Chloe ✔

#44

Předem bych se chtěla omluvit za neaktivitu, kdo mě sleduje, tak může vědět, že píšu další dvě knížky, kterým se věnuji víc. Navíc jsem k tomuto příběhu ztratila úplně všechnu inspiraci, doufám, že se mi vrátí zpět. 

Zároveň bych Vám chtěla poděkovat za neuvěřitelných 1K přečtení. ❤ Mockrát Vám děkuji, že čtete můj příběh. 

A teď už k příběhu!
Přeji příjemné čtení.
P.S. Snad Vás nezklamu.
Sweeaty. 

******************************************************************************************

Chloe:
Uběhl necelý rok, což znamená jediné. Zajímavé novinky, veliké změny v životě a tak. Asi se ptáte co se stalo s Mell, Rebecou a Laurou... No pořád jsme dobré kamarádky, ale každá má teď spoustu učení, takže se moc nevídáme. Holky sice chodí na kafe, na pizzu, někdy na diskošku nebo párty, já to vždy ale odmítnou s větou, že se musím učit. 

Ano vím.. Jsem blbá. 

Pak je tu Daniel, James, Harry a William. Kluci se teď spíše baví s Matthewem, jsou taková školní parta, která je velmi oblíbená. Každý z nich, teda kromě Williama si našel holku.

Další rok, ale také oznamuje obrovskou změnu a tečku v mém životě. Poslední ročník na střední, maturita a hromada učení. Už od rána se celou sobotu šprtám na test z satanského předmetu -neboli němčinu. Ten příšerný jazyk, vyučovaný tou nejhorší učitelkou na světě mi prostě nechce jít do hlavy. Je to příšerné! Asi se tu zblázním!! 

Teď ale zpět do reality....

Z učení mě probudil vyzváněcí tón mého telefonu, oddychla jsem si, protože z toho učení mě začíná bolet hlava a dokonce jsem si všimla, že začínám šilhat. No je to snad možné?!

Nic, musím Vám to doříct. Zvedla jsem se z už trochu přesezené židle a zombie chůzí došla až k postely, která ode mě byla jen kousek. Vzala jsem si svůj vybrující mobil do ruky a přijala hovor. 

''Halo?'' Řekla jsem. 

''No páni! Ty taky žiješ?'' Zasmál se Matty. 

''Ha ha. To je vážně strašně vtipné, až se popadám za břicho.'' Procedila jsem uraženě. 

''No tak sorry, co děláš?'' Zeptal se a já se uchechtla, jako by to nevěděl. 

''Učím se a ty?'' 

''No, že se vůbec ptám a doufám, že si třeba užíváš sobotu. Já jsem na ceště k tobě do pokoje, jelikož jsem udatný rytíř a ty princezna, která se nutně potřebuje dostat z zakleté galaxie, které se říká učení.'' Protočila jsem očima. 

''Fajn, dobrý pokus. Já se ale z pokoje nehnu, maturita je už za měsíc a já ji musím dát.'' Vysvětlila jsem mu. 

''Fajn a co kdyby tě z pokoje vysvobodil někdo jiný než já? Nějaká osoba, kterou jsi neviděla roky? Co by jsi tomu řekla?'' Začala jsem přemýšlet o lidech, které znám, nebo se kterými jsem se bavila, ale nikdo mě nenapadal. 

''To myslíš koho?'' Zeptala jsem se zaraženě. 

''No tak přejdi k velkému oknu a podívej se ven!'' Zasmál se, protočila jsem nad tím očima a přešla k oknu. 

Vyhrnula jsem závěsy a podívala se ven. Venku stál Matthew s mobilem v ruce a křenícím se obličejem, dívajíc přesně do okna, kde stojím já. Matthew mě ale nezajímal, vedle něj stála osoba, kterou jsem neviděla roky a na kterou jsem úplně zapomněla.