevěděla jsem, co mě čeká. Bála jsem se, že mě budou odsuzovat a ukazovat si na mě prstem.

Díky bohu, nic takového se nestalo. Naopak..lidi mě začali litovat. To se mi ale taky nelíbilo. Líbila se mi moje postava. Líbilo se mi, že jsem anorektička, jak mě ostatní často nazývali. Prostě to tak bylo a když někdo začal projevovat lítost, měla jsem chuť rozbíjet věci.

"Pojď Fankie, jdeme se opít.."

Navrhla moje starší sestra a já souhlasila. V hospodě jsme byli téměř všichni, až na malé děti. Každý se mi tajně snažil říct (aby to neslyšel mámin přítel), že to od něj bylo špatný. Pokaždý jsem jen kývla a s nezájmem nechala to být.

V 22:00 se hospoda zavírala a tak jsme se vrátili ke stanům. Všichni šli spát a já seděla venku a pozorovala hvězdy. Protože tam nebylo skoro žádně světelné znečištění, hvězdy krásně a jasně svítili.

Z ničeho nic se vedle mě obevil mámin přítel a nejspíš se mi chtěl omluvit. Nejdřív se nedělo nic, ale za nedlouho prolomil ticho..