Emma
Pořád stejný stav. Odeslala jsem třináct textovek a absolvovala patnáct nezvednutých volání na Suzahnin účet. To znamenalo, že skóre je 0:28 pro Suze. Perfektní, vážně perfektní... Štvalo mě, že nevím co se děje. Vlastně to nebylo to jediné, co mě štvalo. Uvolnila jsem se, když jsem byla u Ryana ale napětí se mi vrátilo v okamžiku, kdy jsme opustili postel. Teď mě čekala další nudná schůzka. Nejraději bych se obrátila zády a rychle odsud odjela. Poslední dny pro mě bylo těžké tady i dýchat, dusila jsem se.
„Dostaneš sem svůj zadek nebo ti musím pomoct, kotě?"
Trhla jsem bradou vzhůru a v obvyklé reakci si přála zabít toho idiota, co se opovážil promluvit tím pobaveným hlasem a ještě ke všemu mě přirovnal k roztomilé, tlusté a především otravné kouli chlupů. Ale to byl ten problém. Ryan byl tím idiotem. Idiotem s důlkem na bradě, napůl mokrými vlasy ze sprchy a v očích mu hrála radost. Do háje se vším... Chtěla jsem si vzít kus z jeho uvolněné nálady. Ne, že by došlo k extra velkému zlepšení mé nálady pod psa ale přeci jen to byl přitažlivý pohled. Ryan Reed držel otevřené dveře jen pro mě, ale přitom se tvářil jako arogantní parchant. Výzva v jeho očích byla jasná. Buď překonám vzdálenost mezi námi do pěti vteřin a nebo půjde klidně dál. Postrčila jsem si brýle proti slunci výše po nose a naklonila hlavu. Reed si nedělal starosti s oblékáním. Vzal první tričko,co se mu dostalo pod ruku a přesto mu padlo dokonale na širokých ramenou a přísahám,že ty perfektně sedící džíny nemohly být náhodou. Stejně tak ani jeho slavná kožená bunda s logem Emmerson industries, která až podezřele ladila s tou mojí. Jako kdyby to všechno nestačilo, vtáhla jsem vzduch do plic a připomněla si vůni mýdla a šamponu. Cítila jsem ji poté, co Ryan vyšel ze sprchy.
„Emmersonová, já čekám!"
Koutky mých úst zacukaly vzhůru. I tohle mě štvalo. Nenáviděla jsem, že reaguji tak moc. To přeci nebylo normální. Před rokem jsem dva měsíce chodila s jedním z dalších studentů. Jmenoval se Adam. Byl sexy, byl chytrý a charismatický a přesto jsem na něj nereagovala tak jako na Ryana Reeda. Z hlubokých úvah mě vytrhlo hlasité odpočítávání. Samozřejmě, že to udělal. Ryan se opíral o dveře a užíval si to. Očividně mu ani nevadilo, že několik osob z personálu na něj vrhá zvláštní pohledy. Strčila jsem si ruku do kapsy a zatřásla hlavou.
„Možná čekám jen na to, až se otočíš a já budu moct sledovat tvůj zadek v těch těsných džínech, zlato!"
Vítězně jsem se usmívala. Měl to být můj královský tah jak motocrossového závodníka vyvést z míry, ale následovalo selhání. Věděla jsem to v okamžiku, kdy Ryan Reed skoro nepatrně naklonil hlavu směrem doprava a odhalil obě řady zubů v úsměvu. Jeho tělo se pohnulo směrem do nitra. Zmeškala jsem svojí šanci, konec galantního chování. Nemohla jsem si pomoct a užívala si výhled na Reedovi zadní partie. Překvapením bylo, když se Ryanova ruka objevila v mém zorném poli s nezaměnitelným zvukem plesknutím. Zastavila jsem.
„Vážně jsi právě udělal to, co si myslím?"
Nedostala jsem odpověď. Reed už byl pryč ale já sále nemohla z hlavy dostat ten obrázek toho, jak se Ryan Reed plácl po zadku. Arogantní blbec. Přidala jsem na rychlosti a následovala motocrossovou hvězdu do budovy ,kde se měla konat schůzka s mým otcem, Marcusem a novým závodníkem. Samosebou jsem byla poslední, kdo se měl setkání účastnit. Vešla jsem do kanceláře a uviděla nejdříve Ryana, jak se opírá o blízkou zeď. Neskrýval své pobavení. Zběžně jsem pozdravila strýce Marcuse, který jako obvykle mluvil do telefonu a vytratil se rychle ze dveří. Dál tu byl můj otec a on. Nový jezdec Emmerson Industries. Jeho jméno bylo Anthony Martinez a pocházel z Oregonu. Měla jsem možnost si prohlédnout jeho profil. Měl teprve sedmnáct. Výška jeho těla byla průměrná, vytáhlá. Oblečené tenisky, černé džíny a košili s bundou. Nic výjimečného. Usoudila jsem, že bude lepší počkat až táta dokončí svůj proslov ať už je jakýkoliv a přesunula se ke zdi k Ryanovi. Byla jsem překvapená, když kolem mého pasu obtočil paži.
