Chloe ✔

#61

Předem bych se chtěla omluvit, původně jsem tuto kapitolu/část plánovala dřív, ale kvůli výpadkům wifi to nešlo. Moc se omlouvám.
Jinak blížíme se ke konci :) Co na to říkáte?
Nic nebudu to dále zrdžovat, užijte si čtení :3
Sweeaty_
****************************************

''Matty?'' Oslovila jsem ho, protože jsem už nemohla dál snášet to příšerné ticho, které mezi námi kolonovalo.

''Chloe.. Taky bych ti něco měl říct..'' Promluvil po chvíli a sklopil pohled. To nezní moc dobře..
*******

Zbystřila jsem a čekala co odpoví. On si samozřejmě dával na čas a očividně hledal ty správná slova, jak mi tu věc/událost/nebo co to vůbec je vysvětlit. Po chvilce se nadechl, otevřel pusu a promluvil. 

''Chloe.. Víš jak jsem na instagramu postnul tu fotku?'' Začal a já přikývla, i když jsem vůbec nechápala co s tím má společného. 

''Byl jsem tam na ní s třemi kluky a jednou holkou.'' Přikývla jsem a v mysli si promítla obrázek. ''Nebyli jsme všichni. Pár lidí se nechtělo fotit a tak se schovaly za nás..'' Musím uznat, když se mu něco nechce říct, nebo neví jak to říct, umí moc dobře chodit okolo horké kaše. 

''Matty.. Bože. Přestaň chodit okolo horké kaše a řekni to na rovinu.'' Přiznala jsem a on chvíli koukal zděšeně, po chvilce se ale jeho výraz změnil na smutný. 

''Chloe.. Hned jak jsi odjela jsem se bál, že tě ztratím.. Že se tu do někoho zamiluješ a náš vztah bude v koncích.. Ale přitom by jsi to měla být ty, kdo by se měl bát Chloe.. Já.. Nevím jak se to stalo...'' Máchal okolo sebe rukama, ale já už věděla co mi chtěl říct. Do očí se mi nahnaly slzy, ale já je rychle zahnala. 

''Zamiloval jsi se..?'' Šeptla jsem skoro neslyšně, ale on mě až moc dobře slyšel. Jen přikývl. 

Au. Jako by se moje srdce napůl roztříštilo na miliony malých kousíčků. Byl to neuvěřitelně bolestivý pocit v hrudi, bolelo to ale mnohem více než u Camerona, toho jsem si byla jistá.. Matthew se na mě díval se smutkem a omluvou v očích. 

Nemohla jsem se na něj tak dívat. Zbaběle jsem odešla k sobě do pokoje, kde jsem si vzala jen telefon a bundu. Vyšla jsem ven a přešla do předsíně. Matthew mě celou dobu sledoval a něco říkal, já ho ale ignorovala. Vzala jsem si klíče, obula si boty a šeptla větu něco v tom smyslu 'Jdu se projít. Za hodinu jsem zpátky.' 

Vím, že to ode mě bylo drzé, dětinské, nehezké, ale potřebovala jsem si pročistit hlavu. Měla jsem zamířeno do parku, ale nohy mě zklamaly a zavedly na opačnou stranu. Do hotelu kde byli ubytováni kluci. 

Nevím jak dlouho mi trvalo dorazit před jejich dveře, každopádně mi nedělalo problém zaklepat. Po chvilce mi otevřel Cam, bez trička s vyděšeným výrazem. Nepřemýšlela jsem, omylem jsem spustila své slzy a bleskově ho objala. Na nic nečekal a obětí mi obětoval. 

Měla jsem zavřené oči ze kterých vedly jen potůčky slz a ignorovala okolí, takže jsem si nevšimla, že nás Cam dostal do pokoje a zavřel dveře. Šeptal mi do ucha uklidňující slova typu: 'Bude to dobré. Šššš...'

''Nebude to dobré Camerone.. On.. On už mě nemiluje..'' Znovu jsem propadla potůčku slz a Cam si mě přitáhl blíže. Nechal mě chvíli se vyplakat a když jsem se trochu uklidnila, spustil. 

''Co se stalo Chloe..?'' Šeptl. 

''Já.. Já nevím Camerone.. Odešla jsem dřív, než mi to stačil vysvětlit.'' Jen si povzdechl. 

