Pondělí začalo pro Valentine dřívě než obvykle. Nemohla si pomoct, chtěla ho znovu vidět. Vzbudila se ještě dřív než jiné dny, rychle se připravila, a už táhla Lunara ven ze dveří. Pes se ani nedokázal bránit, jak byl rozespalý.
"Lunare, no ták..." prosila ho Valentine. Po chvíli se jim podařilo dostat se i do parku.
Dívka chvíli zmateně pobíhala po parku sem a tam a tahala Lunara všude s sebou, ale chlapce nemohla nikde zahlédnout. Když se podívala na čas, uvědomila si, že už musí svojí 'honbu za pokladem' ukončit. Neochotně opustila park s vodítkem v ruce. Lunar narozdíl od ní začínal nabývat čím dál více energie.
Valentine se zastavila ještě v domku, popadla školní tašku a vyměnila jí za Lunara, kterého doma naopak nechala, podrbala ovčáka za ušima a běžela na autobus.
Autobusem, kterým se dopravovala do školy, jezdili skoro všichni její spolužáci, přesto vždycky seděla sama, úplně vzadu. Ale už byla zvyklá. Na chvíli jí napadlo, že by se mohlo stát to samé, co se vždy děje ve filmech a příbězích- chlapec a jeho rodina by se přestěhovali sem a on by náhodou přestoupil na její školu. Nakonec ale usoudila, že taková situace není příliš reálná a i přesto, že hocha v parku nikdy předtím neviděla, do její školy pravděpodobně nepřestoupí.
Měla pravdu. Žádná akce typu 'podívejte děti, to je váš nový spolužák' se nekonala. Žádná ředitelka nevstoupila po boku s klukem do dveří a neporučila mu, aby si sednul k Valentine. Nic. Tenhle den se nijak nelišil od všech ostatních.
Až na to, že celou hodinu biologie strávila Val tím, že nad neznámým přemýšlela. Biologii měla docela ráda,-nebo jí alespoň nevadila tolik, jako třeba matematika nebo fyzika. Obecně příroda byla Valentine blízká. Dnes byla ale příliš hluboce zabraná do svých myšlenek, že nebyla schopná soustředit se na učitelův proslov o lesních ekosystémech.
"Slečno Redwoodová...," ozval se náhle učitelův hlas. Valentine sebou cukla a podívala se na vyučujícího. "Mohla byste celé třídě zopakovat, co jsem právě řekl?" Dívka jakoby zkameněla, jen nepřítomně hleděla před sebe a snad čekala na zázrak, který by jí do hlavy vtloukl, co učitel před chvílí zmiňoval. Zkoprněle se dívala na učitele a mlčela. Celá třída se na ní otočila a čekala na odpověď, i když všem už bylo jasné, že Valentine Redwood nemá ponětí, o čem se právě mluví.
"Hm," odfrknul si vyučující. "Příště dávejte pozor."
Valentine ignorovala pohrdavé pohledy a nepříjemný šepot, který se začal ozývat kdykoli prošla kolem různých školních partiček.
"Hej, Redwoodová, co biologie? Co ses naučila?" pokřikoval někdo. "10 kroků, jak ignorovat učitele a bavit tak celou třídu?" přidal se další. Valentine se zhluboka nadechla, na chvíli zavřela oči a sevřela ruce v pěst. Klid, Val... nestojí ti za to, poučovala se v myšlenkách. Otevřela oči, nahodila neutrální výraz, a šla chodbou dál.
Alespoň jedna pozitivní věc, oběd. Ne že by Val nějak zvlášť záleželo na tom, jestli se nají nebo ne, spíš šlo o to, že oběd znamenal konec školního dne.
Nebylo překvapením, když si jako školní outsiderka sedla sama. Nikdo očividně nestál o to, být v lepším případě nazýván 'tím, co se kamarádí s tou emařkou'. Všichni se raději shlukli do partiček. Nejčastěji rozmazlené dcerky bohatých podnikatelů zakládaly nejrůznější kluby a podobné zbytečnosti. Valentine si všímala toho, že kdykoli jedna z dívek opustí jejich kruh, ostatní začnou rozebírat její nedokonalosti a pomlouvat jí. Jakmile odešla jiná, stalo se to samé s ní. Proto si nakonec cenila toho, že je sama. Lepší nemít žádné přátele, než ty falešné, myslela si.
I kdyby byla slepá, podle sluchu by svůj domov vždycky našla. Denně se tam ozýval třískot talířů a skleniček, řev, vřískot a padlo nejedno sprosté slovo. Valentine se styděla za to, že hádky jejích rodičů zřejmě musí poslouchat celá ulice, ale těžko s tím něco zmohla. Zastavila se před brankou a povzdychla si. Už jsou zase v sobě. Vešla do domu, ani se nepokoušela se s nimi přivítat, rychle kolem nich proplula a vyběhla do horního patra do svého pokoje. Když Lunar nebyl venku na zahradě, býval většinou tady, v tom malém pokojíku, který Val vlastnila. Byla to vlastně snad nejmenší místnost celého domu, ale Valentine byla ráda aspoň za tu trochu osobního prostoru. Její starší nevlastní sestra byla úplně jiná než ona. Už se naštěstí odstěhovala, ale když ještě bydlela s rodinou, měla pokoj hned vedle ní. Ten byl alespoň třikrát tak velký. Byla to nafoukaná rozmazlená bárbína, a jinak se prostě popsat nedala. S Valentine se zrovna dvakrát nekamarádila a na denním pořádku byla i sesterská šikana.
Takže jediný Valentinin přítel byl právě ten bílý švýcarský ovčák Lunar.
Dívka si sedla na postel a chvíli se s ním mazlila. Aspoň, že mám tebe...
==================
Meow guyz c,:
Tak tahle kapitolka byla možná trochu delší, nom. Ale doufám, že si jí i tak užijete ^^
Jako to opakuju v každé části, jakákoli odezva mě moc potěší x3
Zatím se mějte krásně ^^
,,Beky
YOU ARE READING
Alex a Valentine
Teen Fiction"Už jsem si ani nemyslela, že najdu někoho podobného..." "Ani já ne." Valentine je jiná než ostatní dívky v její škole, což jí znesnadňuje hledání přátel. Když při něčem tak obyčejném, jako je rutinní procházka se psem, potká někoho, kdo jí rozumí...
