Skrytá (Selekce FF)✓

3. kapitola-Přinucení

"To si snad děláš srandu?!" křičela jsem.
"Lhala jsi mi."
"Lhala. No a jak jsem se měla té soutěži asi vyhnout? Nutíš mě do toho od mého narození a vůbec se nezajímáš o moje pocity, jestli tam vůbec chci!" Byla jsem strašně rozzuřená.
"Prostě vyplň přihlášku a potom hned dojdeme na úřad."
"Skvělý, ještě budeme stát tři hodiny ve frontě."
Otec mi položil ruku na mou, ale já rychle ucukla. "Jsme Druzí." připomněl mi. "Jsme z vyšší kasty, máme přednost. Vem si něco hezkého na sebe, budeš se fotit."

Červené dlouhé šaty s vlečkou a zlatým lemováním mi skvěle padly a kontrastovaly s mými světlými vlasy, které mi Susan nakulmovala a vytvořila elegantní účes. O líčení jsem se, jako vždy, postarala sama. Vykouzlila jsem výrazné kouřové stíny a ještě je podpořila černou linkou. Na řasy jsem nanesla řasenku, vykonturovala si obličej a rty jsem obtáhla tmavě rudou rtěnkou.

Chytil mě za pás a přitáhl blíž k sobě. Cítila jsem jeho horký dech na krku. Věděla jsem, že je něco špatně. Otočil mě k sobě a já hleděla do jeho skleněných očí. Byly divoké a přesto prázdné, ale zračila z nich nepřirozená něha. Jeho ruka sjela z pasu níž. "Jsi tak krásná." zašeptal mi do ucha. Byla jsem jako v transu chtěla jsem pryč. Bála jsem se ho, ale nesměla jsem dovolit, aby to dopadlo jako včera. Pořád mě bolelo zápěstí. Předklonil se a jemně mě políbil na rty a znova a čím dál vášnivěji. Nebylo to v pořádku a já to věděla už v této chvíli, ale na to abych to zarazila bylo pozdě. Jeho rty putovaly níž.

Šla jsem uličkou mezi lidmi, kterou mi strážci udělali. Zamířila jsem rovnou dopředu a předběhla ty podřadné reptající lidi. Odevzdala jsem přihlášku a nechala se vyfotit. Chtěla jsem do Selekce a chtěla jsem tam zůstat co nejdéle. Do Selekce se dostanu určitě, jsem krásná, jsem dcera důležitého politika, jsem Druhá. Nejvyšší kasta pod královskou korunou. A již brzy budu První.

Začal mi rozvazovat šaty. Jeho rty si našly cestu zpět k mým. Sundal mi šaty a začal si rozepínat košili. Povalil mě na postel. Nechtěla jsem to, ale bylo příliš pozdě.

Otřásla jsem se. Vzpomínky na mne doléhaly a tížily. Bylo mi špatně.
"Kde jsou tu záchody?" zeptala jsem se šeptem mile vyhlížející fotografky. Ukázala mi směr a já jím rychle běžela. Nevšímala jsem si toho davu za mnou, který byl po celou dobu mého přihlašování nezvykle potichu.

Doběhla jsem do kabinky. "Nemysli na to, nemysli na to," namlouvala jsem si vduchu. Nedokázala jsem to a bylo mi čím dál tím více zle. Nakonec jsem se vyzvracela.

Bylo mi příšerně. Smrděla jsem a musela vypadat jako zombie podle toho, jak se Susan při odchodu tvářila. Pořád mi bylo špatně. Stále jsem nechápala, jak jsem mohla zvracet jen při vzpomínce. Co když se to stane znovu? Vím, že mám slabý žaludek, ale že a tolik?

Prohlížela jsem si princovy fotografie. Měl mírně vlnité blond vlasy a hnědé oči. Jeho postava se nedala dobře zhodnotit, protože byl na každé fotce navlečen v elegantním obleku, ale přísahala bych, že se mu i přes sako rýsovaly svaly. Ano, byl pohledný. Přestala jsem si ho znechucovat. Byl má záchrana. O tom, že mě vyberou jsem nepochybovala, ale oslnit prince...

Vyhlášení třiceti pěti účastnic Selekce se bude konat za dva dny. Měla jsem dost času si utřídit myšlenky a zároveň se co nejvíce vyhýbat otci. Neviděla jsem ho ani jednou. Vynechala jsem diskotéky a začala si pomalu balit. Ano, začala jsem si balit už teď, ať neztrácím čas později.

Možná, že zním trochu moc jistě, ale otec má mnoho peněz a dát je za něco tak přínosného jako Selekce mu nejspíš přišlo jako dobrá investice. I když nechápu, proč mu, po nedávných událostech, nevadí a ani mi nebrání, naopak podporuje, abych odešla z domu. Jsem ale ráda, protože jsem ho začala ještě více nenávidět.

V nejlepším ho už nikdy nikdy neuvidím. Kdybych si prince vzala, na svatbu svého otce nepozvu. Po tom, co mi udělal... Otřásla jsem se a pokračovala ve skládání šatů. Vlastně jsem si toho celkově moc nebrala, patery nejmilejší šaty a pár šperků a fotek. Více jsem toho nepotřebovala. Nepotřebovala jsem ani nikomu psát. Jediný, kdo mě zatím nezradil byla Susan. Byla ke mně poslední dobou ale ostražitější a odtažitější.

Lehla jsem si na postel a pomyslela na tu nejšílenější myšlenku. Selekce mi zachrání život.