3. Chapter

235 37 13
                                    

Harry

Líbilo se jim to. Jim se vážně, upřímně líbilo mé zpívání. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Když jsem přišel do back stage, byla tu má máma. 

Čekající na mě, skákající. Silně mě objala, šeptající do mého ucha, že jsem to zvládl. A já to zvládl. No ne ? Sám pro sebe jsem se usmál.

Nemohl jsem z tváře dostat úsměv, ale abych byl upřímný, ani jsem nechtěl.

Když si Louis stoupl, bylo to jako bych mohl obejmout celý svět. Je to můj idol a já ho opravdu miluju. Jeho písničky jsou nejlepší.

Ale to, že se jim to líbí neznamená, že se dostanu tak vysoko. Myslím tím, není to tak, že bych chtěl být slavný. Nechci.

Alespoň ne slavný sám. Nechci si zpackat svůj život. To je všechno, co sláva dělá. Ničí vám život.

Ale myslím, že mám dost síly, aby se tohle nestalo. Možná mě někdo zachrání. Ale možná ani nebudu slavný. O čem to tady mluvím ?

Zašli jsme do jídelny, později, když jsem přestal přemýšlet. Bylo zde mnoho lidí, protože jsem byl poslední na konkurz ten den. Ale i přesto, že zde bylo hodně lidí jsme našli krásné místo a usadili se zde. Ještě jsme nechtěli jet domů. A mohli jsme si ten odpočinek dovolit, protože zítra nemám školu. Dnes je sobota, takže myslím, že budeme moct spát do devíti hodin.

,,Zlato ! Milovali to ! Byl jsi úžasný !'' šeptala máma zatímco mě ještě jednou objímala.

Stále jsem se usmíval jako idiot. A jsem si jistý, že jsem i jako jeden vypadal. A můj úsměv se ještě rozšířil, když za mnou někdo přišel a řekl: ,,Jsi Harry Styles, že ?'' přikývl jsem. ,,No, jen jsem přišel říct, že myslím, že vyhraješ. V podstatě jsi byl jediný, na koho se Louis opravdu koukal a to, že na konci vstal...no, řekněme prostě, že jsi dobrý. Jako vážně, vážně dobrý. Doufám, že vyhraješ.''

Co se to právě stalo ?!

Zatímco jsme čekali jsem cítil něčí přítomnost, ale myslel jsem si, že to byl člověk, co na někoho čeká. Nevěděl jsem, že čeká na mě.

Někdo k nám přišel blíž a když byl dostatečně blízko, sáhl mi na rameno. Otočil jsem se a když jsem to udělal, skoro jsem zapomněl, jak se dýchá. 

Byl to on. Byl to Louis Fucking Tomlinson, co byl za mnou. Nevěděl jsem co chce, ale raději jsem se nestaral o to, že se mě dotknul.

,,Jsi Harry Styles.'' konstatoval. Přikývl jsem.

,,Můžu s tebou chvilku mluvit ?'' podíval se na mě Louis.

,,No j-jo, ja-jasně.'' vykoktal jsem. Neobviňujte mě, mluvil jsem se slavným zpěvákem, který byl zároveň můj idol.

Chytil mě za ruku a odvedl mě nějaké místnosti, která byla soukromá.

,,O čem jste chtěl mluvit pane ?'' zeptal jsem se nervózně, mé ruce se potily.

,,Neříkej mi pane zlato. Nutí mě to cítit se starým a pokud vím, je mi jen dvacet-tři.'' usmál se a já přísahám, že bych se mohl utopit v jeho nádherných modrých očích. ,,Jen jsem se tě chtěl zeptat, co čekáš od téhle show.''

,,N-no já jsem vlastně chtěl mít jen nějaké potvrzení, že můj hlas není alespoň tak špatný.'' 

,,Děláš si srandu ? Tvůj hlas je úžasný. Lepší než kohokoliv.'' zčervenal jsem po jeho slovech. ,,Sakra, tvoje tváře.'' vypadal frustrovaně. Zvedl ruku a hned poté mě chytil za bradu. Zvedl mi hlavu, tak abych koukal do jeho tváře. Ale já nemohl. Je tak perfektní, přísahám, že bych pro něj i zabil. 

,,Jen jsem ti chtěl říct, že máš to, co hledám. Prostě v tom pokračuj a vyhraješ. Jsi ten, kterého potřebuji.'' řekl. A já vím, že to myslel jako že potřebuje můj hlas, ale znělo to jako kdyby myslel něco jiného.

...

První přímé střetnutí :3

Teď si ověřím, kolik z vás čte mou poznámku. Budu psát otázky dne :D. V jakém bydlíte kraji ? Já v plzeňském :J

Enjoy.

X Factor | l.s. CZ translationWhere stories live. Discover now