1. Chapter

251 39 2
                                    

Harry

Dnes je ten den. Dnes je ten den, když se ukážu světu s mým talentem od Boha. A jsem pekelně nervózní. Nevím, co dělat. Můžu se jen modlit k Bohu, že vše dobře dopadne.

Nechci slávu, nebo peníze, chci jenom mít potvrzení. Chci vědět, co si myslí o mých pěvěckých schopnostech. Vím, že nejsem jediný. Vím, že je tu jen malá šance, že uspěju, ale i kdybych dostal jediné Ano, budu spokojený.

Jen to potřebuji vědět. Nikdo neví o mém talentu. Nikdo mě nikdy neslyšel zpívat. Oni se o to prostě nezajímají. Zajímají se o mou školu, známky, práci. Ale není to tak, že mám špatné rodiče, to vůbec, já jen nikdy nepřemýšlel nad zpíváním před lidmi.

Když na to jen pomyslím, jsem hned vystrašený.

Ale teď to udělám. Protože jsem připravený. Cítím, že to můžu udělat.

A já to udělám.

Jsem tak nervózní. Co když se jim nebude líbit moje zpívání ? Co když se jim nebudu líbit já ?No, potom budu navždy pracovat v pekařstí, myslím.

Zjistil jsem, že jeden z porotců je můj oblíbený zpěvák a dokud zde bude, mohu zpívat jednu z jeho písniček. Ale nevím kterou, všechny jsou tak krásné.

,,Zlato, jsi si jistý, že to chceš udělat ?'' zeptala se mě znovu máma.

,,Ano, jsem si jistější víc, než jsem kdy byl. Vážně to chci udělat mami.'' usmál jsem se na ní.

,,No dobře potom. Pojďme s tím začít. Nech mě tě tam odvézt. Doufám, že to bude v pořádku. Vážně doufám.'' naklonila se a políbila mě na tvář než nasedla do auta.

,,Ano, taky si to přeju.'' usmál jsem se na ní. Ona je vážně nejlepší. Seděli jsme v autě a ona nastartovala.

,,Harry, jen mi slib, že se nezměníš, když se staneš slavným. Slib mi, že se z tebe nestane blázen. Slib mi, že si neublížíš.'' mohl jsem vidět slzy v jejích očích.

,,To nikdy neudělám. Vím, co je správné a co špatné. Nikdy se nezměním mami. Vždycky budu tvé malé dítě.'' usmál jsem se na ni a ona se taky usmála.

Když jsme přijeli, začal jsem znovu panikařit. Je snadné věci říkat, ale uskutečnit je ? To je těžké. ,,Mami, co když se jim nebudu líbit ?''

,,Zlato, budou tě absolutně zbožňovat. Jen buď kdo jsi a nezpívej nikomu. Předstírej, že jsi tam sám. Budeš skvělý. Vím to, i přesto, že jsem tě zatím neslyšela zpívat. No, jednou. Ale to bylo dávno.'' uculila se.

,,Počkej, kdy jsi mě slyšela zpívat ?'' zeptal jsem se, docela zmatený.

,,Pamatuješ si, když byla Gemma v nemocnici kvůli té nehodě a ty jsi u ní zůstal na noc ?'' 

,,Ano, ach bože ano, už si vzpomínám. To bylo poprvé, co jsem zpíval před skutečným člověkem. Počkat, tys to slyšela ?'' usmál jsem se nad vzpomínkou, jak si Gemma užívala písničku.

,,Slyšela jsem kousek písničky, ale bylo to skvělé. Jsi vážně talentovaný. Jen jsem nechtěla nic říkat, protože jsem si myslela, že bys to popřel.'' řekla provinile.

,,Děkuju mami. Děkuju, že jsi řekla, že jsem talentovaný a naplnila mě nadějí. Vážně jsem tohle potřeboval.'' řekl jsem, zatímco jsem jí držel v objetí. Objala mě také a řekla: ,,Žádný problém zlato. Vždycky tu budu pro tebe, abych tě podporovala a milovala. Pamatuj si to. I když si budeš chtít dát od sebe pauzu, věz, že když se vrátíš domů, budu tu pro tebe. Čekajíc na mé malé dítě.''

Usmíval jsem se nad jejím malým proslovem. Opravdu ve mě měla důvěru a to mě dělalo šťastnějším. A fakt, že dnes šla se mnou dělal všechno lepším.

Alespoň šla, dokud Gemma nemohla jít, protože byla na vysoké škole.

,,Harry, pojďme dovnitř, dobře ?'' řekla máma. Přikývl jsem a usmál se.

,,Ahoj. Jak se jmenuješ ?'' 

,,Jmenuju se Harry Styles.'' odpověděl jsem ženě za stolem.

,,Dobře, tady máš. Kdybys cokoliv potřeboval, prostě si řekni.'' usmála se, zatímco mi připevnila číslo na břicho.

Teď jsme byli v čekací místnosti. Čekali a sledovali ostatní lidi, kteří se chtěli také před lidmi předvést. Bylo zde hodně lidí. Vím, že je tu jen malá možnost, že budu přijat, ale stále tu je. Možná, že se dostanu výš, než mnoho lidí, které teď vidím.

Tyhle lidi mají talent a mnoho z nich je hodně dobrých. Jako vážně dobrých. Když jsem je poslouchal.....Byli lepší. Lepší než já a jsem si jistý, že to zvládnou lépe než já.

Jednou zavolali mé jméno a mě se zázrakem podařilo uklidnit se a prostě jsem si stoupl na pódium a byl hrdý.

,,Jak se jmenuješ ?'' zeptal se mě Simon. Mohl jsem vidět Louise, jak kouká do nějakých papírů jako by byl otrávený ze všeho. A myslím, že vážně byl. Ze mě.

,,Jmenuju se Harry Styles. Je mi šestnáct a pracuji v pekařství.'' 

,,Co budeš dnes dělat ?'' zeptal se další z porotců.

,,Budu zpívat.'' odpověděl jsem šťastně. Být doslova vedle nich bylo velmi dobré. A já slibuji, že to nepromrhám.

,,Dobře, začni kdykoliv budeš připravený zlato.'' usmála se na mě jedna porotkyně.

Zhluboka jsem se nadechl a začal:

,,Make a little conversation

So long I've been waiting

To let go myslelf and feel alive

So many nights I thought it over

Told myslef I kind of liked her

But there was something missing in her eyes-''

A s tím on zvedl hlavu a podíval se mi přímo do očí.

Tyhle oči.

...

Budu překládat poznámku autorky pouze, když tam bude něco důležitého, jinak to myslím nemá smysl.

Omlouvám se za chyby, nekontrolovala jsem to.

Zatím :)

X Factor | l.s. CZ translationWhere stories live. Discover now