je mi trochu těžko, když vlastně oznamuji, že už nebudou nové kapitoly "Přesvědč mě". Když se to vezme, tak ona je to vlastně ostuda, že jsem příběhy této čtveřice psala několik let. Nejsem člověk, co by se vyžíval v nějakých proslovech nebo sentimentalitě, ale tady si to dovolím.
Děkuju všem, co byli při prvních kapitolách, a vydrželi až do samotného konce, pevně věřím, že je mezi vámi někdo takový. Děkuju i těm, co se připojili později. Komentáře a hlasy pro mě byly ohromnou motivací, a neuvěřitelně díky i těm z vás, se kterými jsem se potkala na Humbooku, a přišla řeč právě i na "Nenáviď mě!" a "Přesvědč mě!".
Myslím, že když řeknu, že se mnou tahle čtveřice - Emma, Ryan, Dante a Suzannah, byli se mnou průběžně posledních pět let, tak se nemýlím. Vlastně jsem si nikdy nemyslela, že to zajde tak daleko, a že mi postavy tolik přirostou k srdci. Původně jsem si to prostě chtěla zkusit. V nějakých mých patnácti letech jsem nebyla ten typ, co by ke čtení preferoval romance. Vlastně i teď jsem ten typ, co nemusí vyloženě romantické filmy, a už vůbec ne ty prvoplánově romantické, které prostě postrádají "jiskru". Dovolím si říct, že moje začátky byly velmi naivní. Když se na to zpětně dívám, tak jsem klukům vážně hodně křivdila, a za to se jim doteď omlouvám, že jsem hodně plavala v tom, jak on takový chlap myslí (netvrdím, že jsem teď nějaký expert, ale chápete... ;)
Přála jsem si příběh, u kterého se čtenář/ka zasměje, a zároveň něco, co není zde na Wattpadu úplně obvyklé. V té době jsem navíc ani neviděla příběh, kde by figurovalo střídání pohledů, takže i to byla výzva. Zároveň vím, že třeba Dante byla postava jakéhosi typického sukničkáře a "badboye" - to slovo nenávidím, a Suzannah byla naopak nevinná, a sladká. Pamatuju si, že právě toho jsem se obávala, že si to čtenáři zařadí jako další "klišé" příběh. Emma a Ryan zase vycházeli z typického "klišé", kdy se dva nenávidí, a nakonec z toho vznikne láska. Tím chci jen říct, a možná i povzbudit ty z vás, co si myslí, že jejich námět je klišé. Svým způsobem je klišé všechno, jen záleží na podání. :)
Tak, takže tímhle doslovem se loučím s výbušnou Emmou, dala jsi mi občas pořádně zabrat, pak taky s Ryanem, který by si zasloužil medaili za to, jak zvládal Emminy nálady, ale i za tu starostlivost, co prokázal s jeho sestrou. Na řadu pak příchází Dante, který mě trápil hlavně v prvním díle svým nadřazeným chováním, a v neposlední řadě tu máme Suze, kterou jsem občas chtěla sama profackovat za to, jak od Danteho utekla, ale jak vidíte, dopadlo to dobře. :)
A mohla bych i dál jmenovat, vždyť musím zmínit Quintona a Douglase, bez nich by to nebylo ono, a co třeba Aaron a Marcus, nebo Jack... Jacku, s tebou mám dost možná plány, a málem bych zapomněla na Melanii, která se dočkala svého příběhu na profilu makena16.
Po těch všech se mi bude stýskat, ale už je načase se zase pohnout někam dál, a posunout i svoji tvorbu někam dál.
Ještě na závěr posílám vám všem - čtenářům této série obrovské díky za veškerou podporu.
Budu moc ráda, když třeba sekci komentářů u tohoto doslovu využijete k poslednímu ohlédnutí za příběhem, a dáte mi vědět, jaká je například vaše oblíbená scéna, nebo hláška z tohohle příběhu, nebo cokoliv. :)
Oops! Bu görüntü içerik kurallarımıza uymuyor. Yayımlamaya devam etmek için görüntüyü kaldırmayı ya da başka bir görüntü yüklemeyi deneyin.