''OK. Chvilku počkej, zajdu za kluky a hned budu zpět.'' Pronesl. Pohlédla jsem na něj prosícím pohledem o tom, aby byl ticho. 

''Neboj se Chloe. Nic jim neřeknu.'' Přikývl a zmizel v chodbě za dveřmi. 

Povzdechla jsem si, usušila si promočené tváře a posadila se na postel. Musela jsem vypadat strašně, ale to mě teď z daleka tak netrápilo jako Matthew. Tak proto přijel? Aby se se mnou rozešel? Kam zmizely ty krásné zprávy ještě z dneška? Jakou tedy měly cenu? 

Netrvalo to dlouho a Cameron byl zpět. Přešel k věšáku s černou mikinou a do té se schoval. Nasadil si kapuci a černé brýle, chytil mě za ruku a společně jsme vyšly z pokoje. Prošly jsme chodbou a vyšly zadním vchodem, kvůli fanynkám, které by ho nejspíše poznaly i maskovaného. 

Šly jsme ulicí, ale pak jsme se najednou zastavily a já se nechápavým obličejem otočila na Camerona. 

''Kde to vlastně bydlíš?'' Zeptal se a já mu ukázala. 

********
Po deseti minutách cesty jsme došly před můj byt/dům. Odemkla jsem a vešla dovnitř. Matthew seděl na stejném místě a měl schovanou hlavu ve svých dlaních, které mě ještě před měsíci svíraly v náručí. 

Hned jak si mě všiml, stoupl si a ustaraně si mě prohlédl, když se ale za mými zády objevil Cameron zapnul pěsti. Ani jeden z nich nebyl rád být v blízkosti toho druhého, ale tady se jednalo o mě. A to je drželo při zemi, aby se do sebe nepustily. 

V klidu jsme za Camem zavřela dveře a přisedla si na sedačku k Matthewovi z hluboka jsem se nadechla a promluvila. 

''Můžeš začít s vysvětlováním..'' 

''Jsi si jistá?'' Ujišťoval se, jen jsem kývla a poslouchala. 

**********
Byla jsem z toho všeho vyřízená, Matthew mi tu celou situaci sice vysvětlil a já pochopila, že tu slečnu opravdu miluje. Nechtěla jsem mu zkazit štěstí, i když to bolelo.. A tak jsem polevila. Uzavřela jsem náš vztah a obnovila ten starý, dlouhý. A to bylo PŘÁTELSTVÍ. 

No a asi se ptáte, proč se mnou byl v tu chvíli Cameron.. Byl něco jako můj zdroj klidu. Všimla jsem si, že mi poslední dobou dost pomáhá a mě nezbývalo nic jiného, než mu poděkovat. Bohužel, ale musel odejít, protože měl focení s kluky a následovné setkání s fanoušky, kteří by byly zklamaní, kdyby tam nebyl. 

''Já už tedy půjdu.'' Promluvil najednou Matthew po odchodu Camerona. Otočila jsem se čelem k němu a podívala se mu do modrých očí, které už nepatřily mě, ale jiné dívce. 

''Kam by jsi chodil? Vždyť ti to letí až zítra..'' Vyhrkla jsem najendou. 

''Ne Chloe.. Letí mi to dnes.. Tak trochu jsem s tim počítal a když jsi odešla, objednal jsem si letenku online. Věděl jsem, že by jsme v jednom domě společně nevydržely a jeden z nás by stejně musel odejít.'' Pokrčil rameny. 

''Navíc na mě už doma čekají.. Zmizel jsem náhle bez ohlášení, i když jsem to plánoval.'' Pronesl jednoduše a já si povzdechla. 

''Dobře tedy, chceš ještě něco s sebou na cestu?'' 

''Ne děkuji. Mám vše.'' Pousmál se. Věnoval mi už asi poslední pusu na tvář a přešel do předsíně. Následovala jsem ho až ke dveřím, u kterých jsem nakonec zůstala. 

Přijel pro něj taxík a když nastupoval, nezmohla jsem se na nic jiného než jen mávat. Když se mi však úplně vytratil z dohledu i ten svítivě žlutý automobil, povzdechla jsem si a zašla do domu. 

Byla jsem neskutečně unavená, došla jsem do obýváku, schoulila se do klubíčka na gauči a nechtěně usnula.