Ahoj, dnes je mi 20 let. Jsem šťastná.
Když jsem byla malá, všichni v okolí mě chtěli připravit na těžký život. Dost možná to bylo hlavně proto, že velká většina z nich si zažila vlastní peklo. Já jsem jedno z těch mnoha pekel, co život nabízí, prošla.
Nesmírně mě těší, že i po tak dlouhé době má moje "kniha" své čtenáře. Protože ve chvíli, když jsem ji psala jsem sama sobě pořádně nevěřila, že se z těch odporných spárů Nemocné někdy dostanu.
A pak tady jsou ty z vás, které mi stále píšou zprávy a maily, kde se ptáte na radu nebo děkujte. Neděkuje, ptejte se, mluvte.
Tím, že jsem se vám svěřila s mým příběhem jsem pomohla hlavně sobě. Je třeba mluvit o tom, co nás trápí.
Musela jsem se naučit vyjít se svojí osobností, abych poznala v čem jsem udělala chybu. Musela jsem se naučit mít se ráda a nezešedivět, když naberu kilo navíc. A dokázala jsem to díky sama sobě a z velké části taky díky vám, protože jste mi ukázali, že má smysl se podělit o můj příběh, který má navíc pohádkový konec.
Mockrát jsem chtěla svou knihu přepsat, protože vím kolik je v ní chyb. Rozhodla jsem se ale, že ji nechám tak, jak ji napsala nemocná.
Děkuji 💕
ČTEŠ
Nemocná
Teen FictionJe těžké psát o anorexii, jako o svém nepříteli. Přestože jsem byla jeden čas pyšná na to, že mě nazyvali "anorektičkou", chtěla bych všem ukázat, že je to opravdová nemoc a že není lehké se ji zbavit. Nechci nikoho inspirovat, aby dělal to, co jse...
